To první se plukovníkovi Romanu Prymulovi evidentně daří. Premiér, který se bojí zodpovědnosti za přehnanou suverenitu na konci srpna, kdy odmítl zavedení roušek, což Česko stálo tisíce nakažených a desítky nemocných na jipkách, se v tichosti a bez velkého sebezpytu mohl stáhnout ze scény, na níž teď září suverénní hlava vrchního epidemiologa. To druhé – tedy projasnění komunikace – se bohužel nedaří vůbec.
Opatření proti covidu-19 jsou sice razantní a v základu víceméně jasná, mají však opět celou řadu výjimek, které nedávají logický smysl. Zpívat ve škole ani v opeře se nesmí, protože se tím prý zvyšuje riziko kapénkové nákazy, stovky lidí s rouškami ale mohou sedět v divadle na činohře, kde se často zpívá a tancuje. Kluci ve škole na tělocviku, ani ti na venkovním hřišti, si nesmějí zahrát fotbal, protože je jich více než povolených dvacet, profesionální fotbalové kluby včetně těch „pralesních“ s realizačními týmy čítajícími až 130 lidí hrát mohou. Logika, která se tu přijímá, není logikou rizika nákazy, nýbrž čistě logikou peněz. Kdo točí více korun a má silnou lobby, dostane výjimku z pravidla, kdo provozuje jen „volnočasové aktivity“ a lobby nemá, musí sedět doma.
„Na jaře jsme se to naučili, už to umíme,“ tvrdil Andrej Babiš na prahu druhé vlny. Prymulovo staronové velení dokazuje, že se toho vláda moc nenaučila. Hlavně nepochopila, že čím více nelogických výjimek, tím více zlé krve a více nedůvěry v to, co se dělá. Nic nového, jen vládní déja vu.
Znechutit se tím jistě nenecháme. Ani my v redakci, ani vy čtenáři. Utažení epidemiologických šroubů je teď naprosto nutné, ať už si o jejich konkrétní podobě myslíme cokoli. Ostatně má to i své drobné pozitivní vedlejší účinky. Lidé mají třeba více času na čtení…
Číst a nezapomenout při tom myslet – ať tu druhou mírnější uzávěru ve zdraví společně přežijeme!
O autorovi| PETR FISCHER, fischer@mf.cz
