Jako nejjednodušší cesta se nabízí klasické hospodské hanění „těch nahoře“. I já jsem se tu často navážel do vládního úsporného programu škrtů, na druhou stranu je třeba říci, že ze současné recese není možné vinit jen konsolidační program (jakkoliv s ním můžeme nesouhlasit). Ten totiž není ani zdaleka tak tvrdý, jak by rád působil. Mezinárodní měnový fond nasbíral velmi přehledná data, v nichž porovnává úspory jednotlivých zemí, a ty české z toho vycházejí jako vlažný čajíček.
Fiskální konsolidace v období 2010 – 2015 v % HDP
Jak je vidět, mnohem víc výdajů seškrtali Slovinci nebo Slováci, máme-li se dívat na srovnatelné země. Těsněji si opasky utáhli dokonce i v Rakousku.
Ministra financí Miroslava Kalouska můžeme a nemusíme mít rádi, ale jeho postoj je celou dobu konsistentní a svým způsobem dává smysl. Jako správce státní pokladny se prostě jen snaží hospodařit s plusem a když zajdeme do byrokratického extrému – ministerstvo financí tu není proto, abychom se měli dobře. Možná by stálo za to přemýšlet nad tím, zda nám (kromě jiných věcí) nechybí cosi jako dříve navrhované ministerstvo hospodářství. Zkrátka aby někdo tam nahoře přemýšlel nad tím, jak dál.
Vysvětlení apatie české ekonomiky je mnoho a ještě mnohem víc jich pravděpodobně bude. Sám jsem zvědavý, jak ekonomové budou tuto etapu naší země vlastně chápat za pár let. Fakt, že naší vlastní situaci nerozumíme, dokáže být sám o sobě frustrující. To by ale neměl být sám o sobě důvod hledat k jejímu vysvětlení ty nejkratší cesty. Mohly by také končit ve slepé uličce.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Prát si trička a žehlit košile
Mobilní revoluce v odpadkovém koši
