Jenže přiznat vlastním daňovým poplatníkům, že jsme vyhodili z okna úplně zbytečně tuhle astronomickou částku, se nechce ani té tvrdé Frau Merkel. Té stačí, když jsou Němci naštvaní na „rozmařilé Řeky“, kteří už nějaký čas mimochodem nejsou příliš rozmařilí, ale není jim to nic platné.
A tak se bude opět jednat o hře na umoření dluhu a pomoci Řecku, protože jediné logické a správné řešení – bankrot Athén a jejich odchod z eurozóny - by bylo přiznáním fatální viny za spálení peněz německých občanů naprosto nezodpovědným způsobem.
A bude se jednat s vládou, o níž je jasné, že i po odpuštění třeba celého dluhu, dokáže zatnout sekeru znovu stejně hluboko. Nehledě na to, že až přijedou na podzim z Madridu do Berlína puberťáci z Podemos jako vítězové voleb se srpem a kladivem v ruce a úplně stejným požadavkem na odepsání dluhů na rtu, bude to panečku o něco větší mazec. Pak nezbyde než čekat, až Italové začnou sborem své Avanti popolo.
Chybná sázka na euro
Od začátku chybný projekt společné evropské měny, která podle svých tvůrců měla přispět další integraci Evropy a nejen k posílení hospodářského růstu, ale i porozumění a míru mezi národy, tak prokazatelně funguje zcela opačně.
Nejenže způsobuje, že se členské země svou ekonomickou výkonností od sebe stále rychleji vzdalují, ale přivádí k moci komunisty na jihu a posiluje fašizující strany na severu.
A zbabělé evropské elity nedovedou nic jiného, než si za této situace zachraňovat svůj politický krk kupováním času za další peníze svých daňových poplatníků a tím zakládat na další radikalizaci politické scény a následující rozklad demokracie v Evropě.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
Pavel Páral: Slabé euro a slabé naděje
