EPIDEMIE NAPSTER

Hudební průmysl se vyrovnává s technologickým převratem

Shawn Fanning neměl jednoduché dětství. Vyrostl na sociální podpoře v dělnickém městečku Brockton, vzdáleném třicet kilometrů od Bostonu. Neúplná rodina bez otce sice nebyla nejlepším zázemím, pomocnou ruku však vždy nabídl strýc John. Když nastoupil na střední školu, dostal Shawn od strýčka první počítač, později mu John Fanning zaplatil pevnou telefonní linku umožňující neomezené surfování po internetu. Vždy o letních prázdninách pak Shawn pracoval na brigádě ve strýcově firmě NetGames, která produkovala počítačové hry určené pro internet. Právě v NetGames se Shawn Fanning začal učit programovat. Na podzim 1998 ani ne osmnáctiletý mladík nastoupil na Northeastern University v Bostonu, kde začal studovat informatiku. Protože ho škola nebavila, trávil čas v kancelářích strýcovy firmy. Přitom začal psát program Napster, který tehdy pojal jako lepší způsob získávání hudebních nahrávek než hledání hudebních souborů ve formátu MP3 na různých serverech. Netušil, že o rok později se bude před jeho produktem třást celý hudební průmysl. Podle práva. Komerčního potenciálu Shawnova programu si všiml strýc John. V lednu 1999 synovci dovolil, aby se vykašlal na školu a věnoval všechnu energii Napsteru. Ještě než začaly testy zkušební verze programu, založil John Fanning v květnu 1999 společnost Napster. Strýc držel sedmdesát procent firmy, Shawn zbytek. „Od začátku jsme věděli, že to bude něco velkého, uvedl John Fanning pro americký tisk. Samotný program se stal okamžitým hitem. V první červnový den loňského roku rozeslal Shawn Fanning několika svým přátelům upravenou verzi Napsteru se žádostí, aby software zatím nešířili. Jenže když adresáti program vyzkoušeli, nemohli odolat pokušení a za pár dní už s Napsterem pracovalo několik tisíc lidí. John Fanning získal důkaz, že má v ruce něco výjimečného. Loni v létě začal Napster také získávat první investice. John Fanning zkoumal i možné právní důsledky šíření nového programu. Dnes má sice Napster image party mladých nadšenců, kteří o podnikání nevěděli vůbec nic, ale John Fanning od začátku spolupracoval s advokáty. Najal si právníka Andrewa Bridgese z kanceláře Wilson, Sonsini, Goodrich & Rosati, který zastupoval výrobce přehrávačů MP3, společnost Diamond Multimedia Systems, ve sporu se Sdružením amerických hudebních vydavatelství (RIAA). Stejná asociace později zažalovala také Napster. Právě při konzultacích s Bridgesem získal Fanning většinu argumentů, které později Napster začal využívat při své obhajobě. „Od samotného počátku jsme chtěli dodržovat zákony, uvedl John Fanning v rozhovoru pro časopis Business Week. Je to legální? Program Napster se zatím začal mezi vysokoškolskými studenty šířit jako epidemie. Například studenti z Florida State University začali stahovat hudební nahrávky v objemu, který zabral zhruba třetinu přenosového pásma místní telekomunikační sítě. Na Illinoiské univerzitě to bylo dokonce neuvěřitelných osmdesát procent kapacity sítě. Brzy si Napster stáhl jeden milion uživatelů. Na podzim už některé vysoké školy začaly používání Napsteru zakazovat, jen aby vůbec mohly využívat informační sítě pro studijní účely. A Napster potřeboval nového šéfmanažera. V říjnu 1999 se jím stala bostonská financiérka Eileen Richardsonová, která však postrádala zkušenosti a nedokázala vést jednání se zástupci hudebního průmyslu. Místo aby se s nimi dohodla na kompromisu, často na ně arogantně křičela. Tím podle řady pozorovatelů hudební vydavatelství dotlačila k jediné zbývající obraně – žalobě. Ta přišla 7. prosince 1999. Richardsonové se navíc nepodařilo získat ani potřebný kapitál. Na sklonku roku 1999 například nesmyslně odmítla nabídku rizikového fondu, který firmu ocenil mnohem výše než o pět měsíců později fond Hummer Winblad Venture Partners, který nakonec do Napsteru 21. května vložil patnáct milionů dolarů. Když pak počátkem roku 2000 projevila Richardsonová o investory zájem, ti začali celý podnikatelský model zpochybňovat. „Bylo dost obtížné si představit, že šíření podobného programu je legální, tvrdí například Andrew Anker ze společnosti August Capital. Samotný fakt, že peníze se na vrcholu investiční horečky v Silicon Valley podařilo získat až v květnu, není pro Napster nejlepší vizitkou. Nepomohlo však jistě ani to, že 13. dubna se firma stala předmětem žaloby rockové skupiny Metallica (viz rámeček). Nový investor odvolal Richardsonovou a na její místo nastoupil Hank Barry, bývalý advokát společností z technologického a zábavního průmyslu. Barry sice obnovil jednání se zástupci hudebního průmyslu, ani jemu se však nepodařilo rozptýlit obavy z porušování autorských práv. Když 26. července začala o sporu rozhodovat soudkyně Marilyn Patelová, bylo už na další jednání pozdě. Patelová nařídila stránky Napsteru zavřít, odvolací soud její rozhodnutí pozastavil. O dalším osudu Napsteru bude soud rozhodovat v září. Jako viry. Hudební a filmový průmysl má rád pasivní mládež. Chodí–li mladí poslušně do kina, nakupují–li videokazety a kompaktní disky, je Hollywood v klidu. Jenže i náctiletí konzumenti zábavy už objevili internet a začali jej využívat k tomu, aby si obstarali hudbu a filmy co nejlevněji, tedy nejlépe zadarmo. Napster není jediným případem. V New Yorku nedávno začal proces, který odstartoval svým vynálezem šestnáctiletý norský středoškolák Jon Johansen. Tomu se podařilo rozbít kód, kterým jsou před pirátským kopírováním chráněny digitální nahrávky filmů ve formátu DVD (EURO 2/2000). Velká hollywoodská studia na soudu žádají, aby nechal zavřít všechny internetové stránky, z nichž je možné si Johansenův dekódovací program zdarma nahrát. Tento případ lze posuzovat ze dvou stran. Buď jde o nezodpovědné hackery, kteří útočí na establishment, nebo o mladé zastánce svobody projevu v nejdemokratičtějším komunikačním kanálu, za nějž lze internet bezesporu považovat. Nesmiřitelní odpůrci v této otázce se však v jednom musí shodnout: internet dává do ruky mocný nástroj každému, kdo chce v mnoha oblastech lidského snažení nabourávat status quo. „Díváme se na něco, co velmi připomíná biologický model epidemie, řekla nedávno v rozhovoru pro The New York Times Esther Dysonová, známá riziková investorka a šéfka nevládní agentury ICANN, která dohlíží na udělování internetových domén. „Produkt na internetu nevyžaduje centrální umístění ani distribuci, prostě se šíří. Pro byznys je to něco zcela nového, ale viry takhle fungují už dlouho, vysvětluje Dysonová. Konec autorských práv. Služby jako Napster jsou považovány za pouhý začátek procesu, který povede k převratným změnám v chápání autorských práv a z nich pramenících výhod. Dysonová (a spolu s ní i mnoho dalších pozorovatelů dění na internetu) se domnívá, že firmy, které šíří informace po světové informační síti, se budou muset vzdát kontroly nad tímto materiálem, ať už jde o hudební nahrávky, knihy či software. „Je to myšlenka, jejíž čas právě přichází, tvrdí rezolutně John Perry Barlow, místopředseda neziskové organizace Electronic Frontier Foundation a autor knihy Ekonomika nápadů. V ní v roce 1994 Barlow předpověděl zásadní přelom ve vnímání hodnoty autorských práv. „Potýkáme se s důležitou historickou změnou v ekonomice, kterou umožnil technologický rozvoj, říká Barlow. Na první pohled se zdá, že případ Napster Barlowova slova vyvrací. Jenže opak může být pravdou. Soudkyně Patelová sice předběžně nařídila stránky Napsteru zavřít, ale ani ne za 48 hodin její rozhodnutí zvrátil soud vyšší instance. A přestože Patelová jasně zdůvodnila, proč by se mohl Napster podílet na porušování autorských práv, miliony internetových uživatelů si prostřednictvím této služby narychlo stahovalo další a další nahrávky. Neuvěřitelnou rychlostí se po internetu začaly šířit také informace o jiných službách podobných Napsteru. Velmi podobný osud stihl i program napsaný Jonem Johansenem. Během několika dnů, které uběhly od podání žaloby na některé provozovatele webových stránek nabízejících zmíněný program DeCSS, se tento software objevil na stovkách dalších internetových stránek. Provozovatelé těchto stránek přitom tvrdí, že jen využívají svého práva šířit technologické informace. „Právo je velmi zranitelné, když vynáší rozhodnutí, která nejsou respektována, uvedl v rozhovoru pro americký tisk Charles Nesson, ředitel Berkamnova centra pro výzkum internetu a společnosti z Harvard University. „Právo se skládá ze dvou věcí. Z donucovací moci uvalovat sankce na někoho, kdo porušuje zákony, a z vůle lidí podřídit se právu, aniž by je zpochybňovali. Čím více podkopáváte věrohodnost práva u lidí, kteří se jím řídí, tím více sankcí je potřeba k udržení pořádku, tvrdí Nesson. Velmi levná distribuce. Vedle právního úhlu pohledu na celou věc je tu ještě pohled čistě obchodní. Americký hudební časopis Billboard nedávno zveřejnil studii, z níž vyplývá, že ze sedmnácti dolarů účtovaných obvykle v amerických maloobchodech za jeden kompaktní disk s hudební nahrávkou připadne 9,50 USD na expedici, distribuci a skladové náklady. Prodat hudební nahrávku jako datový soubor po internetu přijde asi na jeden dolar, přičemž tato částka neustále klesá a brzy se přiblíží nule. Tak to alespoň odhaduje společnost Yankee Group, která sleduje trendy v informačních technologiích. Pokud by si vydavatelské domy nechaly jen polovinu ze zmíněných devíti dolarů a padesáti centů, zůstalo by jim osmkrát více, než kolik jim připadne z „konvenčního prodeje hudebních nahrávek. Podle Billboardu si totiž vydavatelé přijdou na jednom CD na pouhých 59 centů. Konzumenti hudebních nahrávek jsou však relativně konzervativní zákazníci, kteří neradi mění své zvyky ohledně využívaných technologií. Americký týdeník Business Week nedávno připomněl, že důrazný vstup na trh se nepodařil ani minidiskům, ani osmistopým magnetofonům. Nástup je přitom velmi složitý i pro technologie, jejichž start provázela masivní marketingová kampaň. Dostat se do poloviny amerických domácností trvalo přehrávači kompaktních disků celých deset let, tvrdí Asociace spotřební elektroniky (CEA). Japonská firma Sony se dokonce dvakrát snažila resuscitovat svůj formát MiniDisc. Třicet milionů dolarů vrazila naposledy do kampaně v roce 1998, který nazvala „Rokem MiniDiscu . „Nové systémy vyžadují zcela nový systém myšlení. Je to celkem složitý proces, tvrdí v rozhovoru pro Business Week Tricia Parksová z konzultační společnosti Parks Associates v Dallasu. Toho všeho však bude hudební průmysl nyní ušetřen. Vydavatelské domy nebudou muset vydat jediný cent na to, aby naučily zákazníky novým zvyklostem. Více než dvacet milionů (převážně velmi mladých) internetových uživatelů si v uplynulých měsících, týdnech a dnech stáhlo software Napsteru, přičemž ještě před rokem využíval tento program pouhý jeden milion lidí. Podle odhadů navíc každý měsíc přibývá další milion uživatelů. „Chápeme pirátství jako obrovský tahoun trhu. Právě pirátství vytvořilo trh pro přenosné hudební přehrávače, uvedl nedávno Gene Hoffman, ředitel společnosti eMusic, která prodává hudební soubory v digitálním formátu MP3. Jeho slova potvrzuje statistika. Než přišel na trh Napster, byla výměna hudebních souborů po síti záležitostí malé skupinky nadšenců a počítačových pirátů. Teď je však stále více lidí připraveno a ochotno získávat hudbu po internetu. Počet dospělých uživatelů internetu, kteří se vydali na web pro hudební nahrávky, stoupl v období od prosince 1999 do března 2000 o bezmála padesát procent, tvrdí výzkumná společnost CyberDialog. Hudební vydavatelství nyní kvůli Napsteru a jemu podobným programům s určitostí přicházejí o část zisků, a přicházet o ně zjevně budou až do chvíle, než bude možné šířit hudbu po síti bez rizika nelegálního kopírování. Už teď se některá vydavatelství začínají smiřovat dokonce s konceptem jednorázového registračního poplatku za užívání služby podobné Napsteru. Zkušenosti totiž hovoří jasně. „Může mi někdo pomoci s instalací všech potřebných věcí? Chci se pustit do MP3, napsal nedávno na debatních stránkách jeden z uživatelů, který se vedle softwaru Napster rozhodl i pro pořízení podobného programu Gnutella. Věci se mění.

Není rocker jako rapper Počátkem července zavítali do amerického Senátu neobvyklí hosté. Legislativní výbor jednal o vlivu, který mají na hudební průmysl internetové technologie. Před senátory vystoupil mimo jiné Lars Ulrich, bubeník známé heavymetalové skupiny Metallica, a tak se v zasedací místnosti výboru objevilo mnoho mladých lidí, kteří chtěli zblízka vidět svůj idol. Další stovky fanoušků skupiny Metallica čekaly před budovou na washingtonském Capitol Hillu. „Když truhlář vyrobí stůl, má právo se rozhodnout, zda si ho ponechá, zda jej prodá, či zda ho někomu daruje. Neměli bychom mít stejnou možnost? zeptal se Ulrich členů senátního legislativního výboru. „Pokud je hudba na internetu volně ke stažení, nemá hudební průmysl šanci přežít, dodal. Pro své názory přitom našel nečekaného spojence. Byl jím Orrin Hatch, republikánský senátor z Utahu a předseda legislativního výboru. „Ze slyšení mi vyplynulo, že potřebujeme zavést řádné licencování, uvedl Hatch po tříhodinovém zasedání výboru. Trochu jiný názor než Ulrich a Hatch má známý rapper Ice–T, který je zároveň ústřední postavou rockové skupiny Body Count. „Sem tam se na mě obrátí nějakej právník a říká: Chlape, můžeme vydělat pár milionů dolarů. A já na to: Zažalujte, koho zažalovat chcete. Co je to, ten Napster? Co vlastně dělá? popsal hudebník své zkušenosti s právníky, kteří se jej snaží nabádat k podobným žalobám, jaké na Napster kvůli bezplatnému šíření nahrávek podala Metallica či rapper Dr. Dre. Ice–T vidí jinak i celý případ Napster. „Desky jsou zadarmo, když se pouštějí v rádiu, že jo? řekl Ice–T počátkem srpna na konferenci Herring on Hollywood 2000, kterou v Los Angeles pořádal týdeník Red Herring a jejímž ústředním tématem byl vliv informačních technologií na budoucnost zábavního průmyslu. Podle hudebníka, který má velký vliv především na mladé Afroameričany, jsou lidé z hudebního průmyslu vyděšeni hlavně tím, že po internetu se dají hudební nahrávky šířit v originální kvalitě. „A v tom to celé je. Když se to vysílá v rádiu, můžete si to nahrát a poslat kámošovi. Ale pošta je pomalá, internet je mnohem rychlejší, tvrdí Ice–T, jehož komentáře se u zhruba čtyř set hostů konference setkaly s pobavenou reakcí. Velké hudební firmy podle Ice–T reagují „gangsterskými metodami , když se snaží proti Napsteru bojovat. „Napster se nakonec objeví v jedné z těchto firem jako způsob výměny hudebních souborů. To se však stane až potom, co vydavatelství přijdou na to, jak z toho vytřískat peníze, uvedl rapper.

(jap)