KOMENTÁŘ Raúl Castro potřebuje peníze, Barack Obama se rád nechá oslavovat. Minulý týden si oba muži vyhověli
Z Castrova pohledu je to jasné jak facka. Vidina budoucnosti, v níž současnou verzi kubánského zahraničního obchodu (symbolicky vyjádřenou výměnou kubánských lékařů za venezuelskou ropu) nahradí skutečné tržby za skutečný vývoz v amerických dolarech, je nadmíru lákavá. Jde jen o to, aby pseudokomunistický režim neztratil úplně tvář.
I Obama má dost důvodů ke vstřícnosti.
Původní význam ostrakizace Kuby – postavit hráz sovětské rozpínavosti – je passé. Snaha uvařit Castrovic režim v „papiňáku“, jak se ve Washingtonu kubánskému embargu neformálně říká, zjevně selhala. Roztržka s Kubou navíc přerostla v nepříjemný diplomatický bolák.
DIPLOMATICKÝ TRAPAS
Když se před rokem připravovala v Panamě pravidelná schůzka šéfů vlád amerického kontinentu, postavili si bolívarovci v čele jihoamerických vlád hlavu, že budou podnik bojkotovat, pokud se jej na nátlak USA nebudou moci zúčastnit Kubánci. Když nakonec po různých peripetiích delegace z Havany dorazila (a Castro se dokonce s Obamou zvlášť sešel k jednání), vypadalo to jako prohra USA. Člověk nemusí být americký arcinacionalista, aby měl pocit, že porážka v diplomatickém střetu s Bolívií a spol. je něco, co by si měl Washington radši odpustit.
Z toho plyne další dobrý důvod k americké vstřícnosti vůči Havaně. Z antiamerikanismu dlouhodobě nepro? tuje v Jižní ani Severní Americe nikdo. Jediný, komu se hodí do krámu, jsou Číňané, jejichž ekonomický vliv v jihoamerických zemích během posledních deseti let neúměrně rostl.
A konečně, letos se nechal slyšet Vladimir Putin, že by rád navázal na angažmá na kubánské vojenské základně Lourdes, kde mívala sídlo sovětská vojenská rozvědka. Přičtěme k tomu dodávku osmi bojových letounů, které Rusové Kubáncům slíbili již v roce 2013, a letošní velkorysé odpuštění 90 procent ruských dluhů. Celkem vzato si lze představit, jak by další ochlazování diplomatických ledů mohlo americké pozici na Kubě pomoci.
PROČ TO TAK TRVALO
Je to tak zjevné, že uvolnění vztahů s Kubou považují za žádoucí všichni prezidentští kandidáti, kovaným levičákem Berniem Sandersem počínaje a semitroglodytem Donaldem Trumpem konče. Zůstává tedy jediná otázka: Proč tak pozdě?
Odpověď je jednoduchá. Republikáni v americkém Kongresu, zbaveni jakýchkoli skrupulí, Obamovi zatrhnou cokoli, co zatrhnout mohou (včetně například docela rozumné centristické volby soudce Nejvyššího soudu). Zrušení kubánského embarga není výjimkou. Protože však většina Američanů v této věci souhlasí s Obamou, je nepravděpodobné, že by se kongresmani do Kuby pustili ještě před letošními volbami. Obama tedy načasoval svoji kubánskou misi tak, aby si stačil užít aury moudrého, konstruktivního státníka – a následné tahanice s Kongresem (zůstaneli republikánský) nechal svému nástupci. Prozíravý tah hodný laureáta Nobelovy ceny míru.
Republikáni v Kongresu, zbaveni skrupulí, Obamovi zatrhnou cokoli, co zatrhnout mohou.
O autorovi| DANIEL DEYL, deyl@mf.cz
