Co je to evropská myšlenka? Často kladená otázka dostává díky kodaňskému summitu přímočarou odpověď: jde o peníze. Jistě, že to tak není. Ale dost těžko se to vysvětluje při pohledu na natažené dlaně východoevropských státníků, včetně těch českých. Je to vlastně pochopitelné.
Politik, který by se vrátil z evropského kolbiště domů s tím, že nežádal o peníze navíc, protože mu to přijde pod úroveň, by měl co dělat, aby se ve zdraví dostal ze schůdků letadla do vlastního auta. Lidé chtějí úspěch - a ten většina z nich neměří ani tak rozšířením svobody a tržního prostoru, ale objemem dotací, který v příštích letech přiteče z Bruselu do Prahy. Celý složitý systém demokratického vládnutí je založen na transferech peněz. Známe to z komunální, regionální i celostátní úrovně. V rámci EU tenhle bleší trh nabývá řádově větší rozměr a mezinárodní publicitu. Jen si to představme - v kolotoči přerozdělování se otočí zhruba každá druhá vydělaná koruna, každé druhé euro. Není divu, že se z té jízdy politikům a lobbistům točí hlava. V moderním světě, v němž se vládne prostřednictvím stohů popsaného papíru a směnek vládních příslibů, se těžko vzpomíná na dobu, kdy jednotlivci i celé národy bojovaly za svobodu. Dnes ji v Evropě máme, ale vážíme si jí čím dál méně. Nebo prostě málokomu dochází, že čím více peněz si dnes vyřveme, tím více si říkáme o to, aby nám zítra zůstaly zachovány nebo se ještě zvýšily nekřesťansky vysoké daně? Protože jedině ty udržují celý ten dotační blázinec v provozu.
