Islámský stát (IS) bývá označován za jeden z nejchudších států i za nejbohatší teroristickou organizaci světa zároveň. Zatímco první označení je nesmysl, protože IS přes všechnu snahu běžným státem není, to druhé platí beze zbytku. Nehledě na obrovské politické, ekonomické, teritoriální a vojenské ztráty, které IS utrpěl v Iráku a Sýrii, vydělává měsíčně asi 80 milionů dolarů, tedy zhruba jednu miliardu ročně.
Přibližně polovinu příjmů tvoří daně, které IS na ovládaném území vybírá. Oficiálně jde pouze o desetiprocentní daň ze všech příjmů, ve skutečnosti však existuje celá řada jiných daní a poplatků. Tak například: služby jsou zatíženy dalšími 20 procenty, výběry z bankovních účtů deseti procenty, nemuslimové (křesťané a židé) platí tzv. džizju neboli padesátiprocentní daň ze zisku a muslimové porušující právo šaría daň „pokání“ ve výši 2500 dolarů.
Islámský stát má na svém území asi 4500 archeologických nalezišť a nelegální prodej starožitností mu ročně vynáší asi 50 až 100 milionů dolarů. Slušně rovněž „vydělává“ (25 až 50 milionů dolarů ročně) různými únosy a braním rukojmí. Důležitým zdrojem příjmů je rovněž „charita“, respektive příspěvky posílané soukromými dárci z arabských zemí v Perském zálivu. Islámský stát si takto přijde na minimálně 20 až 50 milionů ročně, ovšem jde jen o hrubé odhady a částka může být podstatně vyšší. Dalším významným zdrojem příjmů je rozprodej „válečné kořisti“, kterou IS uchvátil v roce 2014 během svého vítězného tažení Irákem a Sýrií.
Kvůli ofenzivě irácké a syrské armády a ztrátě až 40 procent dříve dobytého území však příjmy Islámského státu přece jen vysychají. Projevilo se to i na vedení vojenských operací, které měsíčně stojí zhruba 20 až 40 milionů dolarů: IS na polovinu snížil platy svým bojovníkům (ze 400 na 200 dolarů měsíčně), zrušil jim řadu požitků a naopak zvedl ceny potravin a benzinu.
Islámský stát se sice ještě nechystá vyhlásit bankrot, ale lze očekávat, že finanční příjmy budou i nadále klesat. Hodně bude záležet na tom, zda se IS podaří zachovat další klíčový zdroj financí: příjmy plynoucí z pašování ropy a zemního plynu.
| Energetický byznys Islámského státu | |||
|---|---|---|---|
| Rok 2014 | Rok 2015/2016 | Závěr roku 2016 | |
| Naleziště ropy | 20-25 ropných polí | 10-11 ropných polí | méně než 10 polí |
| Produkce ropy (v barelech / den) | 80 000-120 000 | 30 000-40 000 | 20 000-25 000 |
| Kolik IS utržil za prodaný barel ropy / cena za barel ropy na světových trzích | 25-50 USD / 60-80 USD | 20-35 USD / 44 USD | 20-25 USD / cca 50 USD |
| Příjem z prodeje ropy za den (v USD) | 2-4 miliony | 1-1,5 milionu | asi 0,5 milionu |
Zdroj: Huffington Post, Financial Times, Guardian
Islámský petrostát
V roce 2013 se tehdejší odnoži al-Káidy, tzv. Islámskému státu v Iráku a Sýrii (ISIS), vedenému Abú Bakr al-Bagdádím, podařilo ovládnout část syrských ropných a plynových polí. O rok později následovalo zabrání území bohatého na ropu a plyn v sousedním Iráku. Následně ISIS na dobytých územích vyhlásil chalífát a změnil svůj název na Islámský stát.
Ropu (a zemní plyn) poté IS identifikoval jako zásadní nástroj pro přežití povstání a - to je daleko důležitější - také jako nástroj financování ambicí na rozšíření chalífátu. Energetika hraje v rozhodování IS ústřední roli, což mimo jiné ovlivňuje i mocenskou strukturu chalífátu. Jestliže vůdce IS al-Bagdádí ukázal ochotu přenést politickou odpovědnost na své podřízené, a z větší části se tak spoléhá na regionální guvernéry, kteří spravují území podle pouček stanovených centrální radou, v případě nerostného bohatství je tomu jinak: ropa a zemní plyn jsou společně s náboženskými a vojenskými operacemi centrálně řízeny nejvyšším vedením.
Hlavním záměrem energetické strategie IS je zřízení vlastního ropného průmyslu způsobem podobným mezinárodním ropným korporacím a snaha o maximální využití energetického bohatství. Tato vize není ničím novým. Ropu jako nástroj financování teroristické činnosti již dříve použila Fronta an-Nusrá či al-Káida na Arabském poloostrově. Nový a zarážející je však rozsah ropných a plynových zdrojů, kterých se IS zmocnil v Iráku a Sýrii, a příjmy, které z nich získal.
Islámský stát během roku 2014 ovládl v Iráku a Sýrii přibližně 20 ropných polí. Celkově z nich dokázal těžit 80 až 120 tisíc barelů ropy denně a prodával ji za 25 až 50 dolarů za barel. Podle odhadů americké vlády generovaly v té době ropné transakce dva až čtyři miliony dolarů za den neboli 730 až 1460 milionů dolarů ročně.
Surovou ropu a rafinované produkty prodává IS na ovládaném území Sýrie a Iráku a zároveň je pašuje do okolních států, například Jordánska, Íránu a Turecka. Z nich pak ropa míří na trhy v Evropě a s největší pravděpodobností i do Spojených států. Platí přitom, že síť pašeráků ropy nevytvořil Islámský stát, ale pouze převzal tu, která fungovala již v éře Saddáma Husajna, který se snažil čelit sankcím ze strany OSN.
Přečtěte si esej o dějinách populismu:
Malé dějiny populismu
Nicméně jak se v dějinách již nespočetněkrát ukázalo, sláva žádného impéria netrvá věčně a výjimkou není ani islámský petrostát se svojí ropnou pohádkou. Poté, co byly zahájeny letecké údery na pozice IS ze strany Spojených států a později Ruska, staly se pozvolna terčem útoků také energetické cíle IS a pašerácké trasy. Kvůli leteckým útokům a postupu pozemních armád ztratil Islámský stát většinu ropných a plynových polí v Sýrii a Iráku (zbývající dvě ropná pole v Iráku ztratil IS v červenci 2016 před začátkem operace na znovudobytí Mosulu).
Ve snaze opětovně získat ztracené zdroje podnikli v posledních několika měsících džihádisté IS řadu útoků na ropná a plynová pole v Iráku a Sýrii. Jenže všechny tyto útoky byly více či méně neúspěšné a IS se nepodařilo dobýt žádné ropné či plynové pole zpět. V případě Libye a Egypta, kde IS rovněž působí, je ovládnutí ropných a plynových polí - a hlavně jejich efektivní využívání - nedosažitelným cílem. Libyi diskvalifikuje její odlehlost a rovněž pašování egyptského plynu by bylo velmi komplikované, protože IS neovládá tamní plynovou infrastrukturu.
V současné době se tak IS musí spokojit pouze s vlastnictvím méně než deseti ropných polí s celkovou kapacitou 20 až 25 tisíc barelů ropy za den. Ruku v ruce s tím došlo k poklesu finančních příjmů z prodeje ropy, které ve druhé polovině roku 2016 činily pouze půl milionu dolarů denně neboli 150 až 200 milionů dolarů ročně. A zisky padají dál.
Teroristické útoky na energetický sektor
Vedle útoků, které mají za cíl přímo ovládnout ropná a plynová pole, je energetická strategie IS založena ještě na druhém pilíři. Bojovníci Islámského státu v současné době daleko častěji než dříve útočí na energetickou infrastrukturu či unášejí zahraniční ropné specialisty států, na jejichž území působí.
Tyto útoky mají řadu motivů, přičemž konečným cílem má být ovládnutí území dotyčného státu. Například v Iráku útočí džihádisté kvůli tomu, že chtějí přerušit produkci a export ropy na Západ, zvýšit cenu ropy (což IS potřebuje) a podrýt důvěryhodnost Iráku jako spolehlivého dodavatele. Podobně v případě Libye stojí za těmito útoky především snaha poškodit mezinárodně uznanou libyjskou vládu národního souhlasu: postihnout ji ekonomicky a zároveň ji představit jako neschopnou zajistit politickou stabilitu a bezpečné dodávky ropy. Rovněž v případě Sýrie a Egypta jde Islámskému státu především o podkopání ekonomické a politické moci tamních režimů.
Během říjnové ofenzivy irácké armády a kurdských pešmergů, jejímž cílem je dobytí Mosulu, začali ustupující bojovníci IS zapalovat ropná pole a vrty. Islámský stát si tak osvojil taktiku, kterou použil během války v Perském zálivu již Saddám Husajn. Zapalování ropných vrtů ničí těžební infrastrukturu, oblaka kouře navíc znemožňují přesné bombardování ustupujících islamistů a brzdí postup útočících armád.
Hrozí útoky v Evropě?
Bojovníci IS dosud neprovedli teroristický útok na energetickou infrastrukturu na půdě některého ze států EU. Nelze však vyloučit, že by k takovému útoku mohlo v budoucnu dojít. Naopak je pravděpodobné, že o to budou teroristé usilovat.
Zaprvé jedním z hlavních cílů Islámského státu je boj proti Západu, který by měl skončit vyhnáním západních států z muslimského světa, případně obsazením jejich území. Zadruhé IS disponuje finančními, technickými, vojenskými a logistickými možnosti uskutečnit rozsáhlejší teroristický útok na energetickou infrastrukturu v Evropě. Zatřetí IS realizoval řadu teroristických útoků v Evropě, například v Paříži v roce 2015, v Bruselu a Berlíně v roce 2016.
Začtvrté IS již útok na energetický sektor v EU plánoval (teroristé napojení na IS v roce 2016 s největší pravděpodobností připravovali útok na jadernou elektrárnu Tihange v Belgii nebo se „aspoň“ snažili ukrást jaderný materiál, aby si mohli sestrojit vlastní tzv. špinavou bombu). A konečně zapáté jsou teroristické útoky na energetický sektor v Evropě pro IS velmi lákavé a žádoucí, neboť by měly přímý negativní dopad na ekonomiku EU a vyvolaly by v Evropě paniku.
V případě menšího teroristického útoku na území Evropské unie - cca pětičlenná skupina (sebevražedných) bojovníků vybavená ručními palnými zbraněmi, granáty a auty upravenými jako improvizované výbušné zařízení přepadne jeden objekt energetické infrastruktury - by dopady na energetickou bezpečnost byly spíše minimální. Není ostatně tajemstvím, že všechny státy EU včetně Česka mají záložní zásobníky plynu, ropy a benzinu. V případě rozsáhlé, koordinované operace, realizované velkým počtem středně velkých skupin zaměřených na větší počet objektů, by však důsledky pro bezpečnost Evropské unie a České republiky byly mnohem závažnější.
Nepřehlédněte esej o vzpouře blonďáků:
Vzpoura blonďáků. „Trumpové“ po celém světě cítí šanci
