Myšlenka elektronického tržiště není špatná, ale užívá se neprofesionálně
Je to již bezmála čtyři roky, co vláda České republiky přijala usnesení číslo 683 o opatřeních ke koordinovanému vynakládání finančních prostředků na informační a komunikační technologie. Jednodušeji řečeno, téměř veškeré subjekty veřejné správy mají nakupovat informační a komunikační technologie přes tržiště státní správy. Dnes jsou to tři internetové portály, kde subjekty státní správy, ale i kraje a obce musejí nebo mohou zadávat veškeré nákupy věcí z takzvaných informačních a telekomunikačních technologií. Nebyli bychom ovšem v Čechách, aby neplatila výjimka. Tou je, že jsou vyjmenovány orgány, na něž se nařízení nevztahuje. Jsou to například kanceláře Poslanecké sněmovny a Senátu. Občas však i tyto orgány mají poptávku přes tržiště.
Klasifikace produktů.
Vzhledem k tomu, že některé subjekty používají tržiště k veškerým nákupům, musí dodavatelé denně monitorovat všechna prostředí. Neexistuje žádný klasifikační seznam produktů. Je tedy vždy na zadavateli, jak hledaný produkt pojmenuje.
Vzhledem k počítačové negramotnosti některých nakupujících, s níž se obchodní společnosti potýkají od samého začátku fungování tržišť, zadávají a vyhodnocují poptávky například správci výpočetní techniky. Úskalím tohoto postupu je, že neznají konkrétní kvalitativní parametry poptávaného zboží a veškeré rozhodování je postaveno pouze na parametru ceny. Až po dodávce zjistí uživatel, jaké zboží „vyhrálo“ a jakou má užitnou hodnotu.
Tento způsob vyhodnocování sortimentu je největší překážkou větší úspěšnosti renomovaných společností na tržištích státní správy. Obecná a fádní definice poptávaných produktů vede k tomu, že dodavatelé při vědomí, že nejlepší cena rozhodne, nabízejí nejlevnější možný produkt, splňující rámcově užitné parametry poptávky a někteří ocení pouze dostupné zboží a nestandardní položky zkreslenou cenou či vůbec. Tím vyhrají zakázku a odběratel pak hledá znovu, telefonem a již bez použití tržiště. Pokud by tržiště pracovalo správně, či regulérně, pak by měl být takovýto dodavatel napříště vyřazen z dalších poptávek. Tento způsob je vlastně v přímém rozporu s obchodní politikou společností, které usilují o pravidelnou, stabilní a seriózní spolupráci. Jejich zákazníci mají k dispozici katalog s přesnou definicí produktů, s uvedenou základní katalogovou cenou. Dodávka zboží následuje druhý následující pracovní den po dni objednání, a to po celé republice. A průhlednost a statistika? Pokud by ministr financí chtěl vědět, kolik utratí jaký úřad, pak při standardním komerčním sledování dostane informaci do půl hodiny. Přes tržiště nezjistí nic.
Nedostatky tržišť.
Za další nedostatky uplatňovaného systému tržišť považuji neexistenci arbitra, přístup odpovědných osob a transparentnost.
Nicméně jako hlavní nedostatek se jeví přístup garanta za chod tržiště státní správy, kterým je ministerstvo informatiky. Od června 2002 došlo pouze k jedné úpravě metodického pokynu, a to přibližně rok po zveřejnění vládního nařízení. Tržišti se nikdo nevěnuje a nikdo nepracuje na jeho zlepšení. Jedinou změnou za čtyři roky bylo zpětné zúžení počtu poskytovatelů tržišť ze sedmi na tři. Domnívám se, že by mělo být možné dodavatele vyřadit při prokazatelném porušování pravidel tržiště. Stejně tak jako v případě, kdy je dodavatelem státní správy firma, která za své zaměstnance neplatí zdravotní nebo sociální pojištění.
Problémem naší státní správy je její chování vůči občanovi, potažmo podnikateli, který ji živí. Úředník se nechová jako hospodář, kterému jsou svěřeny zdroje, s nimiž má nakládat ku prospěchu státu, a tím i svému.
Transparentnost.
Přímo v preambuli vládního usnesení stojí, že e-tržiště přispívá zásadním způsobem k transparentnosti. Transparentnost sama o sobě je příjemná a lze ji opravdu na tržišti dohledat. S trochou nadsázky se dá říci, že jde o korupci v přímém přenosu. A to vše, protože chybí kontrolní mechanismus. Poptávkou na jednu optickou myš je osloveno 3000 registrovaných dodavatelů s čtrnáctidenní lhůtou. Poptávka za 500 000 korun na tiskárny je zveřejněna v pátek večer a v pondělí v sedm hodin ráno je ukončena. Kdo se asi zúčastní? Nebo je osloveno jen několik firem, což tržiště umožňuje. Uvedu příklad. Volal jsem jednomu potenciálnímu zákazníkovi, že vidím jeho poptávku a rád bych, aby naši společnost také oslovil. Nepomohlo, že jsme jeden z největších dodavatelů na trhu, že v jeho městě máme pobočku. Sdělil mi, že oslovuje jen známé firmy a nás nezná. Do poptávky nás nezařadil.
Myšlenka tržiště není vůbec špatná. Jen je řešena neprofesionálně a polovičatě. Vrcholem je, že ministerstvo obrany si zřídilo své vlastní elektronické tržiště. Vzhledem k tomu, že zde není ani stimul komerčního úspěchu v konkurenčním prostředí poskytovatelů tržišť, zaplatil daňový poplatník zcela zbytečně další verzi státního tržiště, které má obdobný, ne-li ještě horší výsledek.
