Energetický vyslanec

Čím je energie levnější, tím méně se s ní šetří, tvrdí Blairův zmocněnec

Brian Wilson (54) pochází ze Skotska, kde vystudoval univerzity v Dundee a Cardiffu. Pracoval jako ekonomický novinář, od roku 1987 je poslancem dolní komory Britského parlamentu. V letech 1997 až 2003 zastával pět různých ministerských postů, poslední - ministra energetiky - opustil z rodinných důvodů. Od té doby je premiérovým zvláštním zmocněncem pro obchod se zaměřením na energetiku. Zároveň byl jmenován státním radou pověřeným prestižní rolí zajišťovat komunikaci mezi královnou a vládou Velké Británie. Tím se zařadil i do sboru královniných poradců. Je čestným předsedou britsko-české firmy Czech Venti a funkcionářem fotbalového klubu Celtic Glasgow. Je ženatý a má tři děti.

EURO: Do českého Senátu jste se dostavil coby speciální vyslanec Tonyho Blaira pro energetiku, abyste povzbudil české senátory v podpoře nového zákona o obnovitelných zdrojích. Zároveň „diplomaticky“ podporujete moderní technologie na zpracování uhlí a navíc máte pověst příznivce jaderné energetiky. Jak se to všechno slučuje? WILSON: Pozor, to není v žádném rozporu! Podpora obnovitelných zdrojů se nekříží s rozumným využitím fosilních paliv.
Musím vám vysvětlit situaci ve Velké Británii. Jsme v podstatě závislí na dovozu plynu, protože britské zásoby této suroviny se neustále zmenšují. Kdybychom nepoužívali elektřinu z jaderných elektráren, mohlo by se stát, že v roce 2020 by naše energetika byla z devadesáti procent závislá na dovozu plynu. Takovou závislost na jediném, navíc dováženém zdroji nemůžeme dopustit. Proto hledáme diverzifikaci energetických zdrojů. Podpora obnovitelných zdrojů energie je součástí tohoto našeho energetického mixu, který má zabezpečit naši energetickou nezávislost.
Ale existuje ještě jeden, zřejmě závažnější důvod: jestliže si připustíme, že globální oteplování je největší hrozbou a omezení jeho růstu největší výzvou 21. století, pak musíme hledat multioborové komplexní řešení této situace.
A to pro mne znamená využití obnovitelné i jaderné energie v kombinaci s čistým spalováním fosilních zdrojů. Z českého pohledu je to čisté spalování uhlí.

EURO: Jaké by mělo být ideální rozložení uhelné a jaderné energie v poměru k obnovitelným zdrojům? WILSON: Myslím si, že vzájemný poměr musí být velice vyvážený.
Nejen ve státech, jako je Česká republika, ale i v zemích typu Číny musí být uhlí nadále hlavním zdrojem elektrické energie. Před nabízejícím se řešením úplně odstranit uhlí jako zdroj energie preferuji důsledné uplatnění čistých technologií při spalování uhlí v tepelných elektrárnách. Důkladněji a přesněji se na tuto otázku nedá odpovědět, protože na řešení neexistuje žádná jednotná formulka. Přece každá země má jinou historii, jiné tradice a jiné zdroje. Obecně si však myslím, že je skutečně možné v budoucnosti dosáhnout až dvaceti procent výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. A že je naší morální povinností o to usilovat.

EURO: Jsou Britové ochotní připlácet si na zelenou energii? WILSON: Při současné úrovni finančního zatížení to není žádný problém. Veřejnost zelenou energii plně akceptuje. Máme liberalizovaný trh, lidé si mohou sami zvolit svého dodavatele elektřiny. V tomto volném tržním prostředí není příplatek za obnovitelné zdroje natolik podstatný, aby ho lidé za cenu čistší energie nepřijali. Samozřejmě, kdybychom najednou chtěli zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie docílit nějakými velkými skoky, a tím pádem i prudkým zvyšováním ceny, určitě bychom na nevůli veřejnosti narazili.

EURO: Jako bývalý ministr energetiky v britské vládě jste nyní energetickým poradcem premiéra Tonyho Blaira. Jak se premiér dívá na energetický problém? WILSON: Názory Tonyho Blaira jsou zřejmé, protože jsou obsaženy v celé vládní politice. Sám premiér je v poslední době v této otázce velmi aktivní a stává se velikým bojovníkem proti globálnímu oteplování. Jeho angažovanost má celosvětový význam.

EURO: Jste zároveň premiérovým „styčným důstojníkem“ s královskou rodinou. Ta se také o vážný klimatický problém 21. století zajímá? WILSON: Neodvážím se citovat někoho z královské rodiny, ale mohu říci, že hlavně princ Charles se v ekologických tématech velmi upřímně angažuje. Jak v Británii, tak mimo ni. Jistě neříkám nic nového, je tím velmi známý.

EURO: Jaký byl váš největší problém, když jste byl v roli ministra energetiky? WILSON: Oříškem, který jsem musel rozlousknout, byla ekonomika jaderných elektráren. V té době byla ve Velké Británii cena elektřiny velice nízká, a situace téměř hrozila bankrotem energetiky, protože žádná jaderná elektrárna nebyla splatitelná. Přesto si myslím, že lidé budou na mé ministrování v resortu energetiky vzpomínat z jiného důvodu: za mé éry nastal největší pokrok v rozvoji obnovitelných zdrojů energie.

EURO: S využíváním větrné a sluneční energie či biomasy jste se seznámil až coby resortní ministr? WILSON: Kdepak, můj zájem se zrodil mnohem dříve, než jsem vstoupil do politiky. Ale až v ní jsem tyto změněné přístupy k energetice prosadil. Za obnovitelnou energii jsem bojoval už před pětadvaceti třiceti lety ještě jako ekonomický novinář. Tehdy byla Británie světovým lídrem v technologii využití větru, ale protože jsme s tím nic pořádně neudělali, přenechali jsme iniciativu Dánům. Až jako ministr jsem pomohl prosadit opětovný příklon spojeného království k obnovitelným zdrojům.

EURO: Jaké problémy má váš současný nástupce? Bankrot jaderné energetiky byl odvrácen, rozvoj obnovitelných zdrojů postupuje, má lehčí pozici než jste měl vy? WILSON: V této chvíli neřešíme žádný velký problém takového typu, jakým jsem se musel zabývat já. Ale zato máme všudypřítomné starosti s redukcí emisí skleníkových plynů. Způsob, jak teď nastavíme redukční mechanismy emisí, ovlivní naše životy na desetiletí dopředu.

EURO: Má na to příznivý vliv, že se s nadměrnými emisemi snaží vyrovnat celá Evropská unie najednou? WILSON: Myslíme si, že jsme v současné chvíli trochu napřed před Evropskou unií. O to víc jsme přesvědčeni, že obchodování s emisními povolenkami bude mít velmi pozitivní vliv na energetickou politiku celé unie. Věříme, že se efekt omezení vzniku skleníkových plynů opravdu dostaví.

EURO: Velká Británie udělala kvůli celosvětové redukci emisí vstřícný krok směrem ke Spojeným státům ve snaze překlenout fakt, že USA nepřistoupily k mezinárodní úmluvě z Kjóta. WILSON: Velmi lituji, že Spojené státy nepodepsaly Kjótský protokol, a troufnu si říci, že reagovaly poněkud unáhleně. Vytvářejí si problém, protože tím, že se tak negativně staví ke Kjótu, přestal okolní svět uznávat i to pozitivní, co již na poli obnovitelných energií a redukce emisí dokázaly. Američané úspěšně investovali ohromné prostředky do čistých technologií při výrobě elektřiny z uhlí i do nejrůznějších typů obnovitelných zdrojů. Ale svět to neuznává.

EURO: Jak významné je, že se po tak dlouhém odkládání nakonec připojilo ke Kjótskému protokolu i Rusko? WILSON: Je to velice důležité a velice vítané.

EURO: Světové klima se ovšem bude muset vyrovnat s obrovským nárůstem spalování uhlí v Číně. WILSON: Nedávno jsem se vrátil z jednání v Číně, která chce zvýšit produkci uhlí z 1,6 miliardy na 2,2 miliardy tun. V takové zemi prostě nemůžete zakázat uhlí jen proto, že to škodí životnímu prostředí. Otázka zní jinak: budou Číňané pokračovat v klasickém způsobu spalování uhlí – a pak dojde k naprosté ekologické katastrofě – nebo začnou používat moderní čisté technologie?

EURO: Nehrozí však Číně, že do ní budou podnikavci dovážet levné použité technologie z Evropy a USA? WILSON: To samozřejmě hrozí, takový je do určité míry současný stav. Ale Británie Číně dodává technologie na nejvyšší moderní úrovni.

EURO: Často se zdůrazňuje, že nejlepší energie je ta nespotřebovaná. A že v úsporách jsou velké rezervy. To se týká i Británie, která je významným producentem energie, ale ještě významnějším spotřebitelem. WILSON: Na úspory klade britská energetická politika velký důraz. Musím však upozornit, že v energetické praxi jsou dva pohyby, které stále jdou proti sobě – čím více se energie zlevňuje, tím méně lidé přikládá důležitost jejím úsporám. Dobré hospodaření spočívá ve velmi pečlivém balancování těchto dvou jevů. Chybou je, že jsme tyto standardy zatím ještě nezavedli do naší politiky, zejména do posuzování výstavby nových objektů.

EURO: Má Británie nějaký státní program na podporu energetických úspor? WILSON: Je mnoho takových programů a některé z nich jsou docela úspěšné. Přetrvává však ještě stále velký rozdíl v procentu úspěšnosti úspor. Velké úspěchy máme v průmyslovém sektoru a ve službách, žádné v domácnostech.

EURO: Kdo podporuje ty, kteří zavádějí obnovitelné zdroje energie? WILSON: Máme mechanismus nazývaný „obnovitelné povinnosti“, který vytváří prémii v ceně pro elektřinu vyráběnou z obnovitelných zdrojů. Je uznáním toho, že trh sám nemůže zajistit dostatek této výroby. Chtěl bych zdůraznit, že na této povinnosti obnovitelných zdrojů existuje shoda všech politických stran. Do roku 2010 by elektřina z obnovitelných zdrojů měla představovat deset procent nabídky distribučních společností. S touto energií se obchoduje prostřednictvím „zelených certifikátů“, jejichž hodnota je v této době dvakrát až třikrát vyšší než cena normální energie. Cenu „zelených certifikátů“ nedoplácí stát, ale konečný spotřebitel.

EURO: Jestliže má být rovnováha mezi zdroji, pak nelze přehlédnout ani to, že „pilíř uhlí“ a „pilíř jádra“ na rozdíl od obnovitelných zdrojů zatěžují životní prostředí takzvanými externalitami, které za ně platí stát a občané svým zdravím. WILSON: Samozřejmě že všechny způsoby výroby energie přinášejí určité druhy externalit. Ve Velké Británii jsme zaplatili velikou cenu za spalování uhlí, ať už v podobě určité devastace lidského zdraví či poškození přírody. To se už nesmí opakovat. Proto při stavbě případné nové jaderné elektrárny musí být v rozpočtu zahrnut fond na odstraňování vedlejších produktů jejího provozu. Největším problémem rozvoje jaderné elektrárny však je stále nedostatečně vysvětlená otázka likvidace jaderného odpadu. Než bychom se rozhodli pro další výstavbu, musíme mít jasný důkaz o řešení tohoto problému.

EURO: Už jste si jednou prožil problémy s financováním jaderných elektráren. Přitom se neustále zvyšují požadavky na bezpečnost zařízení a tím i investiční náklady. Najde se v Británii pro jadernou elektrárnu investor? WILSON: Tuto otázku necháváme otevřenou do voleb. Po volbách se k ní znovu vrátíme a budeme ji řešit.

EURO: Na jakých základech by měla stát správná energetická politika? WILSON: Jsou to tři základní energetické imperativy. Prvním imperativem je stabilita a bezpečnost dodávek energií, druhým jejich cenová přístupnost, třetím redukce emisí skleníkových plynů, což je součást mezinárodní snahy boje proti globálnímu oteplování.
Je to hlavně environmentální dimenze, která v posledních letech hnala dopředu změny důležitosti energetických vazeb. Vznikla nezbytnost nasměrovat energetiku k většímu podílu energie z obnovitelných zdrojů. Politická realita však ukázala, že není možné z těchto tří hlavních činitelů energetického vývoje prosazovat jen jeden na úkor ostatních dvou. Každá země by proto měla na základě svých vlastních potřeb a zdrojů vytvářet takovou energetickou nabídku, která by umožňovala zachovat rovnováhu všech těchto tří činitelů. Proto je moje podpora obnovitelných zdrojů úzce svázána s uznáním ostatních dvou priorit, tedy s cenovou dostupností a jistotou a s bezpečností dodávky.
V žádném případě není zapotřebí být proti ostatním zdrojům energie jen proto, abychom mohli rozvíjet energii z obnovitelných zdrojů. Vždycky tvrdím, že dlouhodobě lze získat větší redukci emisí zaváděním čistých technologií do uhelného průmyslu než rozvojem obnovitelných zdrojů.

EURO: Kdybyste se teď rozhodoval investovat velký balík peněz do energetiky, na co byste je věnoval? WILSON: Rozhodně bych investoval do obnovitelných zdrojů, protože jim každopádně patří budoucnost. Tím pádem to bude i finančně výhodné a s dobrou návratností. Zanedbatelné není ani to, že to poslouží dobré věci.

EURO: Obnovitelné zdroje, to je ovšem široký pojem. Kterým věříte nejvíce? WILSON: Kdybych byl jenom v pozici finančního investora, jenom v této jediné pozici, pak bych investoval do větru. Protože v jeho využívání je již velice rozvinutý průmysl. Ale tu si denně v Británii pokládá množství skutečných investorů, velkých institucionálních i zcela drobných. A odpověď na ni řeší hlavně pomocí moderních finančních nástrojů – takzvaných zelených fondů, zelených obligací či zelených dluhopisů. Investují do těchto energií především proto, že jsou chráněny závaznými limity, kolik energie musí být vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Limity jim dávají velice silnou záruku návratu jejich investice. Na hypoteticky míněnou otázku známe v Británii zcela konkrétní odpověď. Zmíněný proces se u nás reálně děje a lidé do těchto zdrojů skutečně velice investují. V podstatě všechny nové obnovitelné zdroje ve Velké Británii jsou postaveny z těchto investic.