Teplárenství a dálkové zásobování teplem patří mezi základní pilíře energetiky České republiky. Strukturu tohoto sektoru tvoří velké teplárny a elektrárny, které zásobují teplem zpravidla krajská i okresní města, dále energetická centra významných průmyslových podniků i malé tepelné zdroje.
- *Moderní teplárenství nabízí:**
- vyšší využití energie primárních paliv při kombinované výrobě tepla a elektřiny v porovnání s oddělenou výrobou elektřiny v kondenzačních elektrárnách a tepla ve výtopnách a jednotlivých kotelnách
- podstatné snížení emisí vznikajících při spalování a dalších nepříznivých vlivů na životní prostředí
- snížení rizika životu nebezpečných havárií (topným médiem je většinou pouze teplá voda)
- příznivou cenu elektřiny i tepla bez závislosti na jednom druhu paliva.
Pokřivená realita trhu.
Na trhu s teplem a elektřinou je však moderní teplárenství vzhledem k nedokončené privatizaci a narovnání cen elektřiny a zemního plynu neustále konfrontováno s pokřivenou realitou trhu s palivy a energií. Přesto prokázalo v posledních letech svoji životaschopnost, když i v těchto nerovných podmínkách dokázalo přežít, a v některých lokalitách se dokonce rozvíjet.
Spolupráce na zákonech.
Teplárenské sdružení a řada specialistů z oboru teplárenství se rovněž podílely na zpracovávání podkladů pro nový energetický zákon, respektive pro zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích. Tento zákon lze chápat jako novelu současného energetického zákona č. 222/1994 Sb. se snahou dosáhnout v České republice liberálního prostředí a vytvořit pro všechny účastníky energetického trhu stejné podmínky. Druhým zákonem, na kterém se odborníci z teplárenství podíleli, je úplně nový zákon o hospodaření s energií. Součástí těchto zákonů jsou i vyhlášky, ke kterým teplárenští odborníci dávají rovněž podklady. Hlavním zpracovatelem obou zákonů je ministerstvo průmyslu a obchodu a spolupředkladatelem je ministerstvo životního prostředí.
Pro životní prostředí.
Veškerá modernizace teplárenských zdrojů je vedena povinností dodržovat zákon o ochraně ovzduší a snahou o vyšší využití energie primárních paliv a snížení ztrát při výrobě i přenosu tepla a elektřiny. Většina investic v teplárenství se v konečném důsledku vždy projevuje ve snížení ekologické zátěže na získanou jednotku energie.
Ze statistiky produkce plynných a tuhých odpadů (popílku) členy Teplárenského sdružení ČR v letech 1992 až 1999 vyplývá, že k nejvyššímu poklesu sledovaných látek došlo u tuhých částic (celkem o 79,6 procenta) a u oxidu siřičitého (o 68,9 procenta). Přestože se při ekologizaci některých zdrojů přecházelo od uhlí k zemnímu plynu, při jehož spalování vzniká více oxidů dusíku, i tyto emise byly za sledované období sníženy o více než polovinu. Zatím ale neznáme účinné postupy, jak radikálně snížit obsah vypouštěného oxidu uhličitého, který vzniká při všech spalovacích procesech. Jediným způsobem je více využívat energii primárních paliv. To platí i o emisích oxidu uhelnatého. Jejich snížení o 57,2 procenta u členů Teplárenského sdružení ukazuje, že se začínáme chovat k energii šetrněji a odpovědněji.
