Konfrontační a převážně domácí témata vévodí předvolební kampani do Evropského parlamentu. Volby se uskuteční už příští víkend 5. a 6. června. O přízeň voličů a dvaadvacet mandátů ve Štrasburku se v Česku uchází 731 kandidátů z třiatřiceti volebních uskupení.
Autor: Martin Siebert
Druhořadé, tak nazývají odborníci evropské volby, protože v Česku podobně jako ve většině ostatních členských zemí Unie se odehrávají za malého zájmu občanů. A to přesto, že jde o jedinou evropskou instituci, o jejímž složení přímo rozhodují voliči. „V této chvíli je nejdemokratičtějším prvkem v práci europarlamentu i celé Unie volba poslanců. Evropský parlament je a ještě dlouho zůstane největším ostrůvkem demokracie v Evropské unii,“ tvrdí profesor Oskar Krejčí z Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů. Klesající zájem voličů o volby do Evropského parlamentu je také v kontrastu s jeho stále rostoucími pravomocemi.
„S blížícími se volbami ochota jít volit klesá,“ potvrzuje vedoucí katedry politologie a mezinárodních vztahů CEVRO Institutu Daniel Kunštát. Volební účast odhadl na zhruba třicet procent. O konečných výsledcích rozhodne podle něj především to, jak se podaří politickým stranám mobilizovat vlastní voliče.
Někdo řeší, jiný straší Lídři i kandidáti stran a uskupení dělají všechno pro to, aby občany k volebním urnám přilákali. A využívají k tomu především domácí témata, jimž lidé nejlépe rozumějí. Hlavně sociální demokraté vsadili na konfrontační kampaň namířenou proti největšímu politickému soupeři – ODS. Proto nasadili silná hesla jako třeba „Už žádné propouštění bez důvodu“, „Už žádné kšefty se zdravím a důchody“ nebo „Už žádné snižování přídavků na děti“. Podle odborníků však nemusí útoky na ODS tolik zabrat, jestliže se sociálním demokratům podařilo vládu Mirka Topolánka na konci března svrhnout a po společné dohodě sestavili novou úřednickou vládu Jana Fischera. Možná i proto se volební preference obou největších parlamentních stran postupně vyrovnávají. Podle politologa Dana Marka nebude mít ČSSD vládu jako silné téma, vůči kterému by se mohla vymezit. „Sociální demokracie se tak připravila o určitou výhodu,“ míní. Fakt, že ČSSD svrhla vládu uprostřed českého předsednictví v Radě Evropy, a tak poškodila Česko v očích jeho evropských partnerů, ale nebude zřejmě u voličů sociálních demokratů hrát velkou roli. Přesto ani někteří europoslanci za ČSSD tento krok neschvalují. „Kdybych o nedůvěře vládě měl rozhodovat, tak bych proti vládě v době předsednictví nikdy nehlasoval,“ přiznal europoslanec Libor Rouček. Ani občanští demokraté ale nezůstávají v rozdávání předvolebních ran pozadu. Hned po svržení vlády zaplavily města oranžové billboardy s Paroubkovým portrétem a veršem „Evropa nebo Česko, kašlu na to všecko“, které nechala ODS vyrobit. I jejich volební heslo „Řešení místo strašení“ naráží na kampaň ČSSD s heslem o nutnosti zabránit návratu vlády ODS. „Nechceme šířit paniku a katastrofické scénáře, chceme se soustředit na řešení problémů, budeme s lidmi komunikovat a nabízet řešení,“ objasňoval předseda občanských demokratů Mirek Topolánek při zahájení kampaně na Staroměstském náměstí v Praze. A nechtějí ponechat nic náhodě. S projektem, který nazývá Městečkem řešení, objede ODS zhruba 170 míst České republiky. „Jedná se o fiktivní představu městečka. Takového, kde mohou lidé kromě eurokandidátů potkat nejrůznější odborníky, jichž se budou moci lidé ptát na všechno,“ prohlásil lídr evropské kandidátky ODS Jan Zahradil. EVROPSKÝ PARLAMENT Parlament je jediným orgánem Unie, který zasedá a jedná veřejně. Od vzniku Evropského parlamentu je jeho oficiálním sídlem Štrasburk, kde se dvanáctkrát do roka konají čtyřdenní plenární zasedání. Komise, výbory a politické skupiny zasedají v Bruselu. Část aparátu parlamentu sídlí také v Lucemburku. Nejvíce pravomocí má parlament v rozpočtové oblasti. V roce 2007 hospodařil s 1,3 miliardy eur. Od ledna 2007 má 785 poslanců, po volbách jejich počet klesne na 736. Funkční období poslanců z 27 zemí, kteří zastupují půl miliardy Evropanů, je pětileté. Na vnitropolitické problémy sázejí i mimoparlamentní uskupení. Například Strana důstojného života Jany Volfové, kterou podporuje i bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman, se zaměřila na ochranu občanů před „narůstající zneužívanou ekonomickou mocí gigantu ČEZ“. „Chceme bojovat s polostátním monopolem na půdě Evropské unie, kde nemá ČEZ takovou moc jako v Česku,“ zdůvodňuje Volfová. Europoslance je doma málo vidět
Proč vedou v eurovolbách domácí témata, o kterých se ve Štrasburku nerozhoduje? Podle politologů se voliči rozhodují většinou podle vnitropolitických preferencí, proto strany využívají témata domácí politiky. Sami politici připouštějí, že na ně lidé více slyší. Evropský parlament je pro ně vzdálený, jeho poslance, i kdyby byli sebepracovitější, je v jejich domovských zemích málo vidět. „Média se o naši práci nezajímají,“ tvrdí svorně současní europoslanci Libor Rouček, Miroslav Ouzký i Jana Bobošíková.
O znovuzvolení se pokouší drtivá většina těch, kteří dnes v Evropském parlamentu Česko zastupují. Podle odborníků mají větší naději na úspěch, v jejich prospěch hrají zkušenosti s legislativním prostředím.
Podle průzkumů mají největší šanci dostat se do Štrasburku zástupci dnešních parlamentních stran – ČSSD, ODS, KSČM, lidovců a možná zelených. Ostatní strany se zatím ani vzdáleně neblíží potřebné pětiprocentní hranici. „Volby do europarlamentu nejsou příliš populární. O vítězích v tomto typu voleb může rozhodovat několik stovek nebo desítek hlasů. Proto může dojít i k různým překvapením. Nedokážeme předvídat, jak volby dopadnou, zatím jsme je zažili jen jednou, takže není dostatečné srovnání,“ říká politolog Zdeněk Zbořil. Na jedné straně bohaté politické strany mohou ovlivnit volební výsledky, na druhé straně „vzdorokandidáti“ mohou profitovat z toho, že obliba parlamentních stran není nijak vysoká. Do Evropského parlamentu tak může projít nějaká celebrita, ale bude to podle Zbořila spíš výjimka než pravidlo. „Třeba kosmonaut Vladimír Remek, který znovu kandiduje za komunisty, by mohl přidat podporu KSČM,“ usuzuje. Překvapit mohou v současné situaci takzvané neutrální strany, které se neúčastní úřednické vlády, jako lidovci nebo komunisté. Velkou šanci nedává Zbořil Straně zelených, jejichž šest poslanců se stalo podle něj „spíš směšnými figurkami“, které nenaplnily očekávání svých voličů.
Všichni jsou zvědavi, jak dopadnou nové strany nebo uskupení, která zdůrazňují svůj euroskepticismus. Jde o prezidentem podporovanou Stranu svobodných občanů v čele s Klausovým poradcem Jiřím Paynem, který tvrdí, že Evropská unie byla „špatně založena“, když dala všechnu moc úředníkům, nebo Libertas.cz, za niž kandidují Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel spolu s Vladimírem Železným.
Stejně jako prezident Václav Klaus jsou přesvědčeni, že čeští zástupci v Bruselu by měli hájit především národní zájmy. Ale všichni, nejen čeští kandidáti se brzy po svém zvolení rozběhnou do jednotlivých politických frakcí. Poslanci Evropského parlamentu se totiž nesdružují na bázi národní, ale v politických frakcích, v nichž jsou zastoupeni zástupci různých členských zemí. V minulém období třiadvacet ze čtyřiadvaceti v Česku zvolených poslanců bylo členy čtyř ze sedmi existujících frakcí. Jedinou nezařazenou poslankyní zůstala Jana Bobošíková. „Politické skupiny jsou zásadní. Nic nedokážete sám, ať se snažíte sebevíc, pokud nemáte za sebou důležitou politickou skupinu,“ zdůraznil Rouček.
Nejvíce – čtrnáct poslanců z ODS, KDU-ČSL a SNK-ED se zařadilo do nejsilnější politické frakce – Evropské lidové strany a Evropských demokratů (EPP-ED). Občanští demokraté však chtějí tuto frakci opustit a s britskými konzervativci a polskou stranou Právo a spravedlnost založit novou, která bude skeptičtější k evropské integraci. „Velikost všeobjímající frakce má své nevýhody, protože její součástí jsou například křesťanští demokraté ze zemí Beneluxu, což jsou vlastně socialisté s křesťanským akcentem,“ vysvětluje občanský demokrat Ouzký. Ale pokud by nová frakce byla nevýznamná, pak by do ní ODS nevstupovala.
Proč tam chtějí? Protože hodně berou Velkým lákadlem pro vstup do Evropského parlamentu jsou i mimořádné příjmy a další prebendy evropských zákonodárců. Podle nového statutu europoslance, který vymezuje práva a povinnosti zákonodárců, by měli mít už od letošního léta i čeští europoslanci plat 207 000 korun hrubého měsíčně a 456 700 korun na své asistenty. Kromě toho mohou čerpat až 110 000 korun na kancelář v Česku a diety za den v Bruselu 7750 korun a cestovné. Někteří současní europoslanci považují sjednocení platů zákonodárců ze všech zemí za správné. Zatím totiž panovaly velké rozdíly, protože o jejich mzdách rozhodovaly národní parlamenty. A tak zatímco například Lotyši pobírali 800 eur měsíčně, Italové dostávali 12 400 eur. „Za stejnou práci má být stejná odměna,“ tvrdí lídr lidovců Zuzana Roithová. Naopak Jana Bobošíková říká, že by politici měli nést náklady hospodářské krize a jejich plat by se měl odvíjet od mateřské země. Kritizuje i nadstandardní penzijní připojištění poslanců. Na rozdíl od ostatních však nesouhlasí s tím, že by se nově mělo omezit zaměstnávání příbuzných. „Můj manžel byl mým asistentem a nebral ani korunu. Když budu zvolena, bude mým asistentem dál,“ prohlásila. „Nedovedu si představit, že bych zaměstnával někoho ze svých blízkých,“ odmítá Ouzký. V eurovolbách před pěti lety, které byly prvními historickými volbami v Česku po vstupu do Evropské unie, bodovaly i menší strany, které nabídly zajímavé tváře. Menší politické subjekty v nich totiž mají větší šanci než ve volbách do sněmovny. „Volby do Evropského parlamentu jsou jediné, které se nejvíce podobají americkým volbám, protože i člověk z Pelhřimova nebo Českých Budějovic může volit Ostraváka nebo Pražáka. Jsou to jediné celostátní volby,“ vysvětluje Eduard Kožušník, který je na sedmém místě kandidátky ODS a jako vedoucí projektu eStat chce bojovat v Evropě stejně jako v České republice proti nadměrné byrokracii a utrácení veřejných peněz. Ale stop zbytečnému utrácení nedávají současní europoslanci velkou naději. „I když většina zákonodárců kritizuje, že každý měsíc dvě stě kamionů přepravuje materiály mezi Bruselem a Štrasburkem, je rozhodnutí o sídle Evropského parlamentu součástí zakládací smlouvy a změna je neprůchodná,“ stěžuje si Ouzký. Kromě kamionů pendlují mezi oběma městy i samotní poslanci. V Bruselu pracují ve výborech a komisích, do Štrasburku jezdí každý měsíc na pravidelná několikadenní zasedání celého parlamentu. „Jsme proti takovému ježdění, ale parlament o svém sídle nerozhodl,“ říká i poslanec za komunisty Vladimír Remek. Náklady na každoměsíční stěhování poslanců z Bruselu do Štrasburku se odhadují na 200 milionů eur ročně. Domácí politiku eurovolby příliš neovlivní**
Po prvních volbách do Evropského parlamentu padla vláda Vladimíra Špidly, když sociální demokraté získali jen dva mandáty proti devíti mandátům ODS a šesti komunistů. Výsledek voleb přinesl změnu také v čele unionistů, kde Petra Mareše vystřídal Pavel Němec, který stranu dovedl na periferii české politiky.
Podobné otřesy se po letošním červnovém klání neočekávají. I kdyby občanští demokraté nezískali sedm až osm mandátů, jak doufají, na předsednické křeslo Mirka Topolánka to nebude mít, zřejmě vzhledem k chystaným předčasným volbám do sněmovny, žádný vliv.
Ani na post šéfa ČSSD by eurovolby neměly mít žádný dopad, i kdyby strana nedosáhla na plánovaných osm až deset mandátů. Po triumfu v krajských a senátních volbách je pozice Jiřího Paroubka v čele strany neotřesitelná. Lidovci o novém předsedovi budou rozhodovat už týden před červnovými volbami. Pro Stranu zelených budou eurovolby zkouškou jejich šancí před podzimními volbami do sněmovny. Jejich voliči se mohou rozdělit mezi více „zelených“ stran, což může být pro všechny ekology nakonec smrtící.
