Euro chválí

Současná vláda moc pochval od veřejnosti ani od komentátorů nesbírá. A tak když je co pochválit, neměli bychom váhat. Jedná se o případ loňského hospodaření státního rozpočtu. Ve standardní metodice činil loňský deficit 3,7 procenta HDP, zatímco plán byl 4,6 procenta. Celkové číslo zkresluje výpadek téměř třinácti miliard dotací z fondů EU, které měly přitéci, a nakonec nepřitekly. Příčiny tohoto výpadku je jistě nutné řešit, ale nelze jimi znehodnocovat celkové plnění státního rozpočtu, které je výrazně lepší, přestože se ekonomika loni vyvíjela podstatně hůře, než byly předpoklady při sestavování rozpočtu na konci roku 2010. Čísla ještě nejsou k dispozici, lze ale očekávat, že růst roku 2011 bude někde kolem poloviny předpokladu, který činil 2,3 procenta.
Ne že by se zpomalování ekonomiky nepromítlo do rozpočtových příjmů. Promítlo se opravdu výrazně, ale vláda to dokázala plně kompenzovat kontrolou výdajů. V našich podmínkách, kdy více než čtyři pětiny rozpočtu jsou fakticky povinné útraty, je to jistě pozoruhodný výkon, který naznačuje, že šetřit je pořád ještě kde.
A hlavně se ukazuje, jaká je cena důvěry. Zdaleka největší úsporu na výdajové straně státního rozpočtu totiž představuje nižší dluhová služba. Platby úroků byly celkově nižší téměř o sedmnáct miliard korun oproti předpokladu. Místo 72,4 jsme na úrocích zaplatili jen 55,6 miliardy, protože trhy Česko odměnily za to, že na rozdíl od velké části evropských zemí bere šetření vážně a vláda neváhá řezat až do masa. A že je to potřeba, je jasné i z toho, že přes úsporu na plánovaných splátkách státního dluhu tato položka meziročně narostla o čtrnáct procent, a je jasné, že nějaký čas ještě poroste.
Za hlubší analýzu pak bezesporu stojí vývoj daňových příjmů. Zejména v případě DPH je nesplnění plánovaného výběru varující, byť jde o nějaké tři a půl miliardy korun. Letošní navýšení snížené sazby spojené s tlakem na růst cen, který přichází od producentů potravin i bez vlivu vyššího zdanění, vyvolává otázky, nakolik by pro příjmy rozpočtu bylo přínosné zvažované rychlé sjednocení DPH na devatenácti procentech. Letošní první dva až tři měsíce by měly ukázat, zda již současné zdražení nepovede k citelnějšímu poklesu maloobchodního obratu, a tím ke zhoršení výběru DPH.
Co naopak bylo určitě očekávatelné a kde měli tvůrci loňského rozpočtu zřejmě příliš velké oči, je výpadek korporátních daní a daní placených živnostníky, kde odpisy ztrát z doby recese jsou velké a mohou poznamenat ještě i rok 2012. Zde pozorného čtenáře Předběžných výsledků rozpočtového roku 2011 zaujme trochu nekonzistentní argumentace ministerských úředníků, kteří sice konstatují, že na komickém výběru pouhé jedné a půl miliardy živnostenských daní se projevuje vysoký objem vratek daně, ale jedním dechem k tomu přidávají i vliv daňových paušálů. Přičemž ten, kdo využívá daňový paušál, se k nějakému vracení fakticky nedostane, takže paušály mají na celkový prudký pokles výběru daně zanedbatelný vliv.
Na výdajové straně rozpočtu se ale prokazatelně šetřilo. Zejména na platech státních zaměstnanců, jejichž objem poklesl meziročně o slušných 8,3 procenta, a to už je trochu méně chvályhodné, na kapitálových výdajích, které se snížily o úplně stejné procento.
Z tabulek zveřejněných ministerstvem financí je zřejmé, že se schopnost ministerských expertů odhadnout budoucí příjmy či výdaje zase trochu zlepšila, ale v tak složité a nepředvídatelné době asi nelze dospět k výrazně přesnějším číslům. A tak i když se zdá být více než zřejmé, že státní rozpočet na letošní rok vychází z příliš optimistických předpokladů, neměl by ministr Kalousek s jeho upřesňováním příliš spěchat. Slíbil sice, že výhled státní kasy upřesní do konce ledna, je však otázkou, zda by nebylo lepší počkat ještě další dva až tři měsíce. Třeba i proto, že minulý týden zveřejněná čísla o vývoj průmyslu a zahraničního obchodu naznačují, že možná není vše tak černé, jak se zdálo ještě před Vánoci.