Ekonomika globálního terorismu

Bourání mýtů o islámských fanaticích

O islámském terorismu se vytvořily dva mýty, jimž jsme uvěřili skoro všichni. Jednak že příčinou islámského terorismu není nic jiného než bída islámského lidu způsobená západním imperialistickým vykořisťováním za pomoci zkorumpovaných prozápadních vládců a že islámský fanatismus, smrtelně nenávidící všechno západní, demokratické a sekulární, je fenoménem nepatrné menšiny zfanatizovaných nevzdělaných muslimů, které ostatní muslimové pokládají za blázny.
Tyto dva mýty mají na evropskou veřejnost dvojí účinek. Jednak v ní vzbuzují pocit viny, který ze svých beder přesouvá na Ameriku a Izrael. Jednak ji udržují v letargii, nepřipravenosti a v iluzi, že i islámský fanatismus se nakonec nějakým způsobem „pozápadní“, zdemokratičtí a zlaskaví - vždyť pravý islám je přece náboženství mírumilovné.
V Británii byly v listopadu zveřejněny informace, které tyto mýty stavějí do trochu jiného světla a kontextu. Že tyto informace nepřešly ve velkém do mezinárodních médií, možná vypovídá o tom, jak silné jsou iluze, jichž se nechceme vzdávat.

Třetina dolarů se neuhlídá.

Terorismus je globální byznys, v němž se každý rok otáčí 1,5 bilionu dolarů, vesměs v hotovosti, po milionových kufřících podobných tomu, jaký se našel u dopadeného Saddáma Husajna. Převyšuje HDP Velké Británie a představuje přibližně pět až osm procent celkové světové ekonomiky a má ze všech ekonomických aktivit nejrychlejší růst. Světem tak obíhá přibližně třetina všech dolarů vydaných americkými bankami, které se nikdy nevracejí do normálního bankovního oběhu a jejichž transakce se těžko dají sledovat. Teroristické organizace jsou provázány globální sítí makléřů, bankéřů a podnikatelů, které propojují ilegální obchody (jako narkotika, zbraně, migraci, prostituci, organizované loupeže a vydírání), s legální ekonomikou mnoha zemí včetně západních. Teroristická globální síť má přímou podporu vlád, bank a vlivných ekonomických kruhů řady islámských zemí a nepřímou finanční podporu ekonomických a politických establishmentů západních, které na ní vydělávají. Je neoddělitelně provázaná s ekonomikou západních zemí, kde má devastující účinek na podnikatelskou etiku a kde by mohla jednoho dne způsobit globální krach.

Nová ekonomika teroru.

Cituji z nové knihy Modern Jihad, kterou napsala italská ekonomka Loretta Napoleoniová a která sleduje ekonomické aspekty světového terorismu, od italských Rudých brigád přes kolumbijské narkotikové mafie až po dnes největší teroristickou síť islámských organizací. „Nová ekonomika teroru“ - jak ji autorka nazývá - je dnes největším nebezpečím pro západní kapitalistický ekonomický systém a sílí s jeho globalizací, v níž se jí daří plavat jako rybě ve vodě. Je to ekonomika samoúčelná: jejím jediným cílem je pokračovat v terorismu a její výdělky se investují do dalších teroristických akcí. V roce 2000 proběhlo ve světě 32 ozbrojených konfliktů vedených islámskými organizacemi.
Islámské organizace napojené na ozbrojené skupiny mají ročně k dispozici nezjistitelné finanční fondy, odhadované na šestnáct miliard dolarů. Navíc z těch, jež se zjistit dají, jen Saúdská Arábie dává ročně deset miliard prostřednictvím svého ministerstva náboženských prací a financuje islámská centra po celém světě. Soukromí saúdští finančníci poskytují miliony dolarů přímo organizaci al-Káida. Druhým hlavním finančním zdrojem radikální islamizace je Kuvajt, jehož banky penězi podporují mezinárodní podnikatelské projekty s cílem propagace islámu.

Narkotiková obchodní síť funguje.

Další jakžtakž odhadnutelný obrovský zdroj financí plyne z narkotik, jimiž islámské země zásobují tři čtvrtiny trhu, jehož celosvětový obrat se odhaduje ročně na 500 miliard dolarů. Na řízení obchodu s narkotiky se podílejí státní organizace islámských zemí, jako je například pákistánská vojenská rozvědka ISI, která na něm vydělává okolo dvou miliard ročně. Narkotiková obchodní síť prochází z Afghánistánu přes bývalé sovětské středoasijské republiky, kde se z ní financuje růst ozbrojených islámských organizací napojených na al-Kajdá. Dále jde Čečenskem a Tureckem na Balkán, kde financuje islamizaci Bosny a hlavně Albánie, kterou ovládá „arabsko-afghánská síť“, čili opět al-Káida. Ta v roce 1998 uzavřela dohodu s íránskými revolučními gardami, že budou společně používat Albánii jako základnu k útokům na Evropu. Evropskou distribuci narkotik řídí Kosovská osvobozenecká armáda ve spolupráci s čečenskými organizacemi. Touto cestou do Evropy prochází až šest metrických centů narkotik měsíčně. V Kosovu se podle odhadu německé rozvědky propírá ročně 1,5 miliardy zisků prostřednictvím 200 soukromých bank a směnáren.

Povinně dobrovolná náboženská daň.

Od rozpadu sovětské říše nastal obrovský rozmach islámského bankovnictví ve Střední Asii, na Kavkaze, na Balkáně a v Africe. To také přebírá ekonomickou nadvládu nad Indonésií a Malajsií a proniká do zemí s islámskými menšinami (Indie a Filipíny), kde financuje projekty, propagující fundamentalistický výklad islámu saúdského stylu. Síť islámského bankovnictví roste i v západních zemích, kde ovlivňuje přes dvě stovky bank v USA a přes tisíc v Evropě. Využívá zákonných daňových úlev na financování organizací registrovaných jako nábožensky dobročinné. Do těch plynou další obrovské částky od všech na západě žijících muslimů ve formě „povinně dobrovolné“ náboženské daně, zvané zakat, která se nemusí nikde registrovat ani vykazovat, a její výše je proto nezjistitelná. Celková výše oficiálně registrovaných půjček vydávaných islámskými bankami na islámské projekty se odhaduje okolo 150 miliard dolarů ročně. Ty umožňují islámské populaci růst o 6,5 procenta ročně, tedy o 70 milionů osob, zatímco populace Západu ubývá.

Výhodně prodaný lup.

Mezi největší hospodářské zázraky nové ekonomiky patří Arafatova síť teroristických organizací, která si postupně vytvořila vlastní pseudostát. Po svém prvním úspěšném únosu izraelského letadla v roce 1968 do Alžíru se Organizace pro osvobození Palestiny začala samofinancovat vydíráním světových aerolinií, od nichž vybírala „pojistné“ za neútočení v hodnotách od pěti do deseti milionů dolarů ročně. V roce 1972 provedla útok na rotterdamskou rafinérii a o tři roky později na ředitelství OPEC ve Vídni, čímž rozšířila svou „pojišťovací“ činnost i na ropné firmy. OPEC palestinským organizacím zaplatil za „ochranu“ celkem 220 milionů. V roce 1976 provedla OOP loupež v bejrútské bance, jejíž hodnota není přesně známa, ale vynášení lupu trvalo dva dny a dostalo se do Guinnesovy knihy rekordů. Zlato a hotovost Arafat odvezl do Švýcarska, cenné papíry prodal diskrétně zpět jejich ztrapněným majitelům, a to se ziskem, který převýšil hodnotu lupu. Od jiných bank se pak začalo vybírat další pojistné a ještě jiné byly vyloupeny. V Libanonu OOP ovládla tamní ekonomiku, export a import natolik, že z nich mohla vybírat daně, pojistné a ochranné. Desetiprocentní daň si vybírala z obchodu s libanonským hašišem, jehož export v jednu dobu dostoupil obratu deseti miliard dolarů. Během izraelské invaze Bejrútu v roce 1982 se Arafatovi ještě narychlo podařilo z Libanonu vyvézt 400 milionů v hotovosti. V roce 1988 OOP v oficiálním rozpočtu vykazovala roční příjmy 675 milionů, s čistým ziskem 280 milionů. V devadesátých letech zavedla navíc povinnou pětiprocentní daň z příjmu všech Palestinců žijících mimo Palestinu. Jen ta jí do roku 1999 podle propočtu CIA vydělala čtrnáct miliard (všechno v dolarech). Výši Arafatova tajného fondu si nikdo netroufá odhadovat kromě toho, že se minimálně rovná fondům zjistitelným. Ale ubozí Palestinci se musí uchylovat k sebevražedným útokům - z mizérie a beznaděje působené krutou okupací.

(Loretta Napoleoni: Modern Jihad.
Pluto Press, London, 2003)