(EURO 7/2005)
Potěšilo mne, že ve zmíněném článku zástupci českých poboček společností Douwe Egberts a Nestlé vyjádřili svůj názor na princip Fair trade, byť s nimi musím v lecčems nesouhlasit. Ráda bych uvedla na pravou míru několik faktografických nesrovnalostí ohledně Fair trade a kodexu CCCC.
Především je zcela zavádějící, že v článku je na několika místech Fair trade redukován na pouhé vyplácení vyšších výkupních cen za kávu pěstitelům. Souhlasila bych, že jako takový by jistě ke stabilizaci světového trhu kávou nepřispěl; toto pojetí „Fair trade“ má však od skutečnosti velmi daleko. Aniž bych sáhodlouze rozváděla sociální, environmentální a ekonomická kritéria a zásady Fair trade, musím připomenout alespoň fakt, že v rámci Fair trade je pěstiteli garantována minimální výkupní cena pouze na předem kontrahované množství, a pěstitel tedy není motivován k nepřiměřenému zvyšování produkce, které by nadále přispívalo k destabilizaci trhu, jak naznačují výroky pánů Procházky a Waltera.
Kromě toho článek kupodivu postrádá velmi zásadní informaci, že Kodex pro kávové společenství má pouze deklaratorní charakter – signatářské zpracovatele kávy nezavazuje ke konkrétním krokům ani nestanovuje důsledky pro případ jejich nedodržování. Kodex tak zůstává vyjádřením dobré vůle signatářů a toho, že si jsou vědomi neudržitelnosti současné situace na trhu s kávou. Je ho proto nutné vnímat pouze jako pomyslný první krok, který má potenciál nasměrovat zpracovatele správným směrem, sám o sobě však znamená poměrně málo.
Signatáři CCCC (včetně Douwe Egberts, respektive Sara Lee, Nestlé a Kraft Foods) uznávají, že stávající podmínky v obchodu kávou jsou nepřijatelné a že je třeba je začít řešit – přinejmenším z důvodu zhoršené kvality kávy, když už ne z ohledu na sociální situaci milionů pěstitelů kávy. Podepsání kodexu je však jedna věc a odstranění kořenů problému a implementace prohlášení v praxi věc druhá. Vzhledem k tomu, že kodex CCCC, v němž signatáři přiznávají existenci nepřijatelných výrobních praktik, jako například využití dětské a nucené práce a používání nejagresivnějších pesticidů, byl podepsán teprve v září 2004 a v platnost vstoupil začátkem tohoto roku, nedá se předpokládat, že by zpracovatelské kolosy během pouhých několika měsíců jeho platnosti výrazně změnily své obchodní praktiky a pokročily v naplňování tezí kodexu. Zmiňované zásluhy v podobě spolupráce Kraft Foods s Rainforest Alliance nebo školení pro pěstitele kávy organizované společností Douwe Egberts jsou samozřejmě chvályhodné, jejich rozsah je ovšem v porovnání s celkovým objemem produkce a potenciálem těchto společností zanedbatelný.
Navzdory tomu věřím, že se přístup těchto a dalších zpracovatelů kávy může postupně začít přibližovat skutečným zásadám Fair trade, a přispívat tak jak ke stabilizaci kávového trhu, tak k sociální a environmentální udržitelnosti, aniž by byl mezitím skutečný koncept Fair trade ohrožen šířením neúplných nebo zkreslených informací ze strany těch zpracovatelů kávy, kteří jeho zásady posud nesplňují.
Šárka Špačková,
místopředsedkyně Asociace pro Fairtrade
