Představa, že klesající cena ropy, tedy jedné z největších českých dovozních položek, by měla bankovní radu ČNB teď hned na příštím zasedání přimět k resetu „kurzového závazku“ směrem dolů, je docela zvláštní sama o sobě - tak ukvapení v ČNB být nemohou, ostatně guvernér Singer v tomhle směru už trochu zablogoval.
Právě proto, že nejsou trotlové, musejí zvažovat argumenty uvedené níže, které shrnují důvody, proč se nedomnívám, že by měli intervenovat teď a tady, ačkoli moje výhrada vůči intervenci v listopadu 2013 byla, že tehdy intervenovali pozdě, asi tak o pět kvartálů.
Začnu za Atlantikem, abych vysvětlil, proč si myslím, že koruna oslabila v posledních dnech mnohem víc, než by podle reálné ekonomiky měla, a že až opadne pěna spekulací, vrátí se na úroveň, která odpovídá skutečným poměrům české ekonomiky, které si momentálně nevede špatně.
Zkuste se podívat na ohromně rostoucí poptávku po „gas guzzlers-benzínových chlastounech“ ve Spojených státech, tedy všech těch ohromných terénních autech, která místo, aby se drápala do kopce někde v Rocky Mountains, nikdy neuvidí nic horšího než polní cestu a většinu mil vozí jednoho člověka do práce a zase zpátky po asfaltu. Že by se totéž dalo absolvovat nějakým golfem s třetinovou spotřebou, není předmětem této úvahy.
Podstatné je, že váha automobilového průmyslu a všeho, co s tím souvisí- až po poslední servis a pumpu- je pro ekonomiku USA z hlediska tvorby přidané hodnoty i zaměstnanosti, přes všechen boom těžby z nekonvenčních zdrojů v posledních letech, násobně větší než váha těžařského ropného průmyslu.
Vývoj koruny k euru
Celý automobilový „potravní řetězec“ má v Americe dobré časy. Takže kolaps cen ropy není ani pro americkou ekonomiku, kde je saldo přínosů a nákladů daleko méně jednoznačné než v Česku, nijak tragický.
Pozitivní nabídkový šok
Pro skoro totálního čistého dovozce ropy, jako je Česko, ten „pozitivní nabídkový šok“ v podobě pádu jejích cen znamená docela výrazné zlepšení směnných relací, což by za obvyklých podmínek znamenalo pro domácí ekonomiku „čistou radost“ včetně růstu reálné spotřeby i poptávky.
Analogicky, pro zemi, která má vysokou závislost na automobilovém průmyslu (podstatně vyšší než USA), znamená po letech opravdu dobré produktové portfolio největší firmy v zemi - co? Co to znamená pro český automobilový vývoz, když s výjimkou Ruska vyvážíte veškerou produkci aut do zemí, kde nízká cena ropy znamená pro tamní ekonomiky - co, když ne čisté plus? (Vaši hlavní obchodní partneři mají radost, vy máte radost, je na tom něco špatně?)
Další uváděný argument, že byla dobrá úroda a že jsou nízké ceny zemědělských komodit i vlivem ruských sankcí - to znamená pro českého spotřebitele nějakou tragédii a důvod k poptávkové depresi? Jaký podíl představuje české zemědělství na českém HDP (nějaká dvě procenta?), a jaké jiné může být pro reálnou spotřebu výsledné saldo, než kladné, když účet za dovoz potravin klesá?
Je velmi kontraintuitivním, a řekl bych heroickým předpokladem, že by se tyhle faktory měly promítnout negativně do českého mzdového vývoje, na němž koneckonců domácí spotřebitelská poptávka bude záležet nejvíc. České veřejné finance budou mírně, ale přece přifukovat, a vzhledem k dobrému vytížení kapacit a předchozí abstinenci by mohly dál růst i investice.
Zbývá zahraniční obchod, kde Rusko a celá na něj navázaná ekonomická oblast půjdou dolů, asi výrazně.
Samozřejmě, že všichni doufáme a předpokládáme, že Vladimír Vladimírovič Putin se nerozhodne pro nějaké strašně špatné řešení špatné situace, do níž se vmanévroval sám (Bylo opravdu z jeho strany chytré zatlačit Janukoviče do odmítnutí Asociační dohody s EU? Byl to omyl, a ne že ne, a to je chyba horší zločinu, říkal Talleyrand).
Autonomní rozhodnutí
Ale přímo i zprostředkovaně přes Německo tenhle dopad nebude na úrovni české ekonomiky (nemluvím o jednotlivých firmách) nijak výrazný, ostatně Německo je na USA z hlediska vývozu přidané hodnoty navázané násobně víc než na Rusko a všechny „stány“ dohromady.
Evropská centrální banka udělá na Česku autonomní rozhodnutí, které neovlivníme, ale všichni očekávají, že ECB likviditu podpoří, což je ale do značné míry v kurzu eura zahrnuto očekáváními. Koruna je k euru vázána oním „kurzovým závazkem“ 27:1, a vůči euru jako měně hlavního obchodního partnera z hlediska jednotkových mzdových nákladů ve zpracovatelském průmyslu nemáme důvod dále oslabovat. Takže euro za devětadvacet kaček? Teď zrovna určitě ne.
Do budoucna, a teď odpovídám na četné dotazy čtenářů, bych nepočítal s rychlým posilováním koruny pod 27:1, a skoro bych to vyloučil. Neboť to koneckonců závisí na tom, jaký bude předstih růstu produktivity v Česku před eurozónou. Nízko visící ovoce rychlého vzestupu produktivity bylo sklizeno, na to vysoko visící se ze spodu díváme. A není to zdaleka jen na vládě, ale i na byznysu, a v zásadě na tom, jaký bude „národní étos“, kdy a zda na něj dosáhneme. Jiné cesty není, a nějaká ČNB s tím z dlouhodobého hlediska nemá absolutně nic společného.
P.S.1 Tedy ne že bych chtěl ČNB radit, ale jejich „razjasnitělnaja rabota“ ještě pořád není dost „razjasnitělnaja“. Například ten transmisní mechanismus lepších směnných relací kvůli ropě do poklesu mezd v horizontu jejich cílení inflace bych chtěl objasnit.
P.S.2 Také bych rád řekl, opět v odpověď na dotazy, že mi nijak nebude vadit sbližování průměrných slovenských a českých mezd v eurech v mezinárodních statistikách, když Česko bude mít podstatně vyšší a rostoucí zaměstnanost a do formální ekonomické aktivity vtáhne nezanedbatelně větší procento populace, včetně těch s marginální (hraničně nízkou) produktivitou. Protože to fakticky neznamená nic jiného, než že trh práce v té zemi, která má vyšší zaměstnanost, funguje lépe.
Analogicky: Francie má vyšší produktivitu na zaměstnance než Německo při nižší míře ekonomické aktivity lidí v produktivním věku, a jenom opravdový truhlík neví, co je národohospodářsky lepší. Vezměte v potaz téměř úplně jednostranný migrační proud ze Slovenska do Čech, a z většiny Evropy do Německa. Připusťme, že Irsko se stalo papírově bohatším státem než Británie už dávno, a přesto bylo a je saldo pracovní migrace kladné ve prospěch „chudých“ Britů.
S produktivitou a erudicí pracovníka v konkrétní „peer-to-peer“ firmě v konkurenčním postavení, ani se mzdami v ní to nemá samozřejmě co společného. Když už se stěhujete za prací, víte, proč to děláte, a za horším nejdete. Alespoň v tomhle bývá náš živočišný druh neuvěřitelně racionální.
Další komentáře:
