Nová zákonná úprava jde proti cílům reformního úsilí vlády
Na článek náměstkyně ministra financí Dany Trezziové Nerealistické prognózy (EURO 29/2007) zareagoval předseda představenstva CAC Leasingu a místopředseda představenstva České leasingové a finanční asociace Jiří Matula.
Po předložení vládního návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů byla zahájena diskuse nejen k často medializovaným otázkám, jakou jsou „daňová uznatelnost stravenek“ či zrušení společného zdanění manželů, ale i k některým bez podrobné analýzy této úpravy méně zřejmým, o to však závažnějším součástem jejím daňových pasáží. Patří mezi ně i zpřísnění pravidel nízké kapitalizace a omezení odpočtu daňově uznatelných finančních nákladů z úvěrů a půjček obsažená v novele § 25 odst. 1 písm. w zákona o daních z příjmů (ZDP).
Neodůvodněná tvrzení.
V týdeníku EURO 27/2007 byla otištěna informace o analýze negativních dopadů tohoto ustanovení ZDP na řadu podnikatelů, podnikatelských sektorů i celou ekonomiku. Následně náměstkyně ministra financí Dana Trezziová polemizovala s některými ze závěrů analýzy KPMG (EURO 29/2007).
Po schválení novely § 25 odst. 1 písm. w zákona o daních z příjmů v rámci zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů Poslaneckou sněmovnou bych se chtěl vyjádřit k některým argumentům náměstkyně Trezziové a zdůraznit negativní dopady této novely, které se týkají finanční sféry.
Je ekonomicky neodůvodněné tvrdit, že vyšší míra zadlužení ekonomických subjektů znamená vyšší nestabilitu ekonomiky. Velmi totiž závisí na charakteru činnosti a oboru podnikání. Je zřejmé, že například stavebnictví, průmyslová výroba nebo letecká doprava vyžadují vyšší zdroje než kupříkladu poskytování poradenských služeb, ke kterému je třeba zejména lidský kapitál.
Sektor nemovitostí.
Pokud jde o míru zadlužení u nemovitostních projektů, je třeba vycházet z toho, že jejich hodnota se často pohybuje v řádech miliard korun. Tyto projekty (například průmyslových zón nebo nákupních center) se bez cizích zdrojů prostě neobejdou. Dostatečně vysoké vlastní zdroje v řádu desítek miliard korun totiž nemají k dispozici ani nejvýznamnější investoři na trhu. V tržní ekonomice nelze očekávat, že by tyto projekty prováděl stát, a proto je třeba umožnit účast na nich soukromým subjektům. V řadě případů (PPP projekty) stát kvůli nedostatku veřejných prostředků přímo hledá soukromé investory, kteří však v žádném případě tyto projekty nemohou financovat bez dluhového financování. Po zpřísnění pravidel daňové uznatelnosti úroků se tyto projekty zdraží (což pravděpodobně způsobí zdražení výrobků a služeb v nich nabízených), případně se v České republice neuskuteční.
Nelze přitom nevidět, že sektor nemovitostí a stavebnictví se velkou měrou podílí na HDP. Výraznější útlum v této oblasti by mohl znamenat pokles růstu HDP a s tím spojený negativní účinek na státní rozpočet a snížení šancí na přijetí eura v dohledné době.
Distorze daní.
K argumentu náměstkyně Trezziové o novele jako nástroji k řešení distorze daní bych chtěl připomenout, že úrok představuje na straně věřitele zdanitelný příjem. Poskytování úvěrů a půjček nevede zejména v České republice celkově k ekonomicky negativním efektům, ale je obecně neutrální. Úroky z úvěrů ze zahraničí (především z daňových rájů) jsou již dnes předmětem srážkové daně, a jsou tedy zdaněny v České republice. Používání pojmu „daňová distorze“ v tomto kontextu proto není příliš srozumitelné.
Neztotožňuji se ani s předpokladem, že čerpání úvěrů denominovaných v korunách bude vždy zprostředkováno bankovním sektorem v ČR. Když zahraniční investor posoudí jako ekonomicky odůvodněné pokračovat v podnikání v ČR, využije k získání zdrojů, jimiž navýší vlastní podíl, své obvyklé zdroje financování. Ať už to jsou kapitálové trhy nebo bankovní sektor mimo ČR. Očekávaný pozitivní účinek na státní rozpočet ve skutečnosti nenastane. A to jak z důvodu navyšování podílů ze zdrojů mimo český bankovní sektor, tak kvůli odlivu investorů z těch segmentů podnikání, v nichž efektivní míra zdanění výrazně překročí korporátní daň z příjmu.
Daňová legislativa.
Pokud jde o argument ohledně vývoje daňové legislativy v jiných členských státech EU, je na místě připomenout, že řada z nich včetně Slovenska pravidla nízké kapitalizace nemá buď vůbec, nebo mnohem mírnější, než jsou ona obsažená v novele § 25 odst. 1 písm. w ZDP. V prostředí soutěže tržních ekonomik a obecného trendu snižování daňové zátěže není příliš srozumitelné, co se má v tomto kontextu chápat pod pojmy „eroze daňové zátěže“ nebo „eroze daňového základu“. Obdobná vyjádření často ve skutečnosti představují pouze výraz nesouhlasu se snižováním daňové zátěže. Popřípadě odhodlání zachovat efektivní daňovou zátěž nedotčenou i přes deklaratorní snížení sazby daně.
Negativní důsledky.
Domnívám se, že novela tohoto ustanovení popírá východisko zdanění příjmů právnických osob - tedy výnosů po odečtení nákladů. A bude působit proti udržování ekonomicky opodstatněné struktury vlastního a cizího kapitálu našich ekonomických subjektů. Novela negativně dopadne na sektory, které se vyznačují ekonomicky opodstatněnou vyšší mírou financování cizími zdroji a využíváním zajištění včetně nemovitostního financování a leasingu. Povede k podstatnému snížení zdanitelných úrokových výnosů českých bank a zřejmě i k částečnému odlivu prostředků spravovaných jimi do zahraničí. Omezí dostupnost úvěrových a jiných vnějších finančních zdrojů pro domácí ekonomické subjekty, zejména pro malé a střední podniky a začínající podnikatele. Změní výrazně vnější podmínky dlouhodobých investorských projektů - v tomto ohledu v rozporu s legitimními očekáváními řady daňových poplatníků včetně zahraničních investorů. Navíc obsahuje prvek retroaktivity, protože od roku 2010 budou platit zpřísněná pravidla omezující daňovou uznatelnost úroků i pro úvěry čerpané před nabytím účinnosti novely.
Další dopady.
Novela může vést ke snížení ratingu České republiky a je unikátní i v rámci daňových legislativ členských zemí Evropské unie. I proto sníží atraktivitu právního prostředí České republiky pro zahraniční investory a konkurenceschopnost našich ekonomických subjektů v evropském ekonomickém prostoru. Její nároky na kapitálovou přiměřenost jsou výrazně vyšší než požadavky podle předpisů Basilej II. Ostatně optimální kapitálovou přiměřenost podnikatelských subjektů by neměly řešit daňové předpisy.
Jsem také přesvědčen, že novela tohoto ustanovení nepovede k avizovanému zvýšení rozpočtových příjmů (podle důvodové zprávy 2,2 miliardy korun v roce 2009 a 2,1 miliardy korun v roce 2010). Již jsem totiž uvedl, že novela způsobí snížení zdanitelných výnosů řady ekonomických subjektů včetně bank, leasingových společností a investorů do nemovitostí. A omezí také rozvojové programy - tedy růst potenciálních daňových příjmů - řady podnikatelských subjektů, zejména malých a středních podniků.
Změna je na místě.
Myslím si, že novela § 25 odst. 1 písm. w ZDP jde nejen svou povahou, ale i dalekosáhlými negativními důsledky pro naši ekonomiku proti cílům zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů a reformního úsilí vlády. Domnívám se, že toto ustanovení zákona je třeba co nejrychleji změnit. Již v současnosti se ve společnostech, které podnikají ve zmiňovaných segmentech, analyzuje, zda je smysluplné další podnikání na českém trhu. Navrhovaná novela totiž zcela zásadním způsobem ovlivní návratnost kapitálu, který vložily do českých dceřiných společností. Nižší sazba korporátní daně z příjmu ani zdaleka nevyrovná několikanásobné zvýšení jejich daňového základu. Proto se mohou rozhodnout pro přesun investic na výnosnější a stabilní trhy. Jestliže se vlastníci i přes snížení strategicky očekávané návratnosti vloženého kapitálu rozhodnou pokračovat v podnikání na českém trhu a vydají se cestou navyšování vlastního jmění, půjde o velmi složitý administrativní proces, který bude mít dopad na jejich dlouhodobé plány.
