Chtějí-li povzbudit globální růst, měli by politici vyprávět pozitivní ekonomické příběhy
Fluktuace světových ekonomik do značné míry způsobují příběhy, které o nich slyšíme a které sami vyprávíme. Všeobecně rozšířená, emocionálně nabitá vyprávění nás někdy pobízejí, abychom si vyrazili a utráceli, otevírali nové podniky, stavěli továrny a kanceláře a nabírali zaměstnance; jindy nám do srdcí vlijí strach a přesvědčí nás, abychom bez hnutí čekali, šetřili zdroje, osekávali výdaje a snižovali rizika. Buď náš „animal spirit“ či ochotu riskovat podněcují, nebo tlumí.
Během přednáškového turné po Japonsku mě ohromil pozitivní dopad ekonomických příběhů na uvažování a chování lidí. Od prosince 2012, kdy nastoupil do úřadu premiéra Áinzó Abe a zahájil program měnové a fiskální stimulace a strukturálních reforem, jeho kroky velmi silně ovlivnily sebedůvěru Japonců.
Podle Mezinárodního měnového fondu se mezera výstupu - rozdíl mezi skutečným a potenciálním HDP - zúžila v letech 2011 až 2013 z minus 3,6 procenta na minus 0,9 procenta.
Většině světa schází snadno uchopitelné vyprávění o pozitivní proměně, podobné japonské „abenomice“. Mezera výstupu v předních vyspělých ekonomikách světa zůstává podle výpočtu MMF neuspokojivá, neboť v roce 2013 činila minus 3,2 procenta, takže od roku 2009, nejhoršího roku globální finanční krize, není ještě ani na půl cesty zpět k normálu.
OSVĚŽUJÍCÍ PŘÍBĚH Zdá se, že jsme příběhům vydáni na milost a nemilost. Od roku 2009 většina z nás pouze čeká, kdy nám nějaké vyprávění zažehne v srdci naději a důvěru - a vzpruží naše ekonomiky. Vezměme si příběh boomu realit ve Spojených státech a dalších zemích v první dekádě nového milénia. Nevypravovalo se o „bublině,“ ale o triumfu kapitalistické podnikavosti v novém tisíciletí.
Tato vyprávění měla takovou moc proto, že do nich velké množství lidí psychologicky - a finančně - investovalo. Většina rodin vlastnila dům, a tak se automaticky na rozkvětu podílely.
S nenadálým koncem boomu v roce 2006 skončil i příběh inspirující naše ego. Přece jen jsme všichni nebyli investiční géniové. Byla to jen bublina. To ranilo naši sebedůvěru, a tedy víru ve vlastní budoucnost a demotivovalo od přijímání rizik.
Následně propukla finanční krize a vyděsila celý svět. Příběh o příležitostech a bohatství se proměnil ve vyprávění o zkorumpovaných hypotečních věřitelích, předlužených finančních ústavech, zabedněných expertech a zaháčkovaných regulátorech.
Zkraje roku 2009 dosáhl propad globálních akciových trhů svého dna a strach z hluboké deprese byl podle průzkumu spotřebitelských nálad uskutečněného Michiganskou univerzitou na nejvyšší úrovni od druhé ropné krize z počátku 80. let. Z nejmatnějších vzpomínek - či z vyprávění našich rodičů a prarodičů - se začaly vynořovat příběhy velké hospodářské krize 30. let a znovu se vyprávěly.
KDE JE TEN PŘÍBĚH?
Abychom pochopili, proč je ekonomické oživení (ne-li oživení akciového trhu) od roku 2009 tak chatrné, musíme najít příběhy, které ovlivňují lidskou psychologii. Jedním příkladem je překotný rozvoj chytrých telefonů a tabletů. Apple uvedl iPhone na trh roku 2007 a Google představil telefony se systémem Android v roce 2008. Krize zrovna začínala, ale přesto se jim ohromně dařilo, iPad uvedl Apple do prodeje v roce 2010. Od té doby se tyto výrobky dostaly do povědomí téměř všech lidí.
Měl by to být příběh upevňující důvěru: objevují se úžasné technologie, jdou skvěle na odbyt a podnikání vzkvétá. Jenže účinek dřívějšího realitního boomu na posilování sebedůvěry byl mnohem silnější, protože přímo souzněl s mnohem větším počtem lidí. Ostatně tentokrát se příběh o chytrých telefonech a tabletech spojuje se zlou předtuchou, neboť bohatství, jež tyto přístroje přinášejí, se koncentruje v řadách nepatrného počtu podnikatelů v technických oborech.
Tyto příběhy v nás probudily strach, že nás na ekonomickém žebříku předběhnou jiní.
A když už na nás teď telefony mluví (hlasová asistentka Siri), přiživují hrůzu, že nás mohou nahradit tak, jako dřívější vlny automatizace způsobily nadbytečnost velké části lidského kapitálu.
UŽITEČNÝ NACIONALISMUS Japonský premiér Abe vypráví příběh o uskutečňování rázných a konkrétních zákroků proti ekonomické malátnosti, jež Japonsko sužuje už desítky let. Vzbuzuje v lidech důvěru.
říká se také, že Abe přiživuje i vlastenectví, ba dokonce nacionalismus. Přestože jsem od něj při setkání nic takového neslyšel, domnívám se, že i to může být součástí jeho příběhu. Vždyť nacionalismus je z podstaty svázán s identitou jednotlivců. Vytváří příběh pro každého příslušníka národa, příběh o tom, co každý muž či žena může vykonat v úspěšné zemi. Některé Abeho kontroverzní kroky, jako návštěva svatyně Jasukuni, účinek tohoto příběhu zesilují.
Pro národní vůdce, ani pro ty s Abeho nadáním, není snadné takové příběhy ovládat, stejně jako filmový producent nenatočí pokaždé kasovní trhák. Žádný lídr nemůže trvale formovat vyprávění ovlivňující ekonomiku. To však neznamená, že není třeba se o to snažit.
O autorovi| ROBERT J. SHILLER, laureát Nobelovy ceny za ekonomii roku 2013 a profesor ekonomie na Yaleově univerzitě, napsal společně s Georgem Akerlofem knihu Animal Spirits (Ochota riskovat) Z angličtiny přeložil David Daduč
