Bude to náročné, ale politici musejí začít jednat. Jejich nečinnost by měla globální důsledky
Svět čím dál silněji charakterizuje rozbíhavost – v hospodářské výkonnosti, měnové politice, a tedy na finančních trzích. Globální divergence už přispívá k volatilitě akciových trhů, bezprecedentním poklesům výnosů státních dluhopisů ve vyspělých zemích a obrovským měnovým pohybům. Trend přitom nepolevuje a vytváří sílící tlak na už beztak napjaté politické systémy. Systémově významné ekonomiky světa lze rozdělit do čtyř kategorií. První skupina zahrnuje země jako Indie a Spojené státy, kde sílí ekonomické oživení, což jim umožňuje překonávat ? nanční nevyváženosti. Ztělesněním druhé skupiny je Čína, které se daří měkce přistát na dráhu růstu, jenž bude sice nižší než v posledních letech, ale zůstane dostatečný k podpoře dalšího pokroku směrem k ? nanční stabilitě a postavení země s vysokými příjmy.
Ve třetí skupině jsou ekonomiky jako Brazílie, několik zemí eurozóny a Japonsko, které dostatečně nerostou a čelí rizikům negativního vývoje. Konečně čtvrtá skupina sestává z ekonomických a finančních hádanek, jako jsou Řecko a Rusko – zemí, jimž by se mohlo podařit obnovit růst a finanční stabilitu, ale stejně tak snadno by se mohly zhroutit a vyslat rázové vlny napříč Evropou i mimo ni.
BLUDNÝ KRUH Tato rozbíhavost je stejně tak politickým, jako ekonomickým a finančním jevem. K jejímu překonání – a k zajištění stabilního, finančně vyrovnaného globálního růstu – bude nutná vnímavá tvorba národních politik a nadnárodní koordinace. Dnešní komplikované poměry národní i mezinárodní politiky ale bohužel takový přístup zatím znemožňují. Bludný kruh podprůměrné hospodářské výkonnosti a zašmodrchané politiky ovšem ve vyspělých ekonomikách zpomalují experimentální měnové politiky, například rozsáhlé nákupy aktiv, jež tento měsíc zahájila Evropská centrální banka. Není ale ani zdaleka jasné, jestli to tak bude pokračovat, zejména vzhledem k postupnému ústupu amerického Fedu od takových politik, čímž se Amerika dostává na jinou dráhu než většina ostatních vyspělých ekonomik.
Čím dál větší úlohu při vyrovnávání globální ekonomické rozbíhavosti navíc získávají tržní síly; to vede k dramatickým posunům směnných kurzů. Výčet takových měnových pohybů – zahrnujících 25procentní pokles eura vůči dolaru, rekordně nízké mexické peso a neřízenou devalvaci brazilského realu a dalších měn rozvíjejících se ekonomik – se rozrůstá den co den. Oslabit svou měnu se usilovně snaží i zdravé ekonomiky jako Jižní Korea, takže pouze USA jsou nadále ochotné snášet výrazné zhodnocování své měny.
Měnové trhy samy o sobě potřebnou úpravu globální ekonomické rovnováhy, která posílí růst, nepřinesou. Nutné jsou též lepší programy na národní, regionální a globální úrovni – a to vyžaduje lepší politiku.
Příliš mnoho politických lídrů po celém světě stále nedokáže – nebo nechce – plnit své úkoly v oblasti ekonomické správy. To je obzvlášť hodné politování, neboť existuje široký konsenzus na technických parametrech nezbytné politické reakce: strukturální reformy směřující k opravě motorů růstu, úsilí o nalezení nové rovnováhy v agregátní poptávce a odstranění dluhových převisů.
Chybí však realizace.
MENTALITA „NEJDE TO“ Že by vlády v brzké době překonaly svou nemohoucnost, se však nezdá pravděpodobné. V USA Kongres a Bílý dům uvízly na mrtvém bodě. Evropskými politickými soustavami otřásá vzestup populistických stran, z nichž mnohé získávají podporu díky protievropskému programu.
V rozvojovém světě zase brazilská vláda naráží na řadu korupčních skandálů. A vedení Ruska zachovává věrnost rozvratným regionálním avantýrám, bez ohledu na jejich ničivé dopady na tamní ekonomiku.
Ve většině případů, neli ve všech, vidíme doklad obecnějšího jevu, jejž lze označit za vládnutí skrze nečinnost – jedná se o mentalitu „nemůžeme, nechceme, neměli bychom“, abych parafrázoval ekonoma Marka Blythe, která blokuje účinnou tvorbu politik.
Jelikož politická nehybnost prodlužuje hlemýždí růst a oslabuje tvorbu pracovních míst, je ještě těžší od ní ustoupit. Vzhledem k tomu, jak je pro vlády obtížné započít posun k novému režimu tvorby politik, bude sílit tlak zvenčí. K tomu v demokracii obvykle dochází štěpením tradičních stran a vznikem stran netradičních – některé budou nabízet skutečné alternativy, jiné budou spoléhat na strach a předsudky.
Globální ekonomika je v přelomovém bodě. Většina ekonomů se shodne, co je nezbytné k tomu, abychom předešli dalšímu kolu ztracených růstových příležitostí, nedostatečné zaměstnanosti, finanční nestability a zhoršující se nerovnosti.
Centrální banky a trhy nemohou dosáhnout spořádané úpravy globální rovnováhy vlastními silami. Ač to může být náročné, politici musejí přistoupit ke komplexním řešením. Čím déle se aktivita odkládá, tím nižší bude účinnost jejich úsilí. Jelikož politika blokuje ekonomické příležitosti, veřejná důvěra ve vlády bude nadále erodovat – s vážnými potenciálními důsledky pro politické systémy a jimi spravované ekonomiky po celém světě.
O autorovi| MOHAMED A. EL - ERIAN, Z angličtiny přeložil David Daduč hlavní ekonomický poradce Allianz a člen jejího mezinárodního výkonného výboru, předsedá Radě prezidenta Baracka Obamy pro globální rozvoj a napsal knihu When Markets Collide
