Předseda představenstva a ředitel, Suez
Kdybyste jako mnozí jiní chtěli Gérarda Mestralleta srovnávat s jeho protřelejším a známějším protějškem, šéfem Vivendi Universal Jeanem-Marie Messierem, bude se jen tiše usmívat. Kariéra obou francouzských manažerů se začala vyvíjet až překvapivě stejně. Oba získali titul na elitní pařížské polytechnice Ecole Polytechnique a s nejlepšími výsledky vystudovali ještě prestižnější Ecole Nationale d'Administration, školu pro budoucí potentáty ve státní správě. Oba později dosáhli významného postavení ve vládních úřadech. A oba se v polovině devadesátých ujali zastaralých vodohospodářských podniků, aby je proměnili ve světové špičky.
Tím však veškerá podobnost končí. Messier se snažil udělat z Vivendi mediálního giganta a za akvizice prohýřil závratné částky v řádech miliard dolarů. Mestrallet jako předseda představenstva a generální ředitel Suezu směroval podnikatelskou činnost do dvou klíčových oblastí: vodohospodářství a energetiky. Velkolepý úspěch této strategie zajistil nenápadnému třiapadesátiletému Mestralletovi pozici jednoho z předních francouzských manažerů své generace. Zatímco Messierovo Vivendi se dnes považuje za nepřehledný spolek topící se v dluzích, Mestralletův Suez je vzorem firemního řízení. Navíc slušně vydělává - loni mu tržby v hodnotě 37,6 miliardy dolarů vynesly miliardu dolarů čistého zisku.
Když Mestrallet v roce 1995 přebíral skupinu Compagnie Financière de Suez, potřebovala nutně větší chirurgický zákrok. Společnost se zastaralým řízením provozovala Suezský průplav, a to téměř sto let až do znárodnění Egyptem v roce 1956. V průběhu dalších čtyřiceti let se z ní stala živelně rostoucí finanční skupina s investicemi v bankovnictví, pojišťovnictví a nemovitostech. „Šest měsíců mě trápila zásadní otázka, zda se firma může stát uznávaným aktérem v oblasti finančních služeb,“ vzpomíná Mestrallet, když si po dlouhém dni otvírá v kanceláři plechovku belgického piva.
Odpověď zněla NE. Mestrallet shrábl miliardy za prodej hlavních finančních aktiv Suezu za nejvyšší tržní ceny. Část výnosů použil na koupi belgického energetického gigantu Tractebel. V květnu roku 1997 se mu podařil mistrovský kousek. Fúze s vodárenskou společností Lyonnaise des Eaux, jež se dostala do potíží, ale mohla se pochlubit rozsáhlými mezinárodními aktivitami. Od té doby bylo Mestralletovým cílem učinit ze Suezu světovou jedničku v oblasti vodárenství a energetiky.
Za svým cílem šel s nezdolným odhodláním. Avšak na rozdíl od jiných manažerů nebyl zdaleka ochoten platit za akvizice horentní sumy. Za posledních pět let investoval do 300 různých provozů ve 130 zemích zhruba 50 miliard dolarů. Na americkém vodárenském trhu vydal kolem šesti miliard dolarů na nákup skupin jako Calgon, Nalco a United Water Resources. V USA také skoupil elektrárny a zároveň nechal postavit nové v zemích od Thajska po Brazílii.
Držel se toho, co mu šlo nejlíp, a před vábením analytiků a bankéřů, kteří se ho snažili přesvědčit, aby investoval do oborů slibujících rychlejší růst, si většinou zacpával uši. V roce 2000 zvažoval účast v nabídkovém řízení na licence mobilních sítí 3G ve spolupráci se španělskou Telefonicou. Rychle si to ale rozmyslel. Dospěl k závěru, že žádný ekonomický model nemůže ospravedlnit tak obrovské počáteční náklady.
Později se vyvaroval možné osudné chyby, když odmítl projekty, které mu předložili mezinárodní poradci. Ze zdvořilosti je nechce jmenovat, ale radili mu přeměnit Suez na obchodní společnost typu Enron. V době, kdy akcie Enronu letěly vzhůru, to bylo jistě obtížné rozhodování. „Obchodování jsme vždy viděli jako na pouhý doplněk našeho klíčového energetického byznysu, nikoli další obor podnikání,“ říká Mestrallet. Teď je v pozici, kdy může sklízet ovoce, jako třešničky na dort může nyní získat některá z nejlepších aktiv Enronu.
Ve Francii je Mestrallet také prvním průkopníkem kvalitního podnikového řízení. Ještě před pár lety byl Suez složitou spletí podílů v různých firmách. Pod jeho taktovkou se z něj stala organizace se stoprocentní účastí ve třech dceřiných společnostech: pro energetiku, vodárenství a hospodaření s odpady. Představenstvo je tak nezávislé, jak jen v Evropě může být. Vše korunuje stabilní cena akcií, která se již pět let pohybuje nad úrovní indexu pařížské burzy. A Messier? Ten si může jenom rvát vlasy.
