Menu Zavřít

Elektřina je můj motor

18. 9. 2006
Autor: Euro.cz

ALOIS DUDAslavní podnikateléPočátek 20. století byl pro Prahu obdobím elektrifikace. Vedle známých podnikatelů Kolbena a Křižíka se proto brzy objevili i další stoupenci elektrické energie, mezi které patřil i český technik Alois Duda. Začínal v malé dílničce, později se ale stal významným továrníkem.

ALOIS DUDA slavnÍ podnikatelé

Počátek 20. století byl pro Prahu obdobím elektrifikace. Vedle známých podnikatelů Kolbena a Křižíka se proto brzy objevili i další stoupenci elektrické energie, mezi které patřil i český technik Alois Duda. Začínal v malé dílničce, později se ale stal významným továrníkem.

Nedaleko stanice metra Flora, mezi ulicemi Hradeckou, Chrudimskou a Slezskou, vzniklo v letech 1997 až 2000 bytové, administrativní a obchodní centrum Agora Flora. Ačkoliv splňuje všechna kritéria moderní doby, nevyrostlo na zelené louce, ale je ukázkou citlivé symbiózy novodobé architektury a secese. Jeho podstatnou část totiž tvoří objekt bývalé továrny Duda Elektromotory, kterou na tehdejších Královských Vinohradech vybudoval již roku 1908 český podnikatel Alois Duda. Památkou na tuto dobu jsou dnes historické fasády, původní secesní vila i mohutný tovární komín, který je hlavní dominantou celého komplexu.

CESTA NA VINOHRADY

Alois Duda se narodil se roku 1858 v Blovicích na Kladensku v rodině sedláka. Vystudoval Vysoké učení technické v Praze a poté několik let pracoval u firem F. Ringhoffer a Waldek & Wagner. Koncem 19. století se stal pražským zástupcem brněnské firmy Bartelmus a Donát, roku 1895 se však rozhodl osamostatnit a založil si v Mariánské (později Lützowově a nyní Opletalově) ulici vlastní elektrotechnickou firmu.

Se třemi zaměstnanci nejprve instaloval elektrické zvonky, telefony a obloukové lampy do nejrůznějších objektů. Do dvou let se ale zmohl natolik, že se mohl přestěhovat do dnes již neexistujícího domu v Rubešově ulici číslo 7. Ani zde nebyl úplně spokojený, proto roku 1906 zakoupil prázdnou parcelu na Královských Vinohradech mezi Hradeckou a Chrudimskou ulicí, na níž do roku 1908 vyrostla nová továrna.

Podnik vznikl nejspíše podle plánů architekta Josefa Domka. Sestával z výrobní budovy se segmentovými okny a administrativně-obytné trojpodlažní vily. Do roku 1914 přibylo k hlavnímu závodu ještě rozsáhlé skladiště ve dvorní části a podnik se stal silným konkurentem i pro firmy s mnohem delší tradicí. Hlavní výrobní program tvořily alternátory, elektromotory a dynama do výkonu 50 kW.

Současná podoba tovární budovy.|
ELEKTRIFIKACE MILETIC

Jednou z prvních zakázek firmy Duda se stala elektrifikace středočeských Miletic. Již v roce 1885 byl v této obci, ležící nedaleko Velvar, založen mláticí spolek, který postupem času získal značný majetek a začal uvažovat o dalších investicích. S velmi progresivním návrhem přišel místní rodák Alois Nechleba, který doporučil, aby se v Mileticích uskutečnila komplexní elektrifikace, která by napomohla jak spolku, tak obci.

Myšlenka byla přijata s nadšením a členové mláticího spolku začali roku 1908 se stavbou nové elektrárny. Do výběrového řízení na dodávku strojního vybavení se přihlásil i Alois Duda a s přehledem soutěž vyhrál. Přesný den spuštění miletické elektrocentrály sice není znám, jisté je ale to, že pražská firma odvedla svou práci velmi rychle. Již v říjnu roku 1908 se totiž při malé místní slavnosti rozzářily uliční lampy i žárovky v mnoha domech.

Elektrárna sloužila od samého počátku velmi dobře a bez poruch. Duda později dokonce převzal její řízení a účastníkům, kterých stále přibývalo, účtoval příslušné poplatky. Tento stav trval i po vzniku Československé republiky a skončil teprve roku 1923, kdy byla miletická centrála zrušena. Vesnice měla přesto díky elektrickým rozvodům ještě dlouho náskok před okolními obcemi.

Z PODNIKATELE OSVĚTLOVAČ

Stejně rychle, jako se rozrůstala vinohradská továrna, rostla i Dudova rodina. Kromě čtyř dcer se mu narodil i syn Pavel, který po otci zdědil technický talent i podnikavost. Po absolvování Vysokého učení technického a praxe u Františka Křižíka a v ČKD se roku 1919 stal otcovým společníkem a po jeho smrti v roce 1928 celý závod převzal. V té době měla firma Duda Elektromotory již 40 úředníků a 240 zaměstnanců.

Pod vedením Pavla Dudy přečkal podnik i neradostné období protektorátu, „vítězství pracujícího lidu“ v únoru 1948 však znamenalo definitivní konec podnikatelských nadějí. Továrna se sto dvaceti zaměstnanci byla znárodněna a přejmenována na ČKD Stalingrad.

Dudovi byli vystěhováni z rodinné vily do přiděleného bytu v Legerově ulici a získali cejch nepřátel režimu. Pavel Duda se stal technickým úředníkem ve své bývalé továrně, kde pracoval dalších dvacet let. V sedmdesáti firmu opustil a stal se zaměstnancem národního podniku Výstavnictví, pro který instaloval elektrické osvětlení. Ironií osudu realizoval největší zakázky v muzeích Vladimíra Iljiče Lenina a Klementa Gottwalda. Zemřel roku 1975 bez potomků.

OD STALINGRADU K AGOŘE

Počátkem sedmdesátých let v podniku ČKD Stalingrad výroba skončila. Areál byl nadále využíván pouze ke skladování materiálu a začal rychle chátrat. Do roku 1989 zbylo z někdejší slávy Dudova závodu už jen velmi málo. Okna byla rozbitá, zdivo narušené a omítka na mnoha místech opadaná. Továrna se ocitla na pokraji zkázy.

V polovině devadesátých let vznikl naštěstí projekt Agora Flora, který počítal s revitalizací objektu a jeho přeměnou na administrativní a obchodní centrum. Plány připravil architekt Michal Šourek a investorem se stala společnost MS Development, která již několik podobných zakázek realizovala.

Ve vile, prostorách tovární haly a dvou spodních patrech novostavby vzniklo 4600 metrů moderních kancelářských ploch. Obchody a prostory pro služby jsou umístěny v přízemí a prvním i druhém patře pasáže. V objektu je kromě 54 bytů i restaurace, pošta, fitnesscentrum a supermarket. Částečně zastřešená pasáž se uprostřed rozšiřuje v atrium, ve kterém stojí i dominanta celého areálů - opravený tovární komín. Vede jím klimatizace z garáží pod budovou, kde je celkem 160 parkovacích míst.

Projekt Agora Flora se stal důkazem toho, že historická a moderní architektura mohou bez problémů existovat vedle sebe a navzájem se doplňovat. Práce firmy Michal Šourek a spolupracovníci byla proto po právu oceněna prestižní cenou v soutěži Bydlení 99 v kategorii nájemních domů.

ALOIS DUDA (1858-1928)

MM25_AI

Český podnikatel Alois Duda se narodil 1. srpna 1858 v obci Blovice nedaleko Kladna. Absolvoval Vysoké učení technické v Praze a poté několik let pracoval u pražských strojírenských firem F. Ringhoffer, Waldek & Wagner a pražské pobočky firmy Bartelmus a Donát. Roku 1895 se rozhodl osamostatnit a založil si v Mariánské ulici na Praze 2 vlastní elektrotechnickou firmu. Nejprve se zabýval instalací elektrických zvonků, telefonů a obloukových lamp, do roku 1897 se však zmohl natolik, že se mohl přestěhovat do prostornějšího domu v Rubešově ulici. Na nové adrese vydržel devět let, poté zakoupil prázdnou parcelu na Královských Vinohradech a do roku 1908 na ní vybudoval třípodlažní rodinnou vilu s novou továrnou. Zabýval se silnoproudou elektrotechnikou a vyráběl nejrůznější elektrické stroje - nejvíce alternátory, elektromotory a dynama do výkonu 50 kW. Výrobky to byly natolik spolehlivé, že fungovaly ještě mnoho let po jeho smrti 15. června 1928. Na některých zemědělských usedlostech je ostatně možné najít motory s nápisem „Dudovy elektrotechnické závody“ i dnes.

Prameny: Český biografický slovník XX. století, Kniha o Praze 3, www.vinohrady.cz

  • Našli jste v článku chybu?