Eurobůh se zlobí

Řecký příklad: Jak ošálit evropská pravidla

Sportovec, který by na nedávné olympiádě v Aténách dosáhl úspěchu podvodem, by musel vrátit medaili. Nikoho by nezajímalo, zda třeba užíval doping vědomě či nevědomě. Nyní Řekové připustili, že v minulých letech špatně počítali výši rozpočtového deficitu. Ten byl ve skutečnosti podstatně vyšší. Řecko tak vlastně přiznalo, že vůbec nemělo vstoupit do evropské měnové unie, neboť neplnilo klíčové kritérium. Co teď? Vyloučit Řeky z unie a donutit je, aby přestali platit eurem?
To je samozřejmě absurdní. Na rozhněvané olympské bohy, kteří by to mohli podvodníkům na Zemi spočítat, už dnes nikdo nevěří. Zlobí se ovšem evropští centrální bankéři ve Frankfurtu. A mají proč. Jejich šéf, Jean-Claude Trichet přišel s ostrým varováním před porušováním rozpočtové disciplíny v celé eurozóně, jež by mohlo společnou měnu euro poškodit.
Evropské zastánce vyrovnaného hospodaření vyděsili Řekové v ten nejméně vhodný okamžik. V Evropské unii se vedou tvrdé spory o to, zda se mají tolerovat vysoké rozpočtové schodky. Řada zemí včetně Francie a Německa už pravidla stanovená pro eurozónu porušila - v podstatě beztrestně. Kdo by mohl chtít Řeky trestat za to, že něco podobného udělali už před vstupem do měnové unie?
Leckdo se teď může zeptat - k čemu jsou vlastně evropská pravidla? Do eurozóny chtějí vstoupit země střední a východní Evropy včetně Česka. Také v těchto státech se ostře diskutuje o nezbytnosti rozpočtové disciplíny. Je evidentní, že kauza „Řecko“ argumenty pro opatrné zacházení s veřejnými financemi nedodá.
Někteří reformátoři evropského Paktu stability (který určuje hranici pro schodek) tvrdí, že jednotlivé státy by se měly inspirovat spíše dobrými příklady, nikoli jednat pod hrozbou sankcí. Příklad Řecka však spíše naznačuje, že evropská pravidla je možné chytře ošálit. Taková pěkná inspirace pro různé rozpočtové triky.
To, jak je dnes nastaven Pakt stability, je možná nejhorší ze všech řešení. Formálně existují striktní pravidla a jsou stanoveny přísné sankce pro jejich narušitele. Není tu však funkční mechanismus, jak tyto sankce uplatnit. Jestliže chtějí Evropané skutečně používat pouze metodu dobrého příkladu, případně „noblesního nátlaku“ na ty, kteří se tím dobrým příkladem neinspirují, neměli raději vůbec žádná striktní pravidla přijímat.