Můžeme současné nemoci říkat „čínská chřipka“?
Myslím, že stejně jako SARS a MERS má i název covid-19 svou logiku. Dobře se
pamatuje a odlišuje od ostatních nemocí. Zůstal bych tedy u něj. V minulosti se
sice podobná označení používala – například mexická, prasečí, hongkongská,
asijská nebo španělská chřipka -, ale covid-19 není klasická chřipka. Světová
zdravotnická organizace navíc nedoporučuje u názvů epidemií používání jmen,
geografických označení ani zvířat, aby nedocházelo k jejich stigmatizaci, tedy
vzniku předsudků, obav či k útokům vůči nim.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že tahle nemoc silně poznamená i život v
České republice?
Když se ukázalo, že v Itálii nemají vůbec pod kontrolou uniklé případy a jejich
kontakty mimo uzavřené obce, a přesto se tam stále nepřijímala dostatečná
preventivní opatření jako předtím v Číně. To znamenalo, že přímo či nepřímo
přes jiné země se ten virus téměř jistě dostane brzy i k nám.
Jako epidemiolog berete současnou pandemii jako výzvu. Čemu nás může
naučit?
Pokud se z ní poučíme, z dlouhodobé perspektivy může víc životů zachránit
než si vyžádat. Zlepší se hygienické návyky populace, odpovědnost vůči zdraví jiných
– například už si jen tak někdo s virózou nedovolí jet městskou hromadnou
dopravou do práce a sedět tam v open office mezi kolegy. Snad to povede i ke
zvýšení proočkovanosti, taky budou lidé v zimní sezoně během respiračních nákaz
běžně používat roušky a víc se bude používat dezinfekce na ruce a plochy a tak
dále. To výskyt jiných potenciálně nebezpečných nemocí významně sníží.
Může se díky současné pandemii vylepšit i česká epidemiologie?
Jednou z pozitivních věcí, která nám po této pandemii zůstane, budou
nastavené procesy a jejich načasování na všech úrovních. Zlepší se tím
koordinace postupu v rámci celé Evropy. Navíc to jasně ukázalo, že i když za
běžných okolností v naší době umírá ve vyspělých zemích velká část populace na
neinfekční nemoci, redukce kapacit pracovišť infekčního lékařství není žádoucí.
Mohlo by to vést k menší poptávce po této specializaci, tím pádem k nižšímu
počtu atestací a v průběhu další pandemie bychom na to mohli významně doplatit.
Musíme je mít v rezervě, stejně jako potřebné přístrojové a materiální
vybavení.
Jak vnímá epidemiolog to, že „může být“ u světové pandemie? Některé
generace vašich kolegů tohle nemusely během své aktivní kariéry zažít.
Vnímám to jako velkou výzvu, o které jednou možná budeme vykládat vnoučatům.
Osobně mám pocit užitečnosti, který obvykle zažívám hlavně na humanitárních
zdravotnických misích v chudých zemích světa. Každý krok může být důležitý pro
životy lidí, pokud jde o konkrétní pacienty i systémově.
Co zatím pandemie ukázala o české epidemiologii? Je na dobré úrovni?
Hygienicko-epidemiologická služba hledá u nově vzniklých úkolů ty správné
cesty. Není divu, že občas chybí jednotný přístup ke všem aspektům boje s
koronavirem. Naše loď se ocitla v mimořádné bouři a běžné manuály neobsahují
návod, jak v takové situaci ideálně postupovat, protože chyběla předchozí
zkušenost. Co však rozhodně nelze upřít, je obrovská snaha ochránit obyvatele.
Pracovitost, organizační schopnosti a odbornost zaměstnanců hygienických
stanic jsou jedním z významných faktorů, proč je u nás aktuálně s covid-19
stále přijatelná epidemiologická situace. A naopak země, které tyto instituce
na podobné výši nemají, budou mít velký problém epidemii na svém území
zvládnout bez velkých negativních dopadů na populaci. Uvidíme, jestli se
osvědčí zapojení nových technologií, jako je inteligentní karanténa nebo 3D
tisk ochranných pomůcek.
Jsou už nějaké konkrétní věci, které jste se vy a vaši kolegové naučili
až „díky“ aktuální pandemii?
Stávající pandemie ukázala, že včasná izolace nejvíce postižené oblasti může
být nejspolehlivěji fungujícím řešením. V tak obrovské míře jako teď se to
kvůli infekční hrozbě nedělo snad nikdy v historii lidstva. Když se v budoucnu
objeví nový patogen schopný zabíjet, který se bude přenášet velmi efektivně
vzdušnou cestou, a to i přes bezpříznakové nakažené nebo infekční lidi v
inkubační době, musejí se jako první izolovat od zbytku populace nejrizikovější
skupiny, pokud budou známy, a současně se musí rychle a jednotně přistoupit k
protiepidemickým opatřením masového charakteru.
Typově k zákazu hromadných akcí a omezení pohybu osob. K tomu se musí přidat
každý konkrétní obyvatel svou osobní zodpovědností a dodržováním preventivních
pravidel. Bez toho nebude fungovat žádný systém.
Z vašich vystoupení z poslední doby je zjevné, že zůstáváte optimistou.
Souborem všech přijatých opatření se snažíme chránit hlavně rizikové skupiny
populace, na které se můžeme zaměřit. Pokud bychom v budoucnu čelili tak vysoce
infekčnímu patogenu, jakým nový koronavirus bezesporu je, kdy jej – jak už bylo
řečeno – navíc nenápadně vylučují bezpříznakoví nemocní nebo osoby v inkubační
době, ale který by měl mnohem vyšší smrtnost a navíc u všech věkových skupin
populace, to by mohla být skutečná katastrofa. Nový koronavirus není
jednoduchým nepřítelem, ale dá se zvládnout, i když to bude trvat delší dobu.
Čím a jak si udržujete pozitivní energii, když nemáte příliš času k
odpočinku?
Mě nabíjí energií právě ten zmíněný pocit užitečnosti jiným lidem, pocit, že
to, co znáte a umíte, je dost dobré na to, aby to zachránilo život.
Jaký návod tedy máte pro lidi, aby i oni zůstali optimisty?
Zkusme v tom, co nastalo, hledat pozitivní věci, a těch nebude málo. Pro
někoho to bude samozřejmě velmi těžké, a to i z finančních důvodů. Náš svět už
byl hodně materialistický, ale teď se ukazuje, že jsou nám vlastní a spojují
nás jiné hodnoty než slevové akce v nákupních centrech a značkové zboží – pomoc
seniorům, šití roušek, projevy podpory, finanční a materiální dary… Ta
sounáležitost je krásná a naše společnost ji už zase potřebovala. Cizí lidé
mají k sobě nejblíž za posledních třicet let, od sametové revoluce.
Jak vidíte Českou republiku a její zdravotnictví za půl roku? Jak dlouho
se bude ze současného dění vzpamatovávat?
Věřím, že koronavirovou epidemii se nám podaří dostat pod kontrolu a
nasměrovat do méně rizikové, tedy neseniorské a zdravější, části populace.
Ekonomické dopady na zdravotnictví však budou v každém případě významné, tak
jako na všechny sféry společnosti. Snad se kvůli tomu v budoucnu nestane, že by
nebyly zdroje například na finančně nákladnou biologickou léčbu. Společně to
skutečně zvládneme, to není žádná fráze, jen je důležité, aby to zranitelní
lidé ustáli fyzicky i psychicky. Je těžké pomoci někomu, kdo to sám vzdá.
| Rastislav Maďar (46) |
| • Vystudoval Jesseniovu lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Martine, titul Ph. D. získal na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.
• Od roku 1997 se specializuje na obory epidemiologie, prevence a kontrola infekčních nemocí, nemocniční nákaza, cestovní a tropická medicína. • Působí jako vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny na poliklinice v Ostravě-Hrabůvce, vede Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty v Ostravě. je členem vědecké rady slezské univerzity v Opavě a odborným garantem České lékařské komory pro celoživotní vzdělávání v oboru epidemiologie. • Absolvoval přes patnáct humanitárních misí v rozvojových zemích, pomáhal i v oblastech zasažených tsunami, vede projekt Česko-slovenské nemocnice v africkém Malawi. |
V posledních dnech vidíme velkou solidaritu mezi obyčejnými lidmi a takzvanou první linií, jejíž jste i vy součástí.
Ano, je úžasné to sledovat a má to více rovin než jen ten konkrétní dar.
Nese to s sebou obrovskou dávku pozitivní energie, která zdravotníkům pomáhá
překonávat únavu i určitou obavu o zdraví a život svůj i svých rodinných
příslušníků, i když o tom mluví jen málokdo. Účastním se už delší dobu
prakticky denně na práci krizového štábu ve Fakultní nemocnici v Ostravě.
Nemálo přednostů a primářů klinik a oddělení je v rizikovém věku, někdy
možná už i s nějakou chronickou nemocí, navíc dobře vědí, že koronavirus umí
zabíjet i zdravotníky, přesto jsem od nich ani jednou neslyšel obavu o sebe.
Každý mluví o svých pacientech. Před jejich statečností skutečné smekám.
Jak reálné je, že se naše generace ve svém životě setká s další pandemií?
Můžeme se tomu už nyní nějak začít bránit?
Myslím, že je poměrně pravděpodobné, že minimálně mladá generace se s ní
potká. A potom se mohou hodit všechny procesy a systémy, které nastavujeme teď.
Překonat mezidruhovou bariéru může další virus už klidně za dalších deset až
dvacet let. Musíme se chovat s respektem k přírodě, nedrancovat ji, nelovit
chráněné druhy zvířat a dodržovat alespoň základní hygienická pravidla.
Nebezpečné patogeny, na které naše imunita není připravená, totiž číhají někde
tam v hluboké přírodě.
Na co se teď vy osobně těšíte nejvíc?
Jsem duší cestovatel, rád poznávám svět. Těším se, až se situace zlepší
natolik, že budeme moci zase bez obav překračovat hranice. To však určitě
nebude v první ani druhé vlně opatření, která se budou rušit. Takže si na to
ještě počkáme, ale o to více si to potom užijeme. Doufám jen, že lidé, které
jsme na misích v rozvojových zemích celé ty roky zachraňovali, se té doby také
dožijí. Teď k nim nemůžeme, a tak jim nezbývá než si poradit bez nás. A jak
dobře to zvládnou, je i otázkou náhody a štěstí.
