Má Česká republika pokračovat v procesu ratifikace evropské ústavní smlouvy?
- 1) ano 28,1 %
- 2) ne 64,0 %
- 3) nevím, nemám názor 7,9 %
Francouzi a Nizozemci evropskou ústavní smlouvu odmítli, Britové jsou pro odložení referenda. Jak se za této situace zachová český establishment? Premiér Jiří Paroubek se minulý týden vyjádřil pro pokračování ratifikačního procesu s tím, že by na něj státy, které to budou potřebovat, měly mít prostor delší než dva roky. Místopředseda ODS Petr Nečas prohlásil, že odklad je jediný možný a rozumný postoj. A jak by se zachovali účastníci Manažerského barometru? Šedesát čtyři procent z nich by v ratifikaci nepokračovalo, 28 procent respondentů se vyslovilo pro další přípravu schvalování tohoto dokumentu.
Je to mrtvý text, tak proč s ním dále pracovat, ptá se autor první odpovědi: „Jsou to vyhozené peníze, pokud smlouva nemá být ratifikována, když ji někdo neschválí, tak si myslím, že by sama Evropská rada měla šetřit peníze dalších členů a nepožadovat po nich něco, co je mrtvé.“
Osud euroústavy je nejistý domnívá se tento tázaný: „Není důvod pokračovat v ratifikaci smlouvy, která pravděpodobně nebude v této podobě platit. Není důvod vysvětlovat lidem drahou kampaní něco, co se velmi pravděpodobně bude měnit. Není důvod dělat další kroky, když nevíme, kam vedou.“
Tento dotazovaný je toho názoru, že jsme členy nějakého uskupení, které má domluveny nějaké kontury spolupráce, měli bychom proto rozhodovat ve shodě: „Zastavení ratifikace by nemělo být jednostrannou záležitostí jednotlivé členské země EU, už jen z hlediska odpovědnosti vůči partnerským zemím, které již procesem prošly, bez ohledu na výsledek. I kdyby se ukázalo, že i další země smlouvu neratifikují, byl by to pro budoucnost Evropy důležitý výstup, který uvolní prostor pro jinou, lepší variantu. O případném plošném zastavení procesu v současné fázi by měl rozhodnout společný orgán, nejlépe Evropský parlament.“
Postoj Francie a Nizozemska není ojedinělý. Lze soudit, že obyvatelé nesdílejí názory svých politických elit: „Jak se ukazuje, obyvatelstvo Evropy takovouto ústavu nechce. Nejde jen o výsledky referend ve Francii a Nizozemsku či odložení referenda britskou vládou. Proti euroústavě sílí odpor v Dánsku a Skandinávii, průzkumy veřejného mínění ukazují, že jednoznačným odmítnutím euroústavy by skončilo referendum i v Německu, pokud by tam bylo součástí ústavního systému, a ani na výsledky referend v České republice a Polsku by si v této chvíli asi nikdo nevsadil. Já se nedomnívám, že se jedná o odpor Evropanů k evropské integraci jako takové, ale ke způsobu, jakým je prováděna. Zároveň se jedná o žalostné selhání evropských politických elit, které v jejich integračních snahách odmítli podpořit jejich vlastní voliči.“
V současné době přišel podle názoru dalšího účastníka pravidelné ankety čas hledání kompromisů: „Nechci hodnotit, proč v referendu ústavu odmítli lidé ve Francii a Nizozemsku, ale můj pohled je pouze procesní. V jakémkoli případě, kde se očekává či je požadována stoprocentní jednota ve chvíli, kdy část účastníků tuto jednotu nepodpoří, je obvyklé, že se začne vyjednávat a je snahou odstranit nepřijatelné. Politici vytvořili návrh ústavy, ten si odsouhlasili, ale nějak nevzali na vědomí, že slouží lidem, že by měli obhajovat a řešit jejich zájmy alespoň jako plnění slibů daných voličům, ale namísto toho své sliby plní dalšími sliby a potom se diví, že s něčím lidé nesouhlasí. Nevím, proč nyní sveřepě trvat na pokračování ratifikace, když nikdo neumí vysvětlit, co bude potom. Normální je přece vyjednávat a hledat všeobecně přijatelný kompromis.“
Dokument, o němž je řeč, je exkurzí do minulosti, a právě proto ho již příslušníci dvou států odmítli: „Ústava jako taková je zmetkem, kterým vládní socialistická garnitura chtěla zafixovat své výdobytky a státní dobro bez ohledu na reálnou a dynamicky se vyvíjející situaci ve světě. Celé pojetí dokumentu připomíná doby minulé, kde se „dobré úmysly “ vnucovaly i za cenu poprav občanů, kteří je nechtěli přijmout. Myslím, že by ústavě jako střešnímu právnímu dokumentu měla předcházet rozsáhlá diskuse, aby platila i v době, kdy v Evropě budou vládnout pravicové vlády. Mělo by jít o základní minimum povinností a práv obyvatel Evropy, které se nebude měnit se změnami vlád a bude možné od tohoto dokumentu odvozovat další související právní akty členů EU.“
Finance, které budou na kampaň potřebné, by podle vyjádření posledního osloveného bylo možné využít rozumnějším způsobem: „Postrádá to smysl nejen s ohledem na předem zakotvený schvalovací postup, ale zvláště nemožností něčeho dosáhnout. Cena za takový proces je také problematická, neboť kdyby se prostředky věnovaly na fond dopravní infrastruktury nebo do vysokého školství, občan by tak získal nepopiratelný užitek. To bych ale chtěl po politicích selský rozum, a ne to, čím nás zahrnují.“
Odpovídalo 114 manažerů
