upozorňuje bývalý ministr životního prostředí Miloš KužvartUvalení vyšší DPH na ekologické výrobky připomíná Miloši Kužvartovi komunistický vtip o tom, že zdražení toaletního papíru bylo kompenzováno zlevněním lokomotiv.Jak se díváte na přeřazení ekologicky šetrných výrobků a technologií do vyšší sazby DPH, což znamená jejich zdražení?
upozorňuje bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart
Uvalení vyšší DPH na ekologické výrobky připomíná Miloši Kužvartovi komunistický vtip o tom, že zdražení toaletního papíru bylo kompenzováno zlevněním lokomotiv.
Jak se díváte na přeřazení ekologicky šetrných výrobků a technologií do vyšší sazby DPH, což znamená jejich zdražení? Mám určitou obavu, že vládní úvaha o kompenzaci tohoto opatření snížením spotřební daně je lichá. Navíc tak můžeme vyjádřit podporu pouze bioplynu či bionaftě. Jak chce ale stát vyjádřit podporu obnovitelným zdrojům energie, mi zůstává záhadou. Nemluvě o tom, že doposud platí usnesení Zemanovy vlády o podpoře zdrojů obnovitelné energie. Přitom státní rozpočet na to nedal ani korunu a vše je financováno mimo něj, Státním fondem životního prostředí.
* Které z finančních nástrojů jsou pro podporu ekologických surovin, výrobků a technologií výhodnější? Daňové zvýhodnění či dotační nástroje?
Řekl bych, že ideální je spojení obou. Daňové zvýhodnění výrobků může být ještě v některých případech provázáno s dotacemi na konkrétní projekty. Například výrobu recyklovaného papíru lze podpořit jak sníženou sazbou, která se projeví v konečné ceně pro spotřebitele, tak i dotací výrobci. V západní Evropě patří právě podpora recyklovaného papíru k jedněm z nejvíce podporovaných, u nás teď byla jeho výroba přeřazena do vyšší sazby. To mi připomíná komunistický vtip o tom, že zdražení toaletního papíru bylo vykompenzováno zlevněním lokomotiv. Ale vážně, v kombinaci všech ekonomických nástrojů jde vždy o ekoefektivitu konkrétních opatření. Navíc se dostáváme do začarovaného kruhu. Pokud zvedneme na ekovýrobky DPH a zároveň nemáme dostatek peněz na dotace, jaké finanční nástroje podpory by nám nakonec zbývaly? Navíc se nacházíme ve chvíli, kdy probíhá reforma financí a kdy vzhledem k tomu dochází k redukci vládních výdajů. Mám pochybnosti o tom, zda lze ekodotace do budoucna udržet alespoň v té výši jako doposud.
* Jakých konkrétních komponentů se podle V ás zdražení nejvíce dotkne?
Zachytil jsem již velké protesty z regionů týkající se obnovitelných zdrojů energie, tepelných čerpadel a podobně. Zaznamenal jsem i výroky výrobců barev, kteří se obávají, že dojde k značnému znevýhodnění ekologických, tedy vodou ředitelných, barev. Určitě se to dotkne také výroby biomasy. Podpora mnohých výrob má i další pozitivní vedlejší efekty. Například udržování zaměstnanosti, což se pozitivně promítne do snížení mandatorních výdajů.
* Ministerstvo financí argumentuje tím, že ani v EU nepatří ekoprodukty do snížené sazby DPH. Jak to tedy v západní Evropě ve skutečnosti je?
Zde nelze v žádném případě generalizovat. Takové ty odkazy na to, co EU zakazuje či naopak nařizuje, jsou často velice nepřesné a formy podpory se stát od státu liší. Například v Německu jsou z důvodu konkurenceschopnosti povinné mnohé vyšší výkupní ceny u energie z obnovitelných zdrojů. Vždycky tedy jde o nějaké přerozdělení a záleží na konkrétním případu, co je průhlednější. Po zvýšení DPH by měla následovat finanční kompenzace. K tomu ale asi zřejmě nedojde.
* Jaké nástroje podpory figurují v energetické koncepci státu?
Rok 2010 je rokem, kdy bychom měli mít šest procent energie kryto z obnovitelných zdrojů a tohoto cíle bychom měli dosáhnout, ať již budou finanční náklady na to hrazeny jakoukoli formou. To ovšem neznamená, že bychom měli zcela bezhlavě podporovat jakékoli možnosti, protože mnohé z nich představují slepou uličku. Státní podpora by měla být cílená a efektivní, nicméně znovu připomínám svou obavu, aby po daňových úpravách vůbec nějaká byla.
* Jaké další ekonomické nástroje má při podpoře ekologických technologií stát k dispozici?
Vedle již zmíněných, tedy daňového zvýhodnění, dotací či stanovení výkupních cen, jsou to třeba garance za úvěry, případně nižší úrokování u Českomoravské záruční banky. Myslím si, že stát udělal vedle přeřazení ekovýrobků do základní sazby další chybu - zrušil plošně možnost odpisů při pořizování technogogií, aniž by ponechal výjimku na ty ekologické. Bohužel, ministři financí jakožto správci státní kasy vidí pouze to, že jakékoli subvence či zvýhodnění budou znamenat menší přínos do státního rozpočtu. Já si ale myslím, že bychom v případě ekoproduktů mohli počítat s delším obdobím, než je fiskální rok, protože ekologické investice jsou dlouhodobou záležitostí, s delší dobou návratnosti.
* Liberálové odmítají preferenci jakéhokoli výrobku. Proč by tedy měl stát podporovat ekoprodukty a technologie?
Z jednoduchého důvodu. Tento stát vyjadřuje i zájem o život budoucích generací. Co nejméně narušená příroda, zdravé životní prostředí, znamená i ekonomický profit. Například čističky odpadních vod. Pokud budou pracovat spolehlivě a voda ve vodních tocích bude čistá, ušetříte jako podnikatel často nemalé náklady, které byste musel jinak použít na úpravu nekvalitní a znečištěné vody. Problém je pouze v tom, že ekologické investice znamenají často vysoké počáteční náklady a teprve po mnohých letech přinesou výnosy. Za budoucí výnosy však stojí leccos obětovat.
FOTO: ČTK
