ČEZ chce biomasu z deseti procent osevních ploch v celé ČR
Generální ředitel ČEZ Martin Roman má ze své kanceláře krásný a většinou i jasný výhled na Prahu. Zdaleka tak jasno však už nemá v tom, z čeho polostátní společnost obnoví své dosluhující zdroje a pokryje rostoucí poptávku po energii v dalších letech. Firma tvrdí, že za současného stavu, kdy se vláda ve svém programovém prohlášení zřekla dalšího budování jaderné energetiky a nepočítá ani s prolomením územních limitů na těžbu hnědého uhlí, je jen málo možností, jak „nakrmit“ nové elektrárny; takových variant, které by zajistily pokrytí elektrické poptávky i po roce 2020. „Pokud se včas nerozhodneme, bude proud na příděl,“ hrozí dokonce Roman.
ČEZ argumentuje následujícími údaji. Tuzemská spotřeba elektřiny loni dosáhla takřka šedesáti terawatthodin, celková produkce zhruba sedmdesáti. Každoročně přitom spotřeba poroste přibližně o tři procenta. Propočty analytiků ČEZ počítají s tím, že v roce 2020 vzroste poptávka v Česku na 101 terawatthodin. Avšak pouze za situace, že se domácnosti a především firmy odhodlají k razantním investicím do energetických úspor. Podle jiných údajů může poptávka dosáhnout až 110 terawatthodin.
„Ve svých odhadech počítáme s poměrně agresivním scénářem úspor. Především s tím, že spotřeba elektřiny v českém průmyslu klesne za třináct let na pětapadesát procent té současné. Tím se nám podaří ušetřit zhruba třiadvacet terawatthodin proudu,“ říká Roman. Pro větší energetickou šetrnost ve firmách hovoří již několik let po sobě stoupající ceny elektřiny. Tento trend by měl pokračovat minimálně i v dalších dvou letech. Za současného vývoje se společnostem vyplatí investovat významné částky do menší energetické náročnosti výrob. Všeobecně se má za to, že k úspoře prvních deseti procent elektřiny ve firmách nejsou nutné žádné, a do dvaceti procent jen minimální investice. Podniky, které se však chtějí přehoupnout přes dvacet procent, musejí kalkulovat s významnými náklady – s dnešním růstem cen se jim to však vyplatí.
„Na druhé straně je však nutné počítat s tím, že do roku 2020 doslouží některé tepelné elektrárny, takže i navzdory úsporám bude zapotřebí 36 až 45 terawatthodin, které zatím není kde vyrobit,“ konstatuje Roman.
Hurá na pole.
Kabinet ve svém prohlášení počítá s velkou podporou obnovitelných zdrojů. Ty však nejsou samospasitelné a energetickou krizi nevyřeší. „Naše optimistická verze, tedy kolik elektřiny lze vyrobit z obnovitelných zdrojů, hovoří o sedmi terawatthodinách elektřiny. Je to zněkolikanásobení současného podílu, a odpovídá asi desetině aktuální produkce elektřiny v České republice,“ nastínil plány v této oblasti Roman. ČEZ počítá nejen s tím, že zastaví všechny v tuzemsku vhodné lokality větrnými a vodními elektrárnami. Další součástí plánu je osít takřka deset procent z celkové osevní plochy v Česku energetickými plodinami – biomasou. „A těžko asi zastavíme republiku solárními panely,“ tvrdí Roman.
Předpoklady ČEZ v oblasti obnovitelných zdrojů jsou sice velmi ambiciózní, otázkou však zůstává, zda nezůstane jen u plánů. Příkladů je několik. Stačí třeba zmínit výstavbu zhruba čtyřiceti větrníků v Dukovanech, kterou firma ohlásila před pár měsíci. „Zatím se nestaví, veřejné mínění místních obyvatel je spíše proti tomuto projektu,“ upozornil dobře informovaný zdroj. ČEZ se snaží přesvědčit lokální samosprávu a obyvatele ke kladnému stanovisku i tím, že jim mimo jiné nabízí podíl na zisku za prodanou elektřinu, která vzejde z větrných elektráren. Ještě větší odpor se vzedmul proti výstavbě nových vodních nádrží, a tedy i vodních elektráren.
Otazníky též zůstávají nad biomasou. Především nad tím, jak ČEZ zajistí, aby na deseti procentech z celkové osevní plochy v ČR rostla biomasa. Pravděpodobnost, že firma nakoupí vhodnou půdu a bude na ní sama pěstovat energetické plodiny, je nulová. I když Martin Roman již některé plány má: „Spoléhám na fungování ekonomických stimulů“. Jinak řečeno: spoléhá na to, že výkupní ceny biomasy budou tak výhodné, že se sami zemědělci odhodlají k jejímu pěstování. Nicméně k tomu jsou nutné nejen stabilně výhodné ceny, ale i dlouhodobé smlouvy. Ty potřebují i producenti elektřiny. Investor těžko vloží stovky milionů korun do projektu, u něhož nebude jisté, zda jej bude za dalších pět let čím „napojit“.
Ani provoz elektrárny na biomasu není vždy ekologický. Pokud chce provozovatel naplnit elektrárnu o výkonu sto megawattů, musí do ní denně zavést asi devět set plně naložených kamionů biomasou. „Výfukové zplodiny zamoří okolí elektrárny, množství nafty spálí i zemědělci na polích. Nevím, zda je tohle pro životní prostředí tím nejlepším řešením,“ nastínil nevýhody úředník ministerstva průmyslu a obchodu. Oponenti tvrdí, že není nutné stavět tak velké zdroje, ale spíše menší o instalovaném výkonu dvaceti až třiceti megawattů. Kamionů by bylo méně. Investice jsou i tak obrovské – zhruba miliarda korun za nový dvacetimegawattový zdroj.
Třetí odběrový stupeň.
Roman je velice obezřetný v hodnocení programového prohlášení Topolánkovy vlády. Poznámky, že na jeho základě de facto není žádná možnost, jak obnovit v Česku dosluhující elektrárny, komentuje slovy: „Takhle bych to soudit nechtěl. Pouze mohu říci, že dle našich výpočtů bude v Česku – i při maximálním využití obnovitelných zdrojů – chybět minimálně třicet terawatthodin elektřiny. A jsou pouze tři možnosti, jak se s tím vypořádat.“
Jaké? Za prvé: postavit nové elektrárny na zemní plyn dovážený z Ruska. Energetická závislost na někdejším socialistickém partnerovi však až nebezpečně vzroste. Navíc se již dnes na trhu proslýchá, že ruská ekonomika roste vysokým tempem a sama se může během několika let potýkat s nedostatkem zemního plynu. Na místě je i otázka, zda je některý z dovozců schopen a ochoten garantovat, že energetickým firmám bude po dobu minimálně třiceti let dodávat bez problémů stále stejné množství zemního plynu. A za přijatelné ceny.
Druhou možností je výstavba nového jaderného zdroje – respektive dostavba dvou bloků v Temelíně. Pozemky pro tento účel jsou již připraveny několik let. Šéf ČEZ však má v záloze i třetí možnost: „Říci lidem, že v České republice nechceme další jaderné elektrárny ani prohlubovat energetickou závislost na Rusku. A zavést elektřinu na příděl. Samozřejmě že proud na příděl nebude primárně zaveden pro domácnosti, nýbrž pro podniky. Jinou alternativu nemám.“ Mnoho firemních energetiků si tak možná po roce 2020 před odchodem do práce pustí rádio, kde se ozve mnoha pamětníkům tolik známé: „Dnešní odběr elektřiny podle odběrového stupně číslo tři.“ Čili: stroje pojedou naplno, ale svítit se bude jen někde.
Spásná komise.
Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman sice tvrdí, že situace v elektroenergetice není až tak dramatická. Ani on však není z programového prohlášení vlády, jež pohřbilo několik možností, jak hrozící energetickou krizi řešit, příliš nadšen. „Vládní program mě nutí tančit mezi vejci,“ tvrdí ministr. Téma výstavby nového jaderného zdroje v Česku nastiňuje svým oblíbeným a citovaným souvětím: „Kdybych byl car, tak bych stavěl, ale jsem jen člen vlády, jeden její úd, musím plnit programové prohlášení, takže stavět nebudu.“
Římanův kabinetní kolega – ministr životního prostředí Martin Bursík – na slova reagoval: „Úvaha cara Martina o výstavbě jaderné elektrárny je irelevantní. Významné je jeho vyjádření o připravenosti respektovat programové prohlášení vlády, a být tedy vládě loajální.“
Ani Martin Říman však nevidí za současné situace východisko, jak hrozící energetické krizi zabránit. V jednom má však jasno: spásu nelze hledat ve využití obnovitelných zdrojů. V Čechách takřka nefouká a většina použitelných vodních toků je pro výrobu elektřiny využita. „Chatrnou nadějí je i biomasa. I když použijeme veškeré parky, lesy a zemědělskou půdu na pěstování energetických bylin a dřevin, získáme jejich spalováním jen dvacet procent energie, která se zatím produkuje z primárních zdrojů, tedy uhlí či ropy,“ konstatoval Říman.
Budoucnost české energetiky, kterou takřka každý člen vlády vidí někde jinde, má určit nová nezávislá komise. Jejím šéfem je předseda Akademie věd Václav Pačes. Každá z vládních stran do ní nominuje své zástupce. „Do dvou měsíců by měla vzniknout základní zpráva, která uvede, co lze na vládním prohlášení změnit nebo ne,“ tvrdí Římanův náměstek Tomáš Hüner. Tedy i to, zda se Česko obejde bez nových jaderných elektráren a vystačí si jen s obnovitelnými zdroji, či nikoliv.
Hoši, děkujeme!
„Podobné problémy nastaly i kvůli tomu, že se energetické zdroje za minulého režimu příliš neobnovovaly,“ upozornil Hüner. Jak tvrdí zdroje blízké vedení ČEZ, náměstek má pravdu pouze částečně. „Počátkem devadesátých let bylo pod tlakem ekologů rozhodnuto o masivním odsíření tepelných elektráren provozovaných ČEZ v severočeské hnědouhelné pánvi. S projektem se příliš spěchalo. Stačilo říci: Tuhle a tuhle elektrárnu necháme, jak je, a místo ní postavíme výkonnější zdroj s minimem emisí, který ji za pět let nahradí. Ten by měl nyní před sebou minimálně 35 let životnosti a s další obnovou by se nemuselo tak spěchat. To však nebylo možné, zadání znělo tehdy jasně. Nic nestavět, ale vše odsířit,“ vysvětlil zdroj. Jak rovněž dodal, tehdy by ani nebyl problém sehnat na novou elektrárnu stavební povolení. „Přišel by příkaz seshora, a už by se stavělo. Tehdy nebylo nutné sehnat tolik potřebných povolení a studií,“ dodal. Dnes je situace jiná. Výstavba jaderné elektrárny – od rozhodnutí o záměru až do samého spuštění – by trvala zhruba patnáct let, u tepelné šest až osm roků. Může však dojít k mnoha zádrhelům, jež stavbu o několik let prodlouží.
Dovoz nemožný.
Většina odborníků oslovených týdeníkem EURO tvrdí, že na rozhodnutí Pačesovy komise není nutné čekat dva měsíce. Stejná rovnice se počítala už několikrát. Dosazená čísla i výsledek bude pořád totožný. Nejschůdnější variantou je prolomení ekologických limitů a výstavba nových uhelných zdrojů, takřka v závěsu je budování nového jaderného zdroje. Další možností jsou elektrárny na zemní plyn; jejich produkce je však příliš drahá. Určitě nelze počítat s dovozem proudu ze zahraničí. „Logika je poměrně jasná. V současnosti jsme druhým největším exportérem elektřiny v Evropě. Pokud se podíváme do budoucna, tak v roce 2020 bude mít přebytek elektřiny pouze jedna země, a to Francie. Myslet si, že ji odtamtud dovezeme, asi není na místě. Spíše si ji předplatí Švýcaři nebo Němci. Těžko zbude na Čechy,“ tvrdí Roman.
Jen namátkou. Německo se musí vyrovnat s politickým rozhodnutím zavřít své jaderné elektrárny, jež kryjí 27 procent jeho současné potřeby. I přes investiční boom ve výstavbě nových zdrojů v následujících letech tak pokryje maximálně svou spotřebu. Všeobecně se však předpokládá, že špičky ve spotřebě elektřiny bude muset řešit dovozem.
Ani import z dalších okolních států nepřipadá v úvahu. Rakousko je již dnes závislé na dovozu elektřiny v energetických špičkách – jen v roce 2005 dovezlo zhruba 16,3 terawatthodiny elektřiny, obdobná budou i čísla za loňský rok. Nedobře je na tom Slovensko. Země rozhodla o uzavření elektráren s celkovým instalovaným výkonem 1600 megawattů do roku 2008 a už nyní jsou Slováci závislí na dovozu elektřiny z ciziny. Navíc se zde začíná stále více hovořit o výstavbě jaderné elektrárny.
Daleko nejhorší situace je v Polsku, které aktuálně nemá dlouhodobý plán na obnovu energetického parku. Žádná výstavba neprobíhá. Přitom je jasné, že severní soused zcela jistě uzavře z ekologických důvodů 3500 megawattů výkonu instalovaného v uhelných elektrárnách k roku 2015 – katastrofické scénáře dokonce hovoří až o sedmi tisících megawattů instalovaného výkonu. I po uzavření 3500 megawattů by však byla země zcela závislá na dovozu. A stejně jako Česko bude mít potíže někde v Evropě nadbytky sehnat.
Akcionáři, neplačte.
„Obnova elektráren není problémem pro ČEZ, ale spíše pro tuto zemi. Ziskovost firmy to nikterak neovlivní. Všechno je to o nějaké dlouhodobé národohospodářské odpovědnosti. Nejbližších deset dvanáct let se nám nic nestane, budeme prosperovat a růst,“ tvrdí Roman. Analytici oslovení týdeníkem EURO dávají šéfovi ČEZ za pravdu. Elektřinu, kterou firma v tuzemsku vyrobí, prodá za vysoké ceny, protože poptávka převýší nabídku. Další zisky bude mít ze svých zahraničních akvizic: třeba v Bulharsku, Rumunsku nebo i Polsku. Již teď jsou výdělky společností, jež ČEZ v zahraničí ovládl, na celkovém profitu energetické skupiny stále patrnější.
Zelení prý chtějí větší dohled nad děním v ČEZ Dobře informované zdroje tvrdí, že se v ČEZ (navzdory programovému prohlášení vlády) studují možnosti dostavby jaderné elektrárny Temelín, případně budování nové elektrárny v jiné lokalitě, což je oproti prvnímu řešení méně pravděpodobné. „Není to zpracovávání oficiálního úkolu, ale je dobré být připraven pro případ, že se situace v jaderné politice změní. Celý proces se tím potom urychlí,“ dodal dobře informovaný zdroj z vedení firmy. Takové aktivity se obávají i šéfové Strany zelených. „Začínají se objevovat informace, že budou chtít do dozorčí rady ČEZ prosadit některého ze svých zástupců, aby měli jaderný program společnosti pod lepší kontrolou a jistotu, že se v této oblasti nic neděje,“ sdělil týdeníku EURO dobře obeznámený zdroj z ministerstva financí. Stát ovládá v ČEZ zhruba 67 procent akcií.
