Města a obce dostaly nepřijatelnou nabídku
Erste Bank ohlásila 4. dubna program odkupu prioritních akcií České spořitelny (ČS) od měst a obcí. Stalo se tak v souladu s dohodou z doby privatizace státního podílu v tomto domácím bankovním gigantu. Navržené podmínky, především cenová relace, vyvolávají na municipální úrovni a v ekonomické sféře vášnivé diskuse. Malichernost. Předmětem transakce jsou prioritní akcie České spořitelny (11 211 213 kusů, ISIN CZ0008023736), které nemají hlasovací právo a nejsou veřejně obchodovatelné. Celá emise prioritních akcií představuje 7,4 procenta základního kapitálu ČS. Zpráva zveřejněná Českou kapitálovou informační agenturou (ČEKIA) uvádí, že minimální cena, za kterou chce Erste Bank akcie odkoupit, je 125 Kč za kus. Maximální cena by mohla při prodeji devadesáti až sta procent emise činit 140 Kč. Nabídka platí do 4. srpna 2001. První zvláštností jsou dopisy rozeslané na městské a obecní úřady. Obsahují, kromě úvodního slova Sdružení měst a obcí, také písemnou nabídku podepsanou pány Wimmerem a Bergsmannem, prokuristy Erste Bank. Na rozdíl od agenturní zprávy se však v dopise hovoří o minimální ceně 122 Kč za jednu akcii a maximální ceně 137 Kč. Tříkorunový rozdíl je údajně určen na pokrytí převodních nákladů spojených s uskutečněním transakce. Mnozí lidé by nad takovou malicherností mávli rukou, ale matematicky deformovaný člověk se ptá: „Kde asi skončí oněch více než 33 milionů korun? Nevím. Ale určitě za ně nikde nepostaví vodovod, kanalizaci, silnici, chodník či mateřskou školku. Korunka ke korunce. Pokud má jít o transakční poplatek, obchodníci mi jistě potvrdí, že 2,5 procenta z objemu takové transakce je příliš mnoho. Je namístě připomenout, že stát při loňském prodeji běžných akcií České spořitelny inkasoval něco přes 260 Kč za akcii. Proč nyní, zhruba rok poté, nabízí tentýž kupující za „prioritní (rozuměj přednostní či preferenční) akcie pouze polovinu? Vždyť burzovní kurs obchodovatelných akcií ČS se nyní poměrně stabilně pohybuje okolo 250 korun. Rakouští manažeři se nejspíše rychle zorientovali v tuzemském prostředí, přizpůsobili své kroky tradičním českým postupům a „zohlednili velikost podílu obcí na základním kapitálu spořitelny. Ušetřená koruna rovná se vydělaná koruna. V tomto případě spíše schilling či euro. Pokud by totiž Erste Bank nabídla za prioritní akcie ČS pouze tutéž cenu, jakou obdržela státní kasa, musela by zaplatit městům a obcím dvojnásobek nabízené sumy. Tedy přibližně o půldruhé miliardy korun více. Úsměvně působí, když se pak v souvislosti s dotací hypoték dočteme v denním tisku, že „spořitelna přispěje k rozvoji českého hospodářství 1,5 miliardy . Jde snad o tytéž prostředky? Pokud ano, vidíme snad poprvé v praxi soukromý přerozdělovací systém, zaměřený na podporu státní ekonomiky. Prémie, či diskont? Obchodní zákoník říká, že stanovy společnosti mohou určit vydání druhu akcií, s nimiž jsou spojena přednostní práva týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. Tyto akcie nazýváme prioritními. Výhody plynoucí z tohoto druhu akcií lze ve stanovách kompenzovat omezením hlasovacího práva na valné hromadě, což je případ akcií ČS v držení měst a obcí. Tyto akcie mají mimoto podle vyjádření ČS omezeno přednostní právo na dividendu. Kupodivu však poslední letošní valná hromada ČS rozhodla o výplatě dividendy, a to jen a pouze držitelům těchto prioritních akcií, tedy městům a obcím. Světové obchodní právo zná taktéž různé druhy prioritních akcií. Většinou jsou rozděleny do tříd, u kterých platí přímá úměra ve vzájemném vztahu: hlasovací právo versus přednostní právo na dividendu. Zároveň je na světových trzích téměř pravidlem (hlavně u velkých společností) prémiový, tedy výhodnější kurs prioritních akcií vůči běžným akciím. Logickým důvodem této situace je fakt, že hlas na valné hromadě velké společnosti je pro typického investora mizivým lákadlem a jeho hodnota v ceně akcie je téměř nulová. Přesně opačným impulsem jsou však reálné peníze, tedy vidina dividendy či přednostní právo na podíl z likvidačního zůstatku při zániku společnosti. Tato obecná fakta si pravděpodobně manažeři Erste Bank neuvědomili při vytváření nabídky na odkup prioritních akcií ČS. Nebo se spíše spolehli na určitou neznalost našich zastupitelů v komunální sféře? Vždyť kdo z nich má čas a možnosti sledovat vývoj burzovního kursu akcií ČS a zlepšující se hospodaření této banky? Snad jen ti, kteří mají po svém boku správce aktiv s poradenským mandátem. Všichni doufají, že si rakouský vlastník včas uvědomí důležitost komunální sféry, neboť i v prospektu akcií ČS se mimo jiné uvádí: „Přirozeným klientem spořitelny jsou města a obce. Tradice tohoto vztahu sahá již daleko do minulosti a rovněž ji potvrzují i současné zkušenosti západních spořitelních bank. ČS považuje města a obce, jako své akcionáře, za jednu z hlavních skupin svých klientů. Kromě poskytování běžných bankovních služeb pro ně připravuje i specifické, v zahraničí obvyklé bankovní produkty, a to za zvýhodněných podmínek. Zde je tedy ideální příležitost pro naplnění slov konkrétními činy. Prodat a zapomenout? Dlouho to vypadalo, že města a obce zvolí smířlivý postoj, prodají a zapomenou. To přestalo platit ve chvíli, kdy se zastupitelé Brna a poté i Prahy rozhodli nepřistoupit na navržené podmínky. Důležitou skutečností je, že Praha vlastní 1,6 procenta akcií ČS. Pražští zastupitelé konstatovali, že cena nabídnutá Erste Bank je příliš nízká. Odpovídající hodnota by měla reflektovat nynější burzovní cenu běžných akcií. Jsou názoru, že prioritní akcie by měly být levnější maximálně o 10 až 20 procent. To odpovídá hodnotě 200 až 225 korun za jednu akcii. Navíc prodávat akcie za nabízenou cenu ve chvíli, kdy Česká spořitelna vykázala za první čtvrtletí nekonsolidovaný zisk po zdanění 877 milionů korun, není nejrozumnější. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku to totiž představuje zlepšení o 114 procent. Erste Bank zároveň očekává, že ČS by v příštím roce měla dosáhnout čistého zisku zhruba 5,1 miliardy korun (tedy 35 korun na akcii). Navíc není bez zajímavosti, že samotní analytici z Erste Bank v jednom ze svých posledních reportů, ve kterém se ještě mohli vyjadřovat k ocenění akcií ČS (Sector Report: Banks in CEE), konstatovali: „Náš model diskontovaných dividendových toků nám ukazuje správnou hodnotu (fair value) v rozpětí 205 až 250 Kč za akcii. Důvěrné zdroje z posledních dnů hovoří také o aktivitě jednoho z největších tuzemských brokerů, který připravuje vlastní nabídku na obstarání prodeje a vyjednání co možná nejpříznivější ceny akcií měst a obcí. Ve svém materiálu mimo jiné uvádí: „Erste Bank tudíž nabízí za jednu prioritní akcii poloviční cenu v porovnání s tržní cenou kmenové akcie. Na vyspělých trzích se přitom běžně obchoduje s prioritními akciemi za ceny s diskontem 15 až 30 procent oproti cenám kmenových akcií. Cena nabízená Erste Bank je nízká i v porovnání s čistým obchodním jměním ČS. Chtít obchodovatelnost. Z vyjádření Erste Bank plyne, že o prioritní akcie v současnosti nemá enormní zájem. Plní tak jen slib, který dala při privatizaci vládě. Je jasné, že pokud musíte koupit něco, co nechcete, nebudete nabízet přemrštěnou cenu. I z tohoto důvodu by byla nejschůdnější cestou jiná varianta: neprodat a chtít obchodovatelnost. Tato alternativa by pro rakouskou banku byla zcela bezbolestná a hlavně by ji nemusela nijak výrazně finančně zatížit. Šlo by o sjednocení emise prioritních akcií s emisí běžných, veřejně obchodovatelných. Tyto nově nabyté akcie by každé město či obec zcela na základě svého uvážení mohly prodávat na burze, a dosáhnout tak plnohodnotné tržní ceny. S tímto postupem má ČS bohaté zkušenosti, neboť již v roce 1994 obdobným způsobem změnila valná hromada strukturu základního kapitálu. Tehdy šlo o akcie v držení Fondu národního majetku a o prioritní akcie v držení Restitučního investičního fondu. Je s podivem, že tento krok, navržený nyní pražským zastupitelstvem, je ze strany Erste Bank odmítán s poukazem na potenciální pokles atraktivity běžných akcií a snížení současných hlasovacích práv minoritních akcionářů. V situaci, kdy jeden akcionář ovládá podíl více než 53 procent na základním kapitálu, působí tyto argumenty úsměvně. Vždyť kdo z ostatních akcionářů ČS drží tyto akcie kvůli hlasovacím právům? Nikdo! Obchodní nátlak. Klíčem k dalšímu jednání by mohly být příjmy, které inkasuje ČS za poskytování vkladových a úvěrových služeb pro komunální sféru. Nevidím důvod, proč nevyužít obchodní nátlak a férový konkurenční boj mezi bankami. Proč ukládat peníze nebo čerpat úvěry u banky, jejíž vlastník nám nevyšel vstříc, když mohl? Síla tohoto postupu je v nekompromisním a plném zapojení vlivu všech zúčastněných měst a obcí, které jsou významným klientským segmentem ČS. Na trhu je přece množství jiných peněžních ústavů. Ty kromě shodných podmínek a služeb možná nabídnou i vstřícnější přístup při řešení podobně specifických projektů. Nikdy není pozdě. Pokud současnou nabídku odmítnou subjekty držící více než 40 procent předmětné emise – přičemž jen Praha má téměř dvaadvacet procent – bude rozhodnuto. Od jednacího stolu se přece odchází proto, abyste se mohli později vrátit do výhodnější pozice. Věřme, že navržený program odkupu prioritních akcií ČS byl jen „erste (první), ale nikoliv „letzte (poslední).
