Výsledky auditu španělských bank byly pro něj tím nejhezčím dárkem k jeho včerejším 78. narozeninám. Ač španělské banky dle studie potřebují skoro 60 miliard eur kapitálu, lídr trhu Santander Emilia Botína nepotřebuje ani euro. A do foroty má ještě příjmy z obřích úpisů akcií dceřiných společností.
Když letos v září podepisoval Emilio Botín prodloužení sponzorské smlouvy s týmem Ferrari ve formuli 1 do roku 2017, prohlásil, že to ani jinak být nemůže: „Je to spojení nejlepšího týmu světa a nejlepší banky světa.“ To by mohl tvrdit tak Fernando Alonso, který úspěšně krouží na okruzích, španělské bankovnictví o sobě nyní jen stěží může říkat, že je nejlepší.
Banka Santander budovaná několika generacemi rodiny Botínů se však současné tragédii španělských bank přece je vymyká. Santander je globálním hráčem, který kromě Španělska má mnohem důležitější a ziskovější byznys v Latinské Americe či porůznu v Evropě.
Nejmocnější bankéř Španělska Botín si navíc od vlády nenechal vnutit v posledních letech žádnou ze skomírajících regionálních spořitelen cajas – zdroj všech malérů španělského bankovnictví. A konečně Botín nečeká jako ostatní španělští bankéři na eura od Madridu či od Bruselu. Úpis akcií mexické dcery bude nejspíš druhé největší IPO tohoto roku a zisk Santanderu vypodloží kapitálovou přiměřenost vysoko nad požadovaná minima. A to hodlá úspěch z Mexika ještě několikrát zopakovat: „Naším cílem je upsat na burzu naše nejvýznamnější podniky během pěti let.“
Pokud Botínova strategie zabere, je pravděpodobné, že mnohé evropské nadnárodní banky přítomné po celém světě začnou řešit nedostatek kapitálu dle Španělova receptu.
Když je zle, prodávat
Emilio Botín neměl vlastně moc jiných možností než se stát ředitelem banky. Banku Santander vedly už tři generace Botínů před ním (a nejspíš budou i další generace rodiny po něm). Bankéřská rodina sídlící léta v sea verošpanělském městě Santander ho po středoškolských letech u jezuitů dala na práva a ekonomii v Bilbau.
V roce 1958 se stalo to, co jednou muselo. Nastoupil do Santanderu. Tehdy to byla pouze jedna z mnoha lokálních bank s dlouhou historií, ale krátkou účetní rozvahou. Na hony vzdálená současnému nadnárodnímu holdingu, který je podle časopisu Forbes 23. největší firmou světa s pobočkami všude možně včetně České republiky.
Šest let po nástupu do banky se stal ředitelem a v roce 1986 definitivně převzal vládu nad firmou od svého otce. Konečně tak mohl realizovat svůj sen o globálním růstu menší banky. Nakupoval, kde se dalo. Doma ve Španělsku v roce 1994 vykoupením čtvrté největší banky Banesto v aukci povýšil na celostátně důležitého bankéře. O pár let později zvětšil podnik přikoupením Banco Central Hispano.
V zahraničí se zaměřil, jak se na Španěla sluší, především na Latinskou Ameriku a nakupoval podíly v bankách v Argentině, Chile, Kolumbii, Peru, Venezuele, Brazílii či Mexiku. Dvě posledně jmenované země jsou však příkladem, že Botín není megaloman, který musí nakupovat za každou cenu. Když udeří zlé časy, Santander se stejně tak snadno vyprodává. Prodej 16procentního podílu v brazilském Santanderu za osm miliard dolarů byl jedním z největších IPO v roce 2009. Nyní Botín totéž předvádí v Mexiku.
Úspěšný únik před justicí
Botín se stal postupně nejmocnějším španělským bankéřem a ekonomickou celebritou. Jeho žena je mecenáška umění Paloma O’Shea Artinano, v roce 2008 povýšená králem do šlechtického stavu. Mají spolu šest dětí. Jejich dcera Carmen plnila kdysi bulvár svým manželstvím s někdejším golfistou číslo jedna Sevem Ballesterosem. Ale mnohem podstatnější místo v rodině má Botínova nejstarší dcera Ana Patricia, která v současnosti vede britský Santander. Všeobecně se soudí, že právě ona převezme po svém otci vedení celého holdingu.
Ne všichni Španělé jsou z rozvážného bankéře unešení. Už od devadesátých let se množí nejrůznější žaloby na Botína za nezákonné platby, daňové úniky či vyvádění peněz na švýcarská konta. Botín však vždy ze všech obvinění vyklouzl. Zatím poslední případ se týká daňových úniků převodem peněz na švýcarská konta, ale nezdá se, že by to starého bankéře znervózňovalo více než u předchozích případů.
Cajas? Nezájem
Protahovaná hypoteční, finanční a posléze dluhová krize však Botína donutily se po letech znovu postavit do čela firmy a bojovat o vše, co dosud dokázal. Opakovat, že za posledních sedm let Santander třikrát vyhrál u Euromoney titul nejlepší banky, už pro další zvýšení prestiže nestačilo. Španělské banky tvrdě zasáhla kombinace špatných hypoték a expozice vůči dalším jižním zemím.
Santander postupně toxická aktiva odepisoval. Jako klíčový se ukázal především Botínův odpor k expanzi prostřednictvím nákupu padlých cajas. Dravec Botín si dobrovolně uložil na španělském trhu půst a dobře udělal. I bez akvizic je stále lídrem trhu.
Mezi zdravé banky audit společnosti Oliver Wyman zařadil i dvojku BBVA či trojku CaixaBank. Ty však během minulých let neodolaly levným nákupům, BBVA koupila jednu státem sanovanou cajas, u CaixaBank skončily dokonce tři. Čtyřka trhu je pak samotný neslavný symbol problémů španělských bank – Bankia, slepenec sedmi cajas bez potřebného dodání kapitálu.
Botín se teď může jen škodolibě smát kolegům, kteří chtěli levně nakupovat nyní musí prosit o pomoc centrální vládu.
Botínovo mexické dobrodružství ukazuje, že letitý bankéř kromě opatrnosti dokáže stále i rázně rozhodovat. Největší mexický úpis na burze skoro 25 procent akcií tamního Santanderu by měl vynést 4,3 miliardy dolarů. Následovat bude Chile, Argentina, ale třeba i Polsko.
S touto strategií i přes sebevětší problémy bank v domovském Španělsku musí být investorům a regulátorům jasné, že Santander rozhodně nebude mít problém se splněním zaváděných přísných požadavků na kapitálovou přiměřenost Basel III. List Financial Times spekuluje, že Botín úspěšnými úpisy ukazuje ostatním evropským nadnárodním bankám, kde si opatřit tolik potřebný kapitál.
Konec v klubu miliardářů
Botín tak může být spokojen, že jako jeden z mála evropských bankéřů tuší, jakou cestou dál vést svůj podnik. Na své konto by se však dívat neměl. Forbes ho po šestnáct let řadil do seznamu miliardářů, ale málo platné, snížení ratingu banky (stejně tak jako všech dalších ve Španělsku) mu hodnotu akcií dramaticky snížilo.
Čtěte také:
Mexická dcera Santanderu jde na burzu
Výsledky Banco Santander poznamenal propad realitního trhu
Z odhadovaného jmění 9,2 miliardy dolarů v roce 1998 klesl v posledním žebříčku na 1,1 miliardy. A po snížení ratingu ho Forbes z elitního klubu boháčů dokonce vyřadil, když odhadl jeho jmění na „pouhých“ 900 milionů dolarů. Ale podle zdrojů Forbesu z nitra banky je Botín tím posledním, koho by to trápilo: „Je oddaný práci více než čemukoliv jinému. Tím je známý. Otázka peněz je pro něho druhořadá. Vše se pro něho točí kolem práce.“
Emilio Botín-Sanz de Sautuola y García de los Ríos
» narodil se 1. října 1934 v severošpanělském Santanderu do bankéřské rodiny, která po generace řídila banku Santander
» vystudoval u jezuitů, pak práva a ekonomii v Bilbau
» v roce 1958 nastoupil do banky
» po 28 letech mu otec zcela předal vládu nad firmou – Botín se pustil do rozsáhlé expanze doma i v zahraničí
» v roce 2004 se stal Santander druhou největší evropskou bankou podle tržní kapitalizace, o čtyři roky později byl poprvé vyhlášen dle Euromoney nejlepší bankou
» oženil se s mecenáškou umění markýzou Palomou O’Shea Artinano, se kterou má šest dětí; nejstarší dcera Ana Patricia vede nyní britský Santander a nejspíše jednou nastoupí na otcovo místo
» jeho majetek letos klesl podle Forbesu poprvé po 16 letech pod miliardu dolarů
» rád loví, rybaří a hraje golf