Distributoři narýsovali nové vysokonapěťové vedení mezi severem a jihem Německa. Politici i odborníci ale zvažují, zda je tak velká investice potřeba
Německo je proslulé jako země kvalitních dálnic. Taková rychlotrasa, jako je projekt SuedLink, ale zastíní i ty nejmodernější autostrády. Přes 800 kilometrů z Wilsteru při ústí Labe do Severního moře až do bavorského Grafenrheinfeldu se má stát novou páteřní sítí a zároveň jednou z největších liniových staveb Evropy.
Po SuedLinku se ale nebudou prohánět auta, nýbrž stejnosměrný proud. Vysokonapěťové vedení, jehož trasu poprvé před dvěma týdny představilo konsorcium distributorů Tennet a TransnetBW, má zásadní význam i pro Česko. Po roce 2022 by již přes naše území netekl proud ze severoněmeckých větrných elektráren a my bychom kvůli silným náporům nemuseli hrozit Berlínu, že na hranicích postavíme trafostanice a elektřinu z naplno roztočených větrníků pošleme zpátky.
„Někdo musí říct, kudy trasa povede. Zvlášť když se SuedLink podobá dálnici bez exitů,“ prohlásil Lex Hartman, šéf Tennetu, při představování megaprojektu. Přirovnání je to trefné – s rozvětvováním páteřní sítě se počítá jen na jejím konci, zbytek trasy by měl být bez odboček. Jižní spojka do Bavorska a BádenskaWürttemberska má svůj energetický význam. Právě tyto dvě spolkové země vykazují největší rozdíl mezi výrobou a spotřebou elektřiny a pravidelně potřebují „dokrmovat“ energií odjinud. Jejich hlad bude navíc narůstat, protože právě Bavorsko i Bádensko-Württembersko nejvíce zasáhne postupné odstavování jaderných elektráren.
Potud je SuedLink, který s rozvětvením, celkem 36 obřími trafostanicemi a napojením na jiné trasy velmi vysokého napětí vyjde na deset miliard eur, drahým, ale logickým vyústěním energetické nerovnováhy Německa.
Jenže energetická dálnice začíná mít vážné trhliny již na papíře. První zádrhel vznikl symbolicky ve zmíněném Grafenrheinfeldu, kde má příští rok E. ON po 23 letech provozu odpojit svůj jaderný reaktor. Počítá se s tím, že SuedLink by se napojil na stávající vedení právě v prostoru odstavené elektrárny.
Můstky na východ Bavorsko se ale v čele s premiérem Horstem Seehoferem (CSU) postavilo proti. Zemská ministryně hospodářství Ilse Aignerová chce právě v Grafenrheinfeldu postavit novou paroplynovou elektrárnu.
Ve hře jsou také dva konkurenční projekty, které by do Bavorska mohly energii přivézt odjinud. Plán schválený loni v létě spolkovou vládou počítá s 450kilometrovou spojkou vedoucí do Saska-Anhaltska, která je v režii Amprionu, jednoho ze čtyř nadregionálních německých distributorů. Jde o podobně masivní vedení jako SuedLink – a proti obřím stožárům se již zvedla vlna odporu.
Další energetický můstek by měl propojit durynský Erfurt s bavorským Altenfeldem, což by si vyžádalo jen 80 kilometrů nových drátů. Zatímco původně měly obě spojky SuedLinku jen vypomáhat, nyní Mnichov kalkuluje s tím, že by mohly stačit i bez megadálnice.
Spolkový ministr životního prostředí Sigmar Gabriel totiž mezitím dal najevo, že je třeba přibrzdit výstavbu nových větrných parků na severu země. Zatímco původní koncepce počítala s 30 gigawatty instalovaného výkonu do roku 2030, nově by mělo jít jen o 15 GW.
Bavorsko je proti Hartman takové úvahy považuje za krátkozraké.
„Sítě se nestavějí na deset let, ale na půl století,“ argumentuje s tím, že jiný vládní cíl – 80 procent obnovitelné energie do roku 2050 – nikdo nezpochybňuje. Seehofer každopádně na téma SuedLinku vydal moratorium. Potrvá minimálně do poloviny března, kdy jsou v Bavorsku komunální volby a obce dotčené výstavbou obří elektrické dálnice získají nová zastupitelstva. Bavorský premiér si tím od eurokomisaře pro energetiku Günthera Oettingera vysloužil označení „energetický egoista“.
Křesťanští sociálové (CSU), které Seehofer vede, se každopádně profilují jako ochránci hodnot krajiny pod Alpami. Loni bavorská vláda například odsouhlasila zákon, podle něhož musejí větrné elektrárny zachovat minimálně dvoukilometrový odstup od obydlených oblastí, čímž potopila desítky narýsovaných projektů. Dá se tedy očekávat, že podpoří i starosty bavorských měst a obcí v boji za to, aby jim za humny nevedla elektrická dálnice.
Tennet optimisticky počítá s tím, že by v roce 2016 měl mít hotové podklady pro zahájení územního řízení, z nichž by bylo jasné, jak a za kolik vykoupí pozemky od soukromníků. Trasu prozatím narýsoval v 15kilometrovém koridoru tak, aby bylo možné s dráty uhýbat.
SuedLink využívá technologii stejnosměrného proudu o vysokém napětí (HVDC), která se mnohem lépe vyrovnává se zátěžovými výkyvy, a je tak předurčená pro připojení obnovitelných zdrojů. Nevýhodou jsou ovšem velmi vysoké stožáry, které dosahují až sedmdesáti metrů. Pro srovnání – klasické české „kočky“, kterými se vysoké napětí vede u nás, jsou poloviční.
Příliš drahé kabely Mnohé obce tak už signalizují, že si vymohou, aby v jejich katastru byl kabel zanořen do země. Ostatně technologie HVDC před 60 lety vznikla jako podmořské vedení – v místech, kde nebylo možné vést dráty nad zemí. Jenže zatímco na dně moře není s volným prostorem problém, zakopat HVDC do země by si kvůli přístupu ke kabelům vyžádalo postavit kolektory a revizní šachty, což by stavbu pořádně prodražilo.
Amprion udává, že zatímco kilometr klasického vedení vysokého napětí staví za 1,5 milionu eur, zapuštění kabelu pod zem vyjde na deset milionů eur. Dokonce i ekologické iniciativy, které podzemní vedení upřednostňují, počítají s navýšením ceny na 2,5násobek. Energetici proto nabádají, že zelený obrat ve výrobě energie by před ochranou krajiny měl jít stranou.
„Nejde propagovat energie z větru a slunce a zároveň bránit infrastruktuře, která je k tomu potřebná. Kdo chce energetickou revoluci, musí trasu akceptovat,“ říká Stephan Kohler z Německé energetické agentury (Dena). Jinými slovy – až se větrníky podaří smysluplně zapojit do sítě, přestanou být vysmívaným příkladem obnovitelného zdroje, který distributorům zamotává hlavu.
Účet pro spotřebitele Kromě apelu na dotažení vize Německa jako evropské jedničky v čisté energii je tu ovšem podstatnější důvod, proč by SuedLink podle Tennetu měl být rychle a bez obstrukcí postaven – každé zdržení se prodraží. Evropská komise sice SuedLink zařadila mezi „projekty společného zájmu“ a počítá s ním v rámci energetické politiky EU, finančně se ale na něm podílet nebude.
Zmíněných deset miliard eur na novou páteřní síť tak ponesou distributoři, kteří ovšem obratem svou investici započítají koncovým spotřebitelům do distribučního poplatku. Ten už nyní podobně jako v Česku tvoří čtvrtinu sumy, kterou německé domácnosti platí za dodávky elektřiny. Loni tak na udržování a výstavbu přenosových soustav putovalo 6,52 eurocentu z každé odebrané kilowatthodiny.
Podle studie Fóra pro ekologicko-sociální tržní hospodářství (FÖS) lze očekávat, že distribuční poplatek vzroste do pěti let o dalších deset až dvacet procent. Zátěž bude navíc nerovnoměrně rozložená. Energeticky náročné provozy velkých firem už nyní mají výjimku nejen z placení poplatku za obnovitelné zdroje (tzv. EEG-Umlage), ale také až 90procentní rabat z distribuční taxy. Pro distributory to ale nepředstavuje žádný výpadek v příjmech – sleva je rozpočítána mezi domácnosti nebo malé a střední firmy, které zvýhodnění nedostávají.
Loni to podle odhadů FÖS bylo 805 milionů eur, letos se suma může vyšplhat až na 1,2 miliardy eur.
Pohodlný byznys Někteří experti proto považují snahy o rychlé vybudování SuedLinku a politický lobbing provozovatelů sítí za snahu o udržení vysoké marže, která je maskována ekologickými záměry.
„Velká čtyřka“ neregionálních distributorů (Tennet, TransnetBW, Amprion, 50Hertz) má sice povinnost pečovat o rozvodnou soustavu, zároveň jí ovšem stát prostřednictvím Spolkové agentury pro sítě (Bundesnetzagentur) garantuje minimální roční výnos. Ten loni činil 9,29 procenta pro nové investice a 7,56 procenta
za udržování starých sítí.
„Provozování sítí je v Německu byznys s malým rizikem a monopolními výnosy,“ shrnuje Gero Lücking, šéf firmy Lichtblick, která na trh dodává energii z obnovitelných zdrojů.
Lücking podobně jako třeba němečtí Zelení upozorňuje na to, že v otázce energetické revoluce panuje falešná solidarita. Zatímco velké firmy a distributoři se na ní finančně nepodílejí, zvýšené náklady nesou domácnosti. A to nejen ty nutné vyplývající z výjimek, které ve výsledku zelenou energii prodražují.
SuedLink ani jeho severský bratříček NordLink, který by měl odvádět elektřinu z chystaných větrných parků u norského pobřeží, nejsou jen energetické dálnice, které mají ochránit Německo před blackoutem. Kromě zajištění energetické bezpečnosti poslouží také jako obchodní stezky.
Scénáře, které vypracovala zmíněná čtveřice provozovatelů sítí, počítají s tím, že Německo výrazně navýší svou pozici čistého vývozce energie. Loni vyvezlo o 34,3 terawatthodiny elektřiny více, než nakoupilo z okolních zemí. Přepočítáno na peníze to dělá 1,2 miliardy eur. Do deseti let by se exportní saldo mohlo dostat až na dvojnásobek. Nejvíce elektřiny nadále poteče do Rakouska a Švýcarska, Česko by se pak podle energetických prognóz mělo do 20 let stát z německého zásobovatele naopak odběratelem.
Sever proti jihu Vydatnou měrou se na byznysu s energií budou navíc podílet uhelné elektrárny, které dnes tvoří přes 40 procent německého energetického mixu a počítá se s nimi i do budoucna.
SuedLink tak není jen tepnou ekologické revoluce, ale i strategickou investicí do rozvoje „špinavé“ energetiky.
Není divu, že se to Bavorsku vůbec nezamlouvá.
Pokud obří elektrická dálnice vznikne, stane se klientem severu, kterému nezbude nic jiného než odebírat levnou, ale silně kolísavou silovou elektřinu z přímořských větrných elektráren. Na vlastní energetické plány, jako jsou třeba paroplynové elektrárny, pak může zapomenout, protože se do nich nikomu nevyplatí investovat.
Spolková země, kde v 80. letech minulého století myšlenka decentralizované energie z obnovitelných zdrojů vznikala, pak naplno pocítí paradox německé zelené revoluce – za vyšší cenu domácnosti získají ještě vyšší závislost na externích zdrojích.
Můžeme tomu říkat třeba „energetický egoismus“. l •
Exportní velmoc i bez jádra
Projekce energetické bilance SRN s okolními zeměmi (TWh)
5,4 5,6 8,7 Vývoz v (celkem roce 2023 126,1)
12,7 Dovoz
2,5 5,3 5,7 Vývoz v (celkem roce 2023 51,3)
7,7 v (celkem roce 2033 125,5)
3,4
3,9 Dovoz v roce 2033
2,2 (celkem 76,6)
3,7
2,0
2,7
2,9
6,2
3,3
12,0
8,3
6,9
2,1
6,3
8,7
2,0
35,1
0,6
32,2
2,2
22,9
2,7
23,8
5,6
10,5
10,5
9,6
23,9
9,8
0,0
6,3
0,0
6,8
0,1
10,8
0,4
19,5
1,3
9,5
5,4
0 5 10 15 20 25 30 35
Zdroj: Netzentwicklungsplan 2013
O třetinu vyšší účty
Průměrná cena elektřiny pro domácnosti v SRN (eurocent/kWh)
2007 celkem 20,08Distribuce Daně
2008 21,39 Poplatky
Silová energie
2009 22,75
2010 23,41
2011 25,45
2012 26,06
2013 29,38
0 5 10 15 20 25
Zdroj: Bundesnetzagentur
Uhlí stále vede
Struktura čisté výroby elektřiny v SRN (rok 2012, v %)
Hnědé uhlí
LTO a ostatní 26
3
Zemní plyn
10
Obnovitelné
zdroje
celkem
25
Větrné zdroje
9
Biomasa
Jádro 6
17
Fotovoltaika
5
Vodní zdroje
4
Černé uhlí Odpady
19 1
Zdroj: Bundesverband der Energie- und Wasserwirtschaft
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
