Standardní doba vysokoškolského studia činí pět let. Pakliže jste odvážní a věříte si, můžete část této doby strávit v zahraničí. A to navíc na účet Evropské Unie. Jak na to? Jednoduše, stačí se přihlásit na ERASMUS, a pokud vám to na vaší univerzitě odsouhlasí, dobrodružství může začít. Získáte tím nové vědomosti, vylepšíte si své jazykové dovednosti, seznámíte se se spoustou nových a zajímavých lidí, osamostatníte se, okusíte, jak se žije v cizí zemi, a ještě mnohem víc.
Projekt ERASMUS byl zřízen již v roce 1987, přičemž jeho hlavním účelem je podpora zahraniční mobility vysokoškolských studentů a pedagogů v rámci výměnných pobytů v některé z účastnických, potažmo partnerských zemí a spolupráce ve vysokoškolském vzdělávání napříč celým kontinentem. Tolik k jeho stručné charakteristice.
Je libo Francie, Norsko, nebo raději Turecko?
Zájemci, kteří se tohoto programu rozhodnou zúčastnit, smějí na jeho základě vycestovat nejen do kteréhokoliv členského státu Evropské Unie, ale rovněž i celé řady dalších zemí. Mezi nimi nechybí například Island, Norsko, Turecko, Maroko, Egypt, Izrael či Rusko. Podrobný seznam států, jež patří mezi programové, potažmo partnerské země ERASMU, je uveden v oficiální příručce na stránkách Evropské komise.
Během své více než třicetileté historie prošel projekt pochopitelně celou řadou změn a úprav. K jedné z těch nejvýznamnějších pak došlo v roce 2014, kdy byl dosavadní program ERASMUS nahrazen programem ERASMUS+.
Tato na první pohled drobná změna znamenala poměrně vekou revoluci, neboť zatímco do této doby mohli studenti v rámci ERASMU absolvovat pouze jeden zahraniční pobyt o délce 3 až 12 měsíců, díky ERASMU+ smějí vycestovat vícekrát, přičemž celková délka doby strávené mimo ČR opět nesmí překročit hranici jednoho roku.
Zájem Čechů rapidně roste
Pro období let 2014 – 2020 bylo na program z rozpočtu Evropské Unie vyčleněno téměř 14,7 miliard eur (cca 378 miliard korun), a přestože projekt jako takový zahrnuje hned celou řadu dalších aktivit, nejvíce peněz bývá tradičně vynakládáno právě na program zahraničních mobilit vysokoškolských studentů a pedagogů. Ti čeští se mohli projektu poprvé zúčastnit v akademickém roce 1998/99.
Během prvních let po jeho zavedení se do zahraničí vydalo opravdu jen několik málo odvážných, v roce 2017 to však podle údajů Domu zahraniční spolupráce – instituce, která je hlavním tuzemským koordinátorem zmíněného programu – bylo již 7 209 studentů. V součtu let 2014 až 2018 pak do zahraničí v rámci studijního či pracovního pobytu pod záštitou ERASMU+ vyjelo hned 37 973 vysokoškoláků.
Taková čísla sice už zanedbatelná nejsou, v porovnání s celkovým počtem 222 756 studentů prezenčního studia, které ke konci loňského roku evidovalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se však stále jedná o pouhý zlomek.
Má to i své stinné stránky
A jak je vlastně možné, že podíl vysokoškoláků trávících část studia v zahraničí není daleko větší, když je pobyt (částečně) hrazen z prostředků Evropské Unie? Inu, důvodů může být celá řada.
Vydat se na několik měsíců takříkajíc na zkušenou do zahraničí není zkrátka a jednoduše pro každého. Jedni nesnesou pomyšlení na to, že by byli na takto dlouhou dobu daleko od své rodiny a kamarádů, druhým brání pro ně nepřekonatelný strach z jazykové bariéry, kdežto třetí se bojí pro změnu toho, že by kvůli ERASMU museli své současné studium prodlužovat. Do jak velké míry jsou tyto obavy oprávněné?
Zatímco první dvě jsou ryze subjektivní, třetí je poněkud zbytečná. Program je totiž koncipován právě tak, aby si jednotlivé účastnické státy, respektive jejich vysoké školy studované předměty navzájem uznávaly. To v praxi znamená, že pokud na vámi vybrané zahraniční univerzitě úspěšně absolvujete všechny předměty, které zapadají do vašeho studijního plánu na domácí univerzitě a které vám budou schváleny koordinátorem programu, riziko prodlužování studia je v podstatě minimální.
Až 510 eur měsíčně
V úvodu článku bylo zmíněno, že program je finančně podporován penězi z Evropské Unie. Tak tomu skutečně je, rozhodně se ale nedá říct, že by stipendium automaticky pokrývalo veškeré náklady vynaložené během onoho pobytu v zahraničí. Může se tak stát, ve většině případů ovšem platí spíše druhá varianta, a sice že student si musí část výdajů na živobytí v zahraničí hradit ze svého.
Výše stipendia se liší případ od případu, respektive země od země. Vydáte-li se do Maďarska, Estonska či Turecka, počítejte s částkou 330 eur měsíčně. Pokud se chystáte například do Belgie, Francie či Španělska, máte nárok na 450 eur za měsíc. Pakliže míříte pro změnu do Skandinávie, Irska či Velké Británie, dostanete měsíčně 510 eur. Kompletní přehled výší jednotlivých stipendií (včetně stipendií určených k praktickým stážím) naleznete zde.
Flákat se nevyplatí
Je jasné, že pokud si zvolíte některou ze severských zemí, kde je pro běžného občana České republiky stále celkem draho, váš tamní pobyt se poněkud prodraží. Zvolíte-li naopak třeba Turecko, může se v konečném důsledku stát, že si část stipendia ještě přivezete zpět domů. Co s vyplacenými penězi uděláte, je pouze a jen na vás. Můžete je využít k zaplacení pronájmu pokoje, k zakoupení studijních materiálů stejně tak jako k výletování. A co po vás bude chtít vaše univerzita, respektive Evropská Unie za poskytnutí těchto finančních prostředků na oplátku?
Ve skutečnosti toho tolik není, jedná se jí pouze o závazek, že se budete v zahraničí vzorně věnovat studiu a získáte během semestru dostatečný počet kreditů (zpravidla 18). Pokud byste se na tuto hranici nedostali, hrozilo by, že byste museli část vyplacených peněz vrátit nazpět.
Případů, kdy na vrácení finančních prostředků skutečně došlo, je každopádně velmi málo. Jedná se spíše o výjimky. Vždy samozřejmě záleží na tom, jaký konkrétní obor studujete a do jaké země jste se v rámci ERASMU+ rozhodli vycestovat (protože každá z nich má vysokoškolský vzdělávací systém nastaven jinak). Pokud se vám nicméně podaří překonat počáteční jazykovou bariéru a rozhodnete se ke studiu na cizí univerzitě přistupovat zodpovědně, nemáte se příliš čeho obávat.
Noví lidé, nové zkušenosti, nové zážitky
Program výměnných pobytů je na většině partnerských vysokých škol poměrně dobře organizován. Pracovníci oddělení vnějších vztahů, které mívá přijímání a vysílání studentů na starosti, se dokáží do vaší role vcelku dobře vcítit (zejména proto, že řada z nich podobný pobyt rovněž absolvovala), umí spolehlivě poradit a pomoci vám v podstatě s čímkoliv.
Takových, jako jste vy, navíc zpravidla bývá na inkriminované univerzitě hned několik, takže jste v podstatě hned po svém příjezdu neustále s někým v kontaktu a na pocit samoty tak můžete rázem (naštěstí) zapomenout.
Kromě výměnných studentů se na škole pochopitelně setkáte rovněž se studenty domácími, díky čemuž se vám naskytne jedinečná příležitost k tomu, abyste se seznámili s místními zvyky a kulturou. Budete tak mít dokonalou příležitost k tomu, abyste si procvičili angličtinu (potažmo jiný hlavní jazyk) a možná se i přiučili jejich rodné řeči.
Jde o to se odlišit
Díky ERASMU získáte řadu nových přátel z opačného konce Evropy (i světa) a hlavně spoustu zážitků na celý život. A proto pokud máte v rámci svého studia možnost se tohoto zahraničního pobytu zúčastnit, rozhodně neváhejte. Otevře se vám tím brána do světa, o kterém jste třeba až doposud neměli vůbec ponětí. A aniž byste to dopředu možná tušili, můžete tak výrazně vylepšit své budoucí postavení na trhu práce. Protože vysokoškolský titul má dnes v podstatě již každý druhý, zatímco na ERASMUS+ si stále ještě příliš lidí netrouflo.
Dále čtěte:
Na zkušenou do Ameriky? Díky programu Work and Travel můžete pracovat i poznat kus světa zároveň
Jak je to s vízem do Ameriky? K poznání země neomezených možností ho nejspíš potřebovat nebudete
Chystáte se do Kanady na déle než půl roku? Pak potřebujete vízum
