Veřejná diskuse, kterou Zeman od lánské schůzky zřejmě očekával, bude velmi krátká a s jednoznačným výsledkem
Že je Miloš Zeman zaníceným eurofilem, je asi všem známou věcí. Je však nespornou skutečností, že je momentálně v politické pozici, v níž může o euru leda tak nadšeně vykládat do televize. Jeho vliv na skutečné zavádění společné evropské měny je fakticky nulový. A to přes fakt, že prezident jmenuje bankovní radu ČNB. Vstup do eurozóny totiž není otázkou ekonomickou, ale jednoznačně politickou a jediným hybatelem v té věci může být vláda, respektive zákonodárci, kteří musejí rozhodovat o právních normách spojených se vstupem do měnové unie. Centrální bankéři se následně politickými dispozicemi musejí jednoznačně řídit.
Jenže nebyl by to Miloš Zeman, kdyby se spokojil se svou ústavní kompetencí, a tak se z jeho iniciativy v neděli, po uzávěrce tohoto vydání týdeníku Euro, sešla v Lánech schůzka k zavádění společné měny takříkajíc na nejvyšší úrovni. A neobešlo se to bez předchozích kontroverzí, když na Zemanův euronadšenecký text v deníku Právo reagoval poněkud jedovatě guvernér ČNB Miroslav Singer, který vzápětí upozornil, že pan prezident ve své agitaci pro společnou měnu používá mírně řečeno nepravdivých argumentů.
Argumenty došly Na obranu pana prezidenta je nutno ale spravedlivě konstatovat, že mu vlastně nic jiného nezbývalo, protože skutečné a relevantní argumenty, které by dokazovaly prospěšnost společné měny pro Českou republiku, nejspíše žádné neexistují. Euro nesplnilo nic z toho, co mělo být jeho přínosem. Zesílený přítok zahraničních investic je iluzí, jak jasně doložil v již zmíněném blogu na webu ČNB guvernér Singer. Transakční náklady klesly, ale že by to nějak pomohlo vnitrounijnímu obchodu, doložit nelze. Místo sbližování výkonnosti evropských ekonomik dochází jednoznačně k opaku a divergenci mezi Severem a Jihem musí vidět i slepý.
A případ Řecka, které je podle odpovědí Miloše Zemana na otázky týdeníku Euro, jediným argumentem proti rychlému vstupu, je sice jen jedním z mnoha příkladů, proč to nefunguje, ale zároveň je argumentem opravdu komplexním.
Spor mezi řeckou vládou a EU o reformy je totiž sporem o to, zda bude v Řecku vládnout zvolená vláda, nebo bruselská administrativa. A s eurem je kompatibilní pouze druhá možnost. Euro je prostě produktem chybného modelu evropské integrace směřujícího k Spojeným státům evropským. Úplně stejným produktem, jako jsou nyní hlasitě dohadované a nejen u nás kritizované kvóty pro imigranty.
Dlouhá, nikoli nekonečná Životnost modelu prosazovaného eurofilní skupinou politiků a úředníků proti vůli zřetelné a v řadě zemí jasně většinové části voličů je a zřejmě bude ještě docela dlouhá, ale nikoli nekonečná.
A fakt, že v Česku zavedení eura odmítají více než dvě třetiny obyvatel, není důsledkem nedostatečné vládní propagandy, ale projevem postupného poznávání toho, jak euro v Evropě funguje, nebo spíše nefunguje. A ta většina je tak robustní, že i sociální demokraté, kteří se slovně k euru hlásí, budou téma jeho zavedení obcházet obloukem, ať se to na Hradě líbí, nebo nelíbí. Veřejná diskuse, kterou Zeman od nedělní lánské schůzky zřejmě očekával, tak bude asi velmi krátká a s jednoznačným výsledkem.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
