Spíš než k Deutsche Bank by cesta přes Allianz mohla vést k Hypo
Nabídka Erste Bank Sparkassen na koupi státního podílu v České spořitelně uspokojuje ministra financí Pavla Mertlíka jen částečně. Především se mu nelíbí cena, kterou jsou Rakušané ochotni za majoritní balík akcií zaplatit. Vyplynulo to z jeho r ozhovoru pro ČTK a potvrdily se tím spekulace, že dohoda nebude tak snadná, jak někteří očekávali. Zároveň Mertlík před Štědrým dnem prohlásil, že Erste považuje za lepšího partnera než Nomuru s IPB, které by se o spořitelnu rovněž rády uc házely.
V první řadě cena.
O podmínkách koupě státního podílu v České spořitelně jednal s Erste Řídící výbor pro privatizaci bank. Podle Mertlíka rozhovory již skončily a nabídka Rakušanů je konečná. Licitovat zřejmě nemá cenu. Vídeňská banka má o spořitelnu eminentní zájem, ovšem její možnosti jsou omezené.
V době globalizace existují pro Erste Bank Sparkassen, v evropském měřítku nijak obří peněžní ústav, jen dvě možnosti další existence. Nechat se pohltit větším subjektem, nebo expandovat tak, aby se jí podařilo vytvořit silné regionální uskupení. V rchní šéf Erste Andreas Treichel naordinoval své bance po nástupu do funkce druhou strategii. Rakušané se také už nechali slyšet, že se v případě úspěchu pokusí o slovenskou spořitelnu. V Maďarsku již jednu banku mají a v Polsku stále existuje šance investovat do dosud neprivatizované spořitelní PKO BP.
Strategické plány ale mohou narazit právě na otázku ceny za jednotlivé akvizice, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, Erste není v evropském měřítku žádný obr a nemůže jít do cenových válek. Za druhé, to, co je nejlepší pro přežití Erste a jejího managementu, nemusí být nejlepší pro její akcionáře.
Zhruba pětatřicet procent banky je na veřejném trhu. Majitelé těchto akcií nemusejí být přemrštěným cenám za investice nijak nakloněni. Neuvažují jako její vedení nebo stát a nemusí považovat přežití peněžního ústavu za rozhodující aspekt při svém rozhodování. Jako čistě finanční investoři mohou raději hlasovat pro fúzi s nějakým obrem. Stejný přístup by logicky vzato měli mít i nástupci bývalých rakouských spořitelen, kontrolující čtyřicet procent. Ti také nemají žádný důvod k tomu , aby posuzovali transakce jinak než výnosem.
Opačný názor může mít z nějakých politických důvodů město Vídeň a především ti, kteří jsou akcionáři banky proto, že s ní kooperují. Tyto skupiny majitelů mohou v souvislosti s existencí Erste sledovat i jiné efekty než jen výnosy z držení akcií. Jsou ale v menšině.
Kysilka jen ředitelem.
Vedení Erste Bank Sparkassen tedy nemůže za spořitelnu zaplatit libovolnou částku. Právě proto se nemůže se státem dohodnout tak hladce, jak doufalo. Objevují se dokonce fámy, že svůj boj už vzdalo. Hovoří se také o personální m rozkladu české dcery. Tyto, pravděpodobně liché spekulace zřejmě vyplývají ze skutečnosti, že se představenstvo Erste Bank Sparkassen ČR bude muset obejít bez bývalého viceguvernéra ČNB Pavla Kysilky.
Problém muže, který svého času řídil centrální banku, však není dán jeho neochotou pracovat v Erste. Obě strany se již na spolupráci dohodly, jednání dozorčí rady, která jej měla do představenstva delegovat, však bylo v minulosti několikrát odloženo. Kysilka totiž není podle řady zdrojů přijatelný ani pro jednu ze dvo u největších politických stran. Na vině může být třeba jeho dřívější náklonnost k restriktivní úrokové politice nebo kontakty na čtyřkoaliční ODA. Navíc není oblíben ani ve svém bývalém působišti, centrální bance. Aby toho nebylo málo, má na triku škraloup spolupráce se ZPS Zlín v době, kdy byl ještě zaměstnancem ČNB. Dnes vypadá situace tak, že nakone c v pražské Erste zůstane. Ovšem nikoliv jako člen představenstva, nýbrž jako ředitel odboru, jenž bude mít pod sebou například informační technologie.
Nomura, Allianz, Hypo.
O tom, zda Erste spořitelnu dostane, rozhodne jistě i potenciální zájem ostatních investorů. Zatím jej deklarovalo pouze již zmíněné spojení Nomury a IPB. Často se hovoří o tom, že toto duo nabízí o pět mil iard více než Erste. Jiné zdroje přísahají, že dopis zaslaný vládě žádnou cenu neobsahuje. Bylo by to logické. Oficiálně Nomura s IPB neznají výsledky due dilligence, a dokonce ani nevlastní informační memorandum. Určitě ale mají rámcovou představu, kolik jsou ochotni za majoritní podíl zaplatit. Tato představa je pro stát zrcadlem k nabídce Erste.
O IPB projevili zájem dva němečtí obři - největší evropská pojišťovna Allianz a Deutsche Bank, po sloučení s Bankers Trust největší banka zeměkoule. Protože se říká, že Allianz uvažuje o koupi spořitelny, vzniká zajím avá spekulace. Mnozí se domnívají, že IPB po finanční injekci od Nomury koupí spořitelnu, Allianz koupí IPB, vyvede z ní akcie České pojišťovny a poté IPB i se spořitelnou přenechá Deutsche Bank.
Podle důvěrných informací týdeníku EURO proběhlo zatím jen jediné jednání mezi Allianz a Nomurou a to nebylo nijak zvlášť úspěšné. Kromě toho Deutsche Bank před časem usilovala o získání vlivu v Allianz a prohrála. Vítězem se stala HypoVereinsbank. Její jméno se přitom mezi údajnými kandidáty na koupi spořitelny objevilo také. S takovým obrem by se Rakušanům bojovalo špatně.
