Odkud do budoucna získávat neomezené množství energie? Tuto otázku si lidstvo v posledních letech klade čím dál častěji. A tak zatímco se někteří vědci pokoušejí vynalézt ,umělé Slunce‘, jiní jsou přesvědčeni o tom, že obnovitelný a nevyčerpatelný zdroj se ukrývá hluboko ve středu Země. Pak tu jsou ovšem inženýři z Japonska, kteří se pro změnu rozhodli získat energii z toho, co pokrývá většinu planety – tedy z moří a oceánů, respektive pohybu v nich.
Společnost Ishikawajima-Harima Heavy Industries, známá jako IHI Corporation, se spojila s Organizací pro rozvoj nových energetických a průmyslových technologií (NEDO) a vytvořila turbínu, jež je schopná odolat i nejsilnějším mořským proudům. A nejen to. Jejich tok totiž dokáže přeměnit na prakticky neomezené zásoby elektřiny.
Za sebou má již tříletý test
Prototyp Kairyu, který letos v únoru překonal důležitý milník v podobě tři a půl roku trvajícího úspěšného provozního testu ve vodách u jihozápadního pobřeží Japonska, váží zhruba 330 tun a jeho konstrukce je složená z 20 metrů dlouhého trupu. Po stranách se pak nachází dvojice stejně velkých válců, z nichž každý obsahuje systém výroby energie připojený k jedenáctimetrové lopatce turbíny.
„Výhodou zařízení je, že v momentě, kdy je kotevním lanem připoutáno ke dnu oceánu, se dokáže samo zorientovat tak, aby našlo nejefektivnější polohu pro výrobu energie. Tu přetváří přímo z náporu hlubokovodních proudů,“ píše web Science Alert. Fakt, že by Japonci byli tímto způsobem schopni získávat energii ve velkém, by mohl pomoci vyřešit jejich boj s dovozem fosilních paliv. Země vycházejícího slunce je totiž značně závislá na importu ze zahraničí. K energii z jádra se zase tamní společnost po havárii ve Fukušimě v roce 2011 staví poněkud zdrženlivě, a tak motivace k využití obnovitelných zdrojů neustále roste.
Ke smůle Japonska však hornaté souostroví nedisponuje rozsáhlými lesy větrných turbín ani poli solárních panelů. Na druhou stranu je souostroví bohaté na vodní plochy, přičemž na východě země je oceán ovlivněn silou severopacifického víru, jehož vlivem vzniká silný proud zvaný Kurošio. A právě ten by vědci rádi využili k získávání energie.
Budoucnost obnovitelné energie?
Ačkoli se pohyby oceánů zdají jako perfektní zdroj, vytvoření energie doprovází řada potenciálních komplikací. Nejrychleji proudící vody se totiž zpravidla nacházejí blízko hladiny, v důsledku čehož hrozí riziko, že podobné elektrárny by mohl snadno zničit třeba případný tajfun. Kairyu byl ale navržen tak, aby se pohyboval zhruba 50 metrů pod vlnami rychlostí jeden až dva metry za vteřinu. Tedy dost na to, aby byl podle vědců schopen vyprodukovat celkem 100 kilowattů energie.
Ve srovnání s 3,6 megawattu vyrobenými pomocí větrných turbín se to na první pohled může zdát jako malé množství, ale už samotný fakt, že tato technologie funguje, znamená pro inženýry velký úspěch. Je to pro ně totiž znamení, že v horizontu deseti let bude možné vytvářet třeba trojnásobně větší zařízení, jejichž výsledkem budou úctyhodné dva megawatty. Ba co víc, v úvahu navíc připadá i myšlenka na shlukování generátorů v rámci rozsáhlých podvodních farem, čímž by se celkový výkon opět mnohonásobně navýšil.
Navzdory obrovskému zájmu o tuto relativně málo využívanou zásobu obnovitelné energie končí pokusy o získání wattů z přílivu, vln a proudů obvykle neúspěchem. Důvodem jsou zpravidla vysoké technické náklady, ekologická omezení či vzdálenost pobřežních oblastí od rozvodné sítě. Pokud by se však japonským vědcům podařilo veškeré překážky překonat, mohla by energie z oceánu pokrýt podle odhadů až 70 procent spotřeby celého Japonska.