„Paní měnila jen patnáct eur,“ hájí mizerný kurz pokladník za přepážkou Chequepointu. Od jaké sumy účtuje „slušnější“ přepočet, prodejce nesdělil s tím, že pokud by paní měnila stovku, nabídl by jí za jedno euro přes čtyřiadvacet korun. Směnárna nepochybila. O extrémně nevýhodném kurzu informovala tak, jak jí ukládá zákon. A turistka spoléhala pouze na informace o tom, kolik směnárna vyplácí za sto eur.
Kontroly přitvrzují
Na konci roku 2014 začal platit nový zákon o směnárenské činnosti. Jeho hlavním úkolem bylo drsným praktikám směnárenského byznysu zamezit a radikálně zvýšit ochranu spotřebitele. Nová legislativa zpřesnila popis informací, které směnárník musí předložit klientům před transakcí. Rovněž detailně popisuje povinnosti týkající se uveřejňování informací na kurzovním lístku.
„Je ale třeba zdůraznit, že ani sebedetailnější právní úprava nemůže plně nahradit obezřetné chování klientů při provádění směnárenského obchodu, stejně jako není způsobilá dokonale eliminovat záměrně nepoctivé jednání směnárníků,“ upozorňuje Kateřina Bartůšková z odboru komunikace ČNB.
Prokazování jasného porušení zákona ze strany směnáren se nicméně výrazně ulehčilo a centrální banka začala rozdávat statisícové pokuty. Podle staré úpravy směnárenské činnosti, kterou do listopadu 2014 zastřešoval devizový zákon, mohla ČNB uložit pokutu ve výši maximálně milion korun, jenže kvůli vágní úpravě bylo dokazování pochybení velmi obtížné. Nově je horní hranice sankcí pět milionů korun.
A hned loni padl rekord. Společnost Global Travel dostala pokutu ve výši 800 tisíc korun, což je historicky nejvíc. Obchodník ve vybraných provozovnách neuvedl dostatečně zřetelně, kdy klient platí transakční poplatek ve výši sedmadvacet procent. Neoznámil změnu jednatele a v jedné své pobočce nedodržel postup, podle kterého musí obchodník klienta předem informovat o podmínkách transakce. Vyjádření směnárny se týdeníku Euro nepodařilo získat.
Drsné, ale legální
Jak přísnější legislativa změnila chování směnáren, zkoumal týdeník Euro přímo v terénu, když jich v Praze několik obešel. V minulosti byly oblíbenou fintou některých poboček v centru hlavního města výrazné cedule s nápisem: We buy euro - 27,10 CZK, které na některé turisty působily jako magnet. O to větší pak bylo jejich překvapení, když zjistili, že vyvěšený kurz platí pouze pro velkoobjemové obchody. V ostatních případech totiž za jedno euro dostali 20,71 koruny, což uváděla miniaturní cedulka kdesi v pozadí.
Podobné praktiky jsou teď už evidentním porušením zákona, jak loni potvrdila ČNB pokutou tři sta tisíc korun pro společnost STS-směnárna. Několik jejích provozoven v centru Prahy totiž dle pravomocného rozhodní ČNB zveřejněného na webu centrální banky „uveřejnilo kurzovní lístky a výhodnější nabídky pro nadlimitní množství směňovaných částek takovým způsobem, že byly vzájemně zaměnitelné“.
Směnárna je povinna na svém kurzovním lístku zveřejnit pouze nejméně výhodný kurz.
„Nezlobte se, ale k pokutě od ČNB se nechceme vyjadřovat,“ uvedl na dotaz týdeníku Euro Vladimír Toman, výkonný ředitel sítě směnáren Central Change, které provozuje pokutovaná společnost STS-směnárna. Jde o příklad jednání, kvůli němuž se zpřísňovala legislativa.
Jenže už nyní je jasné, že se některé směnárny s novou legislativou „vypořádaly“ a dokážou nafukovat své zisky novými fintami, aniž přitom porušují zákon. A mizerný kurz není jediný fígl. Způsob přepočtu směny ani například výši transakčních poplatků nikdo směnárnám diktovat nemůže. Právě tučné provize za transakce jsou mezi směnárníky docela oblíbené.
Češi jsou naši
Například směnárna Interchange na Václavském náměstí si účtuje jako poplatek za transakci osmadvacet procent z celkové částky. A když klient zaplatí namísto hotovostí platební kartou, strhne mu obchodník dalších třináct procent. Zákazník tudíž přichází o 41 procent sumy, kterou si přišel směnit. Na obranu směnárny se ale sluší dodat, že tučné provize obvykle zaplatí jen ti, co se předem neptají. „Mohla bych vám ten poplatek za transakci ještě snížit,“ nabízí paní ze zmiňované směnárny na pražském Václaváku poté, co váhám nad její nabídkou 2292 korun za sto eur. Navrhuje, že mi vyplatí 2400 korun.
„Pokud si u mě vyměníte svoje eura ihned, dám vám za sto eur 2500 korun,“ přebíjí vzápětí i druhou nabídku. Obsluha jiné směnárny s názvem Central Change uvnitř vestibulu stanice metra Muzeum zase evidentně rozlišovala mezi turistou a Čechem. „Za jedno euro dostanete 20,07 české koruny,“ reagoval prodejce na dotaz anglicky mluvícího muže, který chtěl vyměnit patnáct eur. S podobným dotazem týdeníku Euro, tedy zda při výměně patnácti eur dostane stejný kurz, tentýž prodejce za přepážkou reagoval: „Mohl bych vám nabídnout pětadvacet korun.“
Malý kousek papíru
Ani v jednom z popisovaných případů nedošlo k porušení zákona. Směnárna je povinna na svém kurzovním lístku zveřejnit pouze nejméně výhodný kurz. A každý zákazník musí před směnou podepsat předsmluvní informace. Obvykle se jedná o malý kousek papíru formátu pokladní účtenky, který klient podepisuje poté, co odevzdá peníze a čeká na výměnu. Jakmile klient podepsal, obvykle už je na stížnosti pozdě.
V tomto směru by ale výrazně měla pomáhat novela zákona na ochranu spotřebitele z konce loňského roku, jejíž praktický dopad se teprve ukáže. Novela totiž umožňuje dozorovým orgánům, aby při řešení otázky, zda se podnikatel při jednání se zákazníkem dopustil zakázané klamavé obchodní praktiky, přesunuly důkazní břemeno na podnikatele.
„Jinými slovy ČNB bude oprávněna požadovat po směnárníkovi, aby sám vyvrátil tvrzení zákazníka, že v daném případě postupoval určitým nekalým způsobem, například jej nesprávně informoval o způsobu výpočtu poplatku apod. Pokud tak neprokáže, bude se mít za to, že se takového jednání skutečně dopustil,“ upřesnil advokát Vlastimil Pihera z kanceláře Kocián Šolc Balaštík.
Jako na Balkáně
V Česku je nyní 3144 směnárenských provozoven. Za poslední dva roky jich 217 ubylo. Loni centrální banka sebrala směnárníkům šest licencí. Letos zatím jen jednu. Na pochybné, byť třeba i legální praktiky dlouhodobě upozorňují lidé zabývající se příjezdovou turistikou.
„Tyto směny samozřejmě nejsou seriózní a v důsledku nás poškozují. Můžeme si vymýšlet stovky akcí na podporu příjezdového cestovního ruchu a jeden takový vykutálený směnárník nám práci zhatí,“ reagovala šéfka Prague City Tourism (PCT) Nora Dolanská na dotaz týdeníku Euro, jak výrazně mohou popsané praktiky poškodit cestovní ruch. PCT si v rámci svého infocentra dokonce vysoutěžil svoji směnárnu, jejíž součástí jsou i bankomaty.
„Ty turistům obecně doporučujeme, ale má to háček. Někteří, zejména ti movitější, se do bankomatů v Praze bojí své karty vložit, protože slyšeli o nepovoleném načítání dat a následném,vyčištění‘ konta. V tomto ohledu zde stále trochu bojujeme s pověstí,Balkánu‘,“ dodala Dolanská.
Magistrát si problémy nepřipouští
Přestože se pochybné směnárenské praktiky dotýkají zcela zjevně centra Prahy, magistrát hlavního města si v oficiálních vyjádřeních žádné problémy nepřipouští. „V této obecné rovině nemáme k problému žádné připomínky. Pokud máte nějakou konkrétní otázku týkající se vztahu hlavního města Prahy a směnáren, která by byla v kompetenci města, pokusíme se odpovědět,“ uvedl mluvčí Magistrátu hlavního města Prahy Vít Hofman.
Na podrobný popis vybraných praktik konkrétních směnáren, který Euro na magistrát zaslal, mluvčí uvedl, že město nemůže komentovat oblast, která spadá pod dohled České národní banky. Velmi kontrastně tak v tomto směru působí vyjádření města Brna, které dostalo stejné dotazy jako Praha. „Máte-li informace o tom, že k poškozování pověsti Brna kvůli neseriózním směnárníkům dochází, budu ráda za přesnější informaci,“ reagovala Zuzana Taušová z tiskového centra Kanceláře primátora města Brna.
Čtěte také:
Petr Kolman: Směnárny pro ostudu
