I v partnerském životě jde do jisté míry o peníze. Ale v tomto případě to není tak přímočará záležitost, jakou by si člověk mohl představit.
Hypotéz o tom, jaké ingredience jsou třeba pro šťastné manželství, je na každém prstu tucet. Některé jsou z rodu předvídatelných - na intuitivní zjištění, že pomůže, když rodina nemá strašlivě hluboko do kapsy, když členové domácnosti nejsou kriminálníci, dlouhodobě nezaměstnaní a drogově závislí, asi netřeba akademického titulu. Jiné hypotézy jsou sofistikovanější, nebo aspoň mají ambici tak působit.
Takový je i případ studie, již vrhl do víru lidského poznání Patrick Ishizuka z Cornellova populačního střediska při newyorské Cornell University. (Abychom se vyhnuli omylům - ono populační středisko není nic, co může v mysli lascivního čtenáře vypadat jako pracoviště snů, nýbrž seriosní vědecká instituce.)
Ishizukova studie je ojedinělá v tom, že tvrdí, že největší šanci na dlouhý společný život mají ty páry, u nichž platí, že oba vydělávají plus minus stejné peníze. Tato pravděpodobnost přitom stoupá s tím, jak stoupají příjmy obou partnerů.
Čtěte také: Svatba vám přinese radost i řadu administrativních povinností. Hlavně ženám
Ishizukovy poznatky, o nichž píše server marketwatch.com, ovšem kontrastují s tím, co si lidé o vlastní budoucnosti sami myslí. Stále totiž převažuje představa, že hlavní výdělečnou silou rodiny by měl být muž - a to především mezi muži. To je zpráva, u níž hodně záleží na tom, kdo ji čte. Pro konzervativně smýšlejícího čtenáře je to výraz odpovědnosti, kterou na sebe muži dobrovolně berou, kdežto čtenář progresivního ražení v tom může vidět především mužské ego a jeho touhu po nadvládě nad ženou.
Tento text si nechce klást za cíl takové debatě přispívat či ji dokonce iniciovat. Namísto toho by rád upozornil na jiný zajímavý poznatek: procento maturantů (dívek i chlapců), kteří smýšlejí kladně o instituci pracující matky, je na překvapivě nízkých 42 procentech, jak zjistili v jiné práci sociologové Joanna Pepinová a David Cotter. V roce 1994, kdy přišla na přetřes tatáž otázka, smýšlelo o pracujících matkách příznivě 58 procent maturantů.
To dohromady může znamenat, že ačkoli progresivní snaha o vymazání rozdílů v rolích obou pohlaví zaznamenala v posledních desetiletích mnoho úspěchů na politické úrovni, ve vnímání mladých lidí postupuje pomaleji a méně přímočaře. Tito mladí mužové by pak rádi byli primárními živiteli svých rodin; ale nakonec jejich vztahům nejvíce prospívá, když jimi nejsou. To zní natolik neuspořádaně, chaoticky a nelogicky, že by to mohlo být pravdě o lidské duši blíž než ideologický výklad rodiny, ať už konzervativní nebo progresivní.
Čtěte autorovy komentáře:
ČLÁNKY DO MAILU