Jakkoli to může znít zvláštně, donedávna platilo, že na nejlepší španělské tapas u nás se musíte vypravit do Mariánských Lázní. Mezi desítkami prodejen kebabu z mraženého polotovaru vynikala restaurace Medité, která podávala jídla vysoce převyšující gastronomickou úroveň tohoto lázeňského města. Dlouho se šuškalo, že majitel podniku David Bohm se snaží najít vhodné prostory v Praze, kam by restauraci přestěhoval. Prostory našel a začátkem prosince loňského roku otevřel nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad El Camino Tapas Restaurant.
El Camino se od Medité liší pochopitelně lokalitou a interiérem. Vše podstatné ale zůstalo při starém. Do Prahy se přestěhoval nejen koncept, ale i nejdůležitější členové personálu a na menu nového podniku se objevila i některá známá a osvědčená jídla jako třeba grilovaná chobotnice s plátky brambor a šafránovou omáčkou aioli.
Mimořádná obsluha
Nabídka zahrnuje studené tapas, polévku, teplé tapas ze zeleniny, masa i mořských plodů a větší porce jako právě zmiňovanou chobotnici, u kterých se předpokládá sdílení mezi více strávníky. Výběr je složitý, protože jakmile pohlédnete do jídelního lístku, dostanete chuť téměř na vše. A přestože jsou jídla v menu popsána i v češtině, pod některými pokrmy je těžké si představit něco konkrétního.
Tady přichází na řadu velká devíza restaurace, a to mimořádně dobrá obsluha. Pozorné a milé chování servisu k hostům by měla být samozřejmost, ale všichni víme, že při dnešní situaci na pracovním trhu je to spíše příjemný bonus. V tomto případě je přívětivost obsluhy a schopnost zareagovat na sebebezvýznamnější poznámky u stolu až zarážející. Stejně jako znalost španělských reálií a detailů přípravy jednotlivých jídel. Je vidět, že se tu dbá na každou maličkost, členové personálu se nestřídají po měsících a pracují tu rádi. Jednoho z obsluhujících pamatuji ještě z Mariánských Lázní, servírku zase z pražské finediningové restaurace a třetího mladého muže, který nás při první návštěvě obsluhoval, si budu díky jeho smyslu pro humor pamatovat také dlouho.
Po úvodních formalitách jsme se mu svěřili s tím, že si nedokážeme vybrat, a požádali o sestavení degustačního menu, což sice lístek vysloveně nenabízí, ale v Medité to tak platilo. Do velkých detailů nám popsal všechny jednotlivé tapas, přidal podstatné informace o technice přípravy a následně jsme se domluvili na pořadí jídel. Byli jsme ve třech, a tak se i porce přizpůsobily počtu hostů. Bez váhání to udělejte stejně. Ochutnáte průřez celou nabídkou, ve čtyřech a více lidech zvládnete vyzkoušet úplně vše a bez nápojů se vejdete do částky kolem jednoho tisíce korun za osobu.
Majitel restaurace je zároveň dovozcem a prodejcem španělských vín, v nabídce tak najdete právě ta. Že jsou vína výhradně španělská, kompenzuje jejich široký výběr i velmi přívětivé ceny. Vína, která ochutnáte, si můžete rovnou koupit s sebou. Pokud netoužíte zrovna po naturální moderně, určitě si vyberete. I s párováním vín k jednotlivým chodům dokáže obsluha dobře poradit.
Od malých porcí k hlavním chodům
Bez ohledu na to, jaký postup při objednávce zvolíte, dává smysl respektovat systém sestavení nabídky a ochutnat z každé sekce něco. Že nebudete litovat, naznačuje už jen chléb z nedaleké řemeslné pekárny a fantastický olivový olej, který dostanete jako pozornost podniku. Chcete-li poznat rozdíl mezi známou sušenou šunkou jamón serrano a jamón ibérico, vyzkoušejte je vedle sebe (175 korun). Odlišnosti jsou patrné v barvě, konzistenci i chuti. Tmavší jamón ibérico de cebo je ze zadní kýty černých iberských vepřů, kteří se pohybují volně a krmeni jsou žaludy. Jamón serrano je světlejší, jemnější v chuti a pochází ze světlých čuníků. Každý z nabízených předkrmů obstojí, byť se jedná třebas jen o olivy nebo španělskou klasiku pan y tomate (75 korun). A vůbec nejlepší je zkombinovat pan y tomate právě se šunkou.
Rozhodně si dejte krém z mořských plodů ochucený šafránem (crema de marisco, 110 korun). Obsluha nebude mít problém ho v rámci degustace rozdělit do menších misek a zpočátku jemná zářivě žlutooranžová polévka zakápnutá olivovým olejem vás nakonec překvapí svou výraznou, ale vytříbenou chutí. To je jeden z chodů, který doporučuji nevynechat.
Ze zeleninových tapas nedokážu vybrat ten, který považuji za nejlepší, ale bavilo mě pisto extremeňo s tekutým žloutkem připraveným metodou sous-vide a bramborovou slámou (165 korun). Při popisování tohoto chodu nám číšník přiblížil pokrm odkazem na francouzské ratatouille, využil nepřítomnosti pana šéfa a zašeptal, že je to tak trochu lečo, ale mnohem lepší. A měl pravdu. Klidně si lečo z oblasti Extremadura dejte, budete nadšeni, jen slovo lečo neříkejte nahlas. Zeleninovou směs smíchejte se žloutkem a užijte si křupavost tenkých nudliček smažených brambor. A pokud budete mít místo, dejte si také sous-vidované šalotky.
Nelokálnost tu dává smysl
Pro španělskou kuchyni jsou typické ryby a mořské plody. A přesto, že ráda chválím restaurace za využívání lokálních surovin, tady dává dovoz většiny hlavních surovin smysl, protože bez nich si tapas prostě představit nejde. Rozhodně proto nějaké ochutnejte a nebojte se ani větších porcí. Učaroval mi arroz socarrat con langostinos y aioli neboli grilovaná rýže s královskými krevetami a česnekovou majonézou (450 korun). Pokud vám v nabídce bude chybět paella, vyzkoušejte právě toto. Jde o obdélníkovou, necelý centimetr vysokou křupavou placku z rýže pokrytou velkými vyloupanými krevetami a doplněnou o česnekovou omáčku aioli ozdobenou jedlým květem. Křupavá rýžová placka představuje tu vrstvu rýže, která se při přípravě paelly vždy připeče ke dnu pánve a je vlastně tím nejlepším, co můžete v paelle spolu s mořskými plody ochutnat.
Nebojíte-li se chapadel, která nejsou ani trochu slizká a už vůbec ne gumová, jak to v našich restauracích často bývá, dejte si i zmiňovanou chobotnici na silnějších plátcích křupavých brambor, rovněž s aioli, ovšem tentokrát ochucenou šafránem, který jí dává i žlutou barvu (590 korun). Dá se označit za signature jídlo podniku a konzistence grilované chobotnice je opravdu bezchybná.
Pro intimní i neformální pracovní večeři
Povedený je i jednoduchý moderní interiér s výraznými dřevěnými prvky a svítidly z paellových pánví. Dovedu si tu představit příjemný večer ve dvou i byznysovou večeři, která zrovna nevyžaduje naškrobené ubrusy a obsluhu v rukavičkách. Otevřeno je pouze odpoledne a večer a řady zájemců zatím převyšují počet míst u stolů. Udělejte si proto včas rezervaci, a to telefonicky. Na e-mail nám začátkem ledna nikdo neodpověděl, což lze přičítat náročným prvním týdnům provozu.
Na to, že je restaurace otevřena v podstatě dva měsíce, funguje jinak bezchybně. Na jedné straně je mi líto lázeňských hostů, že o tento mimořádný podnik přišli, na druhé straně jsem ale šťastná, že se přestěhoval do Prahy.
| El Camino Tapas Restaurant |
| Jagellonská 10, Praha 3 - Vinohrady |
| tel: +420 725 543 717 |
| rezervace@elcaminotapas.cz |
| www.elcaminotapas.cz |
