V České republice je mezi obyvateli rozšířen velmi zodpovědný přístup k nakládání s odpady – třídění.
Ale z celkového pohledu je to stále zanedbatelné množství. S nesetříděným zbytkem však lze také naložit ekologicky či ho využít energeticky
Zbývající recyklovatelné odpady většinou odcházejí bez užitku se směsným komunálním odpadem k uložení na skládce nebo spálení ve spalovně. Je to však zbytečné. Například pokud recyklovatelné položky či složky odpadu mají ještě využitelnou energetickou hodnotu (většinou mají), je možné je zužitkovat pomocí mechanicko-biologické úpravy odpadu (MBÚ).
Bioplyn Podle Jakuba Vrbaty ze společnosti TÜV SÜD Czech se tato metoda úpravy odpadu skládá z několika etap, v nichž dochází mimo jiné ke strojové separaci na biogenní organickou složku, která pak řízeně generuje bioplyn obsahující metan. Bioplyn je následně spalován v kogenerační jednotce vyrábějící elektrickou energii a teplo. Zbude pak surovina zvaná digestát, odpovídající vlastnostmi a i vzezřením hnojivu. V případě, že provozovatel digestát stabilizuje, lze jej potom prodávat jako tekuté či pevné hnojivo.
„Přiblížíme-li tuto problematiku v řeči čísel, pak z jedné tuny přijatého komunálního odpadu získáme 165 m3 plynu s 60 procenty obsahu metanu, který po procesu separace, fermentace a spálení bioplynu vygeneruje 350 až 360 kWh. Vlastní spotřeba třídicí a bioplynové technologie se pohybuje mezi 15 a 30 procenty, dle instalované technologie.
Obvykle instalovaný výkon se pohybuje od 500 kW výše, záleží na tom, jak velké množství odpadu bude zpracováváno. Jedna rodina o dvou dospělých a jednom dítěti v České republice v roce 2013 vyprodukovala za jeden rok 1065 kg směsného odpadu, tudíž z odpadu jedné rodiny vygeneruje odpadářská bioplynová stanice asi 388 kWh. Průměrná rodina, respektive její domácnost, má spotřebu elektřiny za jeden rok asi 3500 kWh,“ vypočítává Jakub Vrbata.
Ostatní I ostatní zbylou část komunálního odpadu lze dále třídit, a to dle typu materiálu a velikosti. K tomuto procesu se využívají různé sítě včetně odstředivých, magnety, drtiče a optické třídiče například na bázi infračervených paprsků. Z toho se podle Jakuba Vrbaty separují další suroviny, které lze recyklovat, jako je sklo či železné i neželezné kovy. Zbylá směs plastických hmot, textilií, papíru či kartonáže se může využít jako alternativní palivo v cementárnách či teplárnách, pokud mají odpovídající zařízení, které škodlivé spaliny spolehlivě zachytí. A nakonec nerecyklovatelné položky, jako kámen a písek, lze uplatnit při rekultivaci ploch k tomu určených.
„Jako specialista obnovitelných zdrojů se v současné době podílím na výběru technologie využívající energii odpadů a úspěšně pomáháme zákazníkům nastavit optimální kritéria tak, aby investiční náklady nebyly příliš vysoké či aby v následné době provozní náklady neměly negativní vliv na celé cash flow. V minulém roce byly realizovány pouze tři projekty, ale očekáváme, že letos bude větší zájem investorů o využití energie z odpadů,“ říká Jakub Vrbata. l
