České volby trhy nezneklidní, ale optimismus není na místě
V České republice a na Slovensku se v brzké době budou konat parlamentní volby. Novou vládu nedávno vybírali také Maďaři a Poláci. Ještě koncem devadesátých let by na střídání garnitur zřetelně reagovali investoři obchodující jak s měnami, dluhopisy, tak s akciemi, a dočasně by stáhli alespoň část peněz do klidnějších oblastí. Přední světové banky věnují ve svých analýzách volbám jen několik řádek. Ty jsou většinou zakončeny douškou, že nedostanou-li se do vlády extremisté, nic se neděje. A dokonce i když se extremisté podílí na moci, tak jako nyní v Polsku, reakce trhů je krátkodobá a poměrně mírná. Sváry středoevropských politiků a ekonomů, jež přijdou lokálním médiím důležité, nepovažuje za významné nikdo z těch, kteří globálním penězům vládnou. Výraznější dopad na množství portfoliových investic než prohlášení českého premiéra Jiřího Paroubka o posilující koruně či šéfa polského kabinetu Kazimierza Marcinkiewicze o možných předčasných volbách mají rostoucí výnosy ve Spojených státech amerických, Japonsku a v eurozóně. Zatímco ještě před rokem vykupovali investoři kvůli nízkým sazbám ve světě nové rozvíjející se trhy, nyní se situace obrací. Navíc se vyostřuje konkurence i mezi státy takzvaného EEMEA regionu. (Eastern Europe, Middle East, Afrika). Aktuální růst například v Turecku či Jihoafrické republice a potenciál těchto zemí oproti středoevropským tygříkům dává tušit, že období plošných investic do celého regionu skončilo. Jak podotýká Bank Austria Creditanstalt, nastal čas začít si vybírat.
Býčí trend je historií.
„Začátkem roku spustily rostoucí výnosy v zahraničí a některé politické půtky korekci regionálních měn a zatlačily kurz koruny k euru zpět k úrovni 28,80. Parlamentní volby v České republice, na Slovensku a v Maďarsku, které se konají ve druhém čtvrtletí letošního roku mohou přispět k další korekci až k 29,20 koruny za euro. Poté, co bude ustavena nová vláda, by se však česká koruna měla vrátit k dlouhodobému posilujícímu trendu,“ uvádějí analytici rakouské skupiny Raiffeisen s tím, že kvůli očekávanému dočasnému oslabení doporučují postupně obnovovat dlouhé korunové pozice. Česká měna však dosud podobně jako před volbami v roce 2002 na podobné prognózy nijak dramaticky nereaguje. Koruně na rozdíl od jiných měn regionu věří také Bank Austria Creditanstalt (BA-CA). V rozsáhlém rozboru konstatuje, že zatím je vhodné českou měnu držet, což se nedá říci o jiných středoevropských měnách, třeba o polském zlotém či slovenské koruně. „Vysoké globální úrokové sazby samozřejmě komplikují situaci měn rozvíjejících se trhů. Nejsme zcela pesimističtí, nicméně horizont druhého čtvrtletí je mix protikladů. Hlavním problémem je, že vyšší reálné úrokové sazby se často objeví v tom samém čase jako globální růst firem. Avšak středoevropské měny (forint, zlotý, polská a česká koruna) na rozvoji firem nevydělávají. Ačkoli nemáme výraznou medvědí náladu vůči měnám z rozvíjejících se trhů, je nutné říci, že jednoznačný býčí trend je historií,“ konstatují odborníci BA-CA.
Zisky jdou pryč.
Na kurz koruny, a tím pádem i na zhodnocení aktiv držených v české měně, však nemá dopad pouze globální růst sazeb (či očekávání růstu). Tahounem dočasného oslabení české měny budou především v období od června do srpna firmy, jež konvertují dividendy ze svých investic v České republice do zahraničních měn. K největšímu odlivu peněz by tedy mělo dojít v uvedeném období. „Pokud letos v daných měsících uvidíme oslabení koruny, bude to právě důsledkem odlivu dividend. Svou roli může začít hrát také negativní úrokový diferenciál ve vztahu k eurozóně, to znamená skutečnost, že sazby České národní banky jsou výrazně pod úrovní úroků Evropské centrální banky,“ uvedl hlavní analytik PPF Asset Management Radomír Jáč. Nominálně by do zahraničí mohlo odplynout okolo 70 miliard korun. „Ke zvýšení z loňských 63 miliard dojde hlavně změnou poměru mezi reinvestovanou částkou a vyplacenou částí zisku, méně již zvýšením zisků těchto firem,“ dodal analytik HVB Bank Pavel Sobíšek.
Politici, mlčte!
Kromě fundamentálních faktorů a předem odhadnutelných veličin, jako je růst HDP či inflace, však do vývoje trhů může zasáhnout i obtížněji predikovatelná veličina - politik. Premiér Jiří Paroubek se spolu s některými ministry snaží z rostoucí české ekonomiky získat co největší volební kapitál. V omezené míře však předvolební rétorikou ovlivňuje také finanční trhy. Jeho prohlášení z konce dubna, že HDP vzrostlo v prvním čtvrtletí o sedm až osm procent, je možné brát jako inside informaci, kterou trh do určité míry přijme jako pravdivou. O to větší turbulence však může způsobit oficiálně publikované číslo, bude-li se lišit od Paroubkova. Více škody ovšem mohou způsobit vyjádření na adresu posilující koruny. „Prohlášení politiků nelze přeceňovat, ale za určitých okolností mají vliv, zejména na devizový trh. Je-li kurz koruny k euru nakročen k pohybu jedním směrem, může výrok politika působit jako katalyzátor, který pohyb urychlí či zveličí. Příkladem z poslední doby je výrok premiéra Paroubka o posilování české měny k euru až na 25 korun. Politici by měli výroky na adresu ekonomického výhledu šetřit a ke kurzu koruny by se neměli vyjadřovat vůbec,“ tvrdí Sobíšek. Opačným příkladem, kdy výrok politika zapůsobil na devizový trh pozitivně, je prohlášení nového maďarského premiéra z uplynulého týdne. Ferenc Gyurcsány oznámil, že hodlá provést dlouho očekávanou reformu veřejných financí. Odměnou za jeho slova bylo razantní posílení maďarského forintu, který se těžce vzpamatovává jak z dvoukolových voleb, tak z nepříliš příznivého vývoje maďarské ekonomiky. Dá se očekávat, že podobný dopad na měnu budou mít povolební prohlášení také v České republice. Ještě v letošním roce by navíc nový český kabinet měl rozhodnout o tom, zda v roce 2010 vstoupí do eurozóny. Když se odhodlá přijmout euro, vznikne nový tlak na další posilování měny. To vše ve světle nízké inflace a mírně stoupajících úrokových sazeb. Obecně čeští i zahraniční odborníci neočekávají žádný podstatný vliv voleb na ekonomický vývoj. Oběma hlavním politickým stranám dávají poměrně kladné hodnocení, s akcentem na možné pozitivní ekonomické reformy v případě vítězství Občanské demokratické strany. Avšak výrazné vítězství ODS, pokud by ve vládě nebyla korigována stranami s jiným zaměřením, by rovněž nebylo přijato jen kladně. Neznámou je zatím Strana zelených, jejíž ekonomický program se blíží populismu a nebudí seriózní dojem. Ideální stav, který potěší každého investora, nastane, když nový kabinet získá silný mandát a oznámí reformu penzí, veřejných rozpočtů a výdajů státu. Ani tyto argumenty však nemusejí být dostatečně silné, například v případě, že se aktuální čísla o vývoji americké ekonomiky projeví v zájmu investorů.
Málo výnosných aktiv.
Úrokové sazby pod úrovní eurozóny odrazují od investic do českých dluhopisů a tento stav by kvůli obavám ze silné koruny měl trvat i nadále. Rakouští analytici ze skupiny Raiffeisen soudí, že vývoj výnosů z českých obligací nebude nijak závratný ani v následujících měsících, i když je zvýší pravděpodobný nárůst úrokových sazeb. „Posilování české koruny na začátku roku 2006 stlačilo výnosy českých státních dluhopisů. Avšak korekce kurzu koruny k euru spojená s rekordním ekonomickým růstem vrátí tyto výnosy zpět na úroveň začátku roku,“ uvádí s tím, že stále drží střednědobé doporučení na prodej českých bondů. Proti růstu výnosů však může hovořit také nízká poptávka způsobená částečným odlivem peněz ze středoevropských trhů.
Jáč se domnívá, že zvyšování výnosů na západních a asijských trzích ovlivní celou oblast EEMEA. „Vzrostou-li výnosy dluhopisů ve Spojených státech amerických, v Japonsku a v eurozóně, nepříznivě to pocítí finanční trhy na emerging markets obecně. To znamená nejen ve střední Evropě, ale například i v Jihoafrické republice či Brazílii. Česká republika má ale v očích investorů v rámci regionu status „safe haven“, bezpečného přístavu pro jejich investice. Je tu dobrá makroekonomická stabilita, nízké úroky čili na rozdíl od polského či maďarského finančního trhu zde není tolik spekulativních „horkých“ peněz. Když dojde ke globálnímu růstu trhu, bude tím nepříznivě poznamenána i koruna a české obligace, nicméně v rámci regionu a obecně trhů emerging markets by v tomto scénáři Česko zdaleka nemělo dopadnout nejhůře, spíše naopak,“ uvedl Jáč. Odliv portfoliových investic z České republiky je reálný. Příčinou jsou nízké místní výnosy a rostoucí objem prostředků vložených do investičních, podílových a penzijních fondů. Tyto finance se musí umístnit do bezpečných a zároveň zajímavě výnosných aktiv a těch je v České republice málo,“ dodala k tomu analytička Raiffeisenbank Helena Horská.
Indie překvapila.
Politický cyklus rozložení portfolií v letošním roce prakticky neovlivnil. Přesto se doporučená portfolia, sledovaná týdeníkem EURO, od počátku roku mírně proměnila. Nejvíce se změnila struktura dluhopisové složky. Tím jak celosvětově roste očekávání zvyšování úrokových sazeb, klesá atraktivita dlouhodobých a střednědobých dluhopisů. Větší význam a zastoupení získávají krátkodobé bondy s jedno maximálně dvouletou splatností. Konkrétně ve sledovaných modelových portfoliích připravovaných HVB Bank posílilo zastoupení krátkodobých dluhopisů v konzervativním portfoliu z 50 procent na 60, v balancovaném z 35 na 40 procent a ve spekulativním z 20 na 25 procent. Váha na krátkodobé dluhopisy plně přešla z dluhopisů střednědobých. Jejich doporučené zastoupení v portfoliu pokleslo o deset procentních bodů na dvacet procent u konzervativní strategie, o pět procentních bodů z dvaceti procent u balancované strategie a z patnácti o pět procentních bodů u spekulativní strategie. Celkové zastoupení dluhopisů v portfoliích se nezměnilo. V konzervativních portfoliích HVB Bank nadále doporučuje v nich ponechat osmdesát procent majetku, u balancované strategie 55 procent a u spekulativní 35 procent. Roční výnos vzorových portfolií od počátku roku dosahuje překvapivě vysokých 9,7 procenta u konzervativního a spekulativního portfolia a 5,6 procenta u balancované strategie. „Důvodem je vhodně trefená desetiprocentní participace na indickém trhu. Fond, který v modelovém portfoliu máme, vykázal od počátku roku anuizovaný výnos 85 procent. To se samozřejmě projevilo příznivě na zhodnocení celého portfolia. Kdyby v něm místo Indie bylo o deset procent více dluhopisů, zhodnotilo by se konzervativní portfolio jen o 1,2 procenta,“ řekl týdeníku šéf privátního bankovnictví HVB Bank Jan Prachař.
Méně Ameriky, více Japonska.
V akciové části zaznamenaly největší odliv přízně analytiků USA. Nově nejsou v žádném z modelových portfolií pro nejbližší období akcie nového světa vůbec zastoupené. Na počátku roku HVB Bank doporučovala do amerických společností vložit v případě balancované strategie pět procent majetku, a u spekulativní strategie dokonce deset procent. Tím, kdo na odlivu kapitálu z USA vydělává, jsou především akciové trhy Japonska. K němu se v poslední době obrací stále větší pozornost. Hovoří pro to zejména růst zisků firem a zlepšující se makroekonomická situace země. Konkrétně v konzervativním portfoliu stouplo zastoupení japonských akcií z nuly na deset procent, u balancované strategie z deseti na patnáct procent. Investiční odborníci očekávají růst ceny akcií japonských firem minimálně v následujících pěti letech. Japonské akcie mají totiž oproti zbytku světa co dohánět. Vždyť mezi léty 1989 a 2003 propadly jejich ceny o více než dvě třetiny. Ani rychlý růst v posledních třech letech, konkrétně o padesát až sedmdesát procent v korunovém vyjádření u obecných fondů a až o 150 procent u fondů zaměřených na malé firmy, tedy zdaleka neznamená vyčerpání potenciálu. „Očekávám, že index Nikkei poroste o šestnáct procent, že dosáhne během jednoho roku 20 tisíc bodů z dnešních 17 200. Vezmeme-li v úvahu růst zisků firem a růst ekonomiky, pak by růst cen akcií měl pokračovat. Průměrnou roční výkonnost do roku 2010 odhaduji na úrovni deseti až dvanácti procent,“ citoval časopis Fond Shop Franze Kissera, vedoucí akciových investic ve společnosti Erste Sparinvest.
Bublina ČEZ.
Ve prospěch investic do Japonska hraje posilující jen a nejmenší závislost tamního hospodářství na ropě ze všech vyspělých zemí. Zastoupení akcií zemí rozvíjejícího se světa, který se nyní souhrnně v mluvě analytiků označuje jako BRIC (zkratka z Brazílie, Rusko, Indie a Čína), zůstává beze změny. Hostina ale již pomalu končí v případě akcií zemí střední a východní Evropy. Jejich váhu v konzervativním modelové portfoliu HVB Bank snížila z deseti na pět procent. Na vině nejsou volby, ale spíše příliš prudký růst burz v regionu v období posledních tří let. Burzám v „našem“ regionu přitom dominují firmy, jejichž prosperita je závislá na cenách surovin. Nikoliv ojediněle se objevují hlasy, že růst tohoto typu společností byl v posledních letech příliš prudký. Například Günter Faschang, viceprezident investiční společnosti Vontobel Asset Management na nedávném Fonds Kongressu ve Vídni přirovnal nárůst cen „surovinových“ společností k technologické bublině, která splaskla v roce 2000. Domnívá se, že se nejedná o podobnost čistě náhodnou. Jako příklad uvedl firmy ČEZ, MOL nebo čtvrtou největší ruskou ropnou společnost Tatneft, jejíž cena od začátku roku 1999 do současnosti vzrostla o 4700 procent. Vývoje cen energetických a ropných společností mají až nápadně stejné příznaky. O přehřátí společností východoevropského regionu z oblasti surovin a ropy je Günter Faschang podle časopisu Fond Shop přesvědčen z několika důvodů. Společnosti dosahují rekordních zisků na akcii (ROE), rekordních marží a rekordních hodnot ukazatele P/BV (cena akcie/účetní hodnota akcie). Právě vysoký ROE je vždy jistým doporučením k prodeji společnosti. Ceny tlačí vzhůru i velké investice. Managementy využívají vysokého ROE a reinvestují zisky zpět do firmy. Varováním jsou například i nízké nadvýnosy (spready) u dluhopisů a rekordní přítoky do hedgeových fondů specializujících se právě na surovinové společnosti.
