Menu Zavřít

Evraz Vítkovice neprodá

21. 1. 2010
Autor: Euro.cz

Rusové chtějí v Česku investovat do projektů, které zvýší kvalitu firemní produkce

Na českém trhu se již několik měsíců objevuje informace, že se ruská společnost Evraz Group snaží zbavit české dcery Evraz Vítkovice Steel (EVS). Některé zdroje dokonce tvrdí, že majitelé jednali s konkrétními zájemci. Údajně proto, že se česká firma stále jen stěží vyrovnává s ekonomickou krizí.

S nikým nejednáme

„Tato informace není pravdivá. S nikým jsme o prodeji nejednali, ani jednat nehodláme,“ sdělil týdeníku EURO viceprezident společnosti Evraz Group pro mezinárodní operace Pavel Taťjanin. Evraz Group, v níž většinový podíl ovládá miliardář Alexandr Abramov, získal Vítkovice Steel (dnes Evraz Vítkovice Steel) v privatizačním tendru v roce 2005. Majitel firmy tvrdí, že namísto prodeje hodlá českou pobočku dále rozvíjet. Dle odborníků z oboru proto, že český podnik má pro ruské majitele strategickou polohu a může v budoucnu sloužit jako brána na trhy Evropské unie. Evraz by naopak namísto prodeje ještě nějakou zajímavou akvizici v Česku rád uzavřel.
Nejlogičtější by byl nákup společnosti ArcelorMittal Ostrava, jejíž výrobní závody leží v těsné blízkosti EVS. V souvislosti s firmou ArcelorMittal Ostrava se totiž občas objeví informace, že koncern ArcelorMittal by se rád zbavil aktivit v Česku. I v tomto případě – stejně jako v předchozím – však majitel jakékoli zaječí úmysly odmítá. „Pokud by byla společnost ArcelorMittal Ostrava skutečně na prodej, byli bychom připraveni zahájit jednání. Taková akvizice dává ekonomický smysl,“ uvedl Taťjanin. Vzápětí však dodal, že nemá informace, že by se ArcelorMittal zbavoval v Česku aktiv.

Krize pouze někde

Vítkovický podnik, který je největším tuzemským výrobcem tlustých plechů a třetím největším hutním podnikem v České republice, hospodářská krize tvrdě zasáhla. Firma musela loni kvůli klesajícímu odbytu propustit desítky zaměstnanců a omezit výrobu. Několik týdnů na konci loňského roku vyráběla jen ze 70 procent z celkových kapacit. Krize však zasáhla většinu ocelářských firem. Kromě jiného i mateřskou společnost Evraz Group. „Klesl objem prodeje, na trhu byly velké cenové výkyvy, zboží si objednávali menší klienti. Obecně se zvýšila i platební neschopnost, “ vyjmenoval několik projevů krize Taťjanin. Viceprezident Evrazu pro mezinárodní operace popsal průběh krize i z hlediska své společnosti.
V posledním čtvrtletí 2008 ještě byla relativně příznivá situace na trzích v USA a Evropě. V Rusku a na Ukrajině však začala poptávka po ocelářské produkci dramaticky klesat. Během loňského roku se však situace obrátila. Poptávka po výrobcích z oceli byla na Ukrajině a v Rusku vyšší než v Evropě a v USA. „Nejhorší situace je zatím v Evropě. Tu lze považovat za relativně malý trh, který zaznamenal nejvyšší propad. Trh je stále dole a neexistují ani žádné signály ohledně jeho oživení. Na rozdíl od Asie, v níž se trh skutečně značně oživil,“ upozornil Taťjanin. Tvrdí také, že jeho firma hospodářskou krizi překonala, i když to nebylo zrovna příjemné období. Třeba součást koncernu Evraz Group, ocelářská společnost NTMK ze sibiřského Nižního Tagilu, musela kvůli krizi propustit tři tisíce lidí. „Nejhorším měsícem byl pro nás listopad 2008. Tehdy kvůli nedostatku zakázek a následnému omezení výroby musely zůstat doma tři čtvrtiny zaměstnanců,“ popsal dopad krize ředitel NTMK Alexej Kušnarev. Od března loňského roku však začala poptávka po výrobcích z oceli růst. „V současné době již NTMK funguje na sto procent – stejně jako další ruské podniky ze skupiny Evraz holding,“ dodal Kušnarev.

MM25_AI

Jen se rozhlížíme

Vedení Evrazu tvrdí, že krizi přežilo z několika důvodů. I proto, že produkuje výrobky s vysokou přidanou hodnotou díky vysoké úrovni vertikální integrace – kromě oceláren vlastní třeba i rudné a uhelné doly. A také díky geografické diverzifikaci. Evraz vedle Ruska vlastní podniky i v Česku, na Ukrajině a v USA. „Pokud by se Evraz soustředil jen na jednu část světového trhu, nebyl by schopen stabilizovat svou situaci za takovou krátkou dobu,“ vysvětlil Taťjanin.
Ekonomové v souvislosti s přetrvávající krizí na většině trhů s ocelářskými výrobky upozorňují, že některé firmy nebudou schopny aktuální situaci zvládnout vlastními silami. Jejich majitelé nebudou mít jiné řešení než se jich zbavit.
Řečeno jinak, na trhu bude možné koupit ocelářské podniky za relativně nízkou cenu. „Rozhlížíme se sice po okolí, ale žádné investiční příležitosti aktivně nehledáme,“ upozornil Taťjanin. Přednost prý mají investice do podniků, které již Evraz vlastní. „Hlavním cílem Evrazu není expanze, ale posilování již existujících kapacit a podpora zahájených projektů,“ naznačil další plány Taťjanin. Firma chce v nejbližší době vyrábět až tři miliony tun oceli ročně. V roce 2009 koncern investoval 0,5 miliardy dolarů především do opatření posilujících efektivitu výroby, úspory energií a zvýšení kvality výrobků. Pro letošek počítá minimálně se stejnou výší investic. Část investic by měly získat i Vítkovice –především na projekty, které zvýší kvalitu firemní produkce.

Na ruský trh

EVS jako relativně malá společnost závisí na poptávce po ocelářské produkci v Evropě, především v Česku, na Slovensku, v Polsku a v Německu. „Na takovém malém trhu lze konkurovat jen kvalitou,“ upozornil Taťjanin. Export na jiné trhy, třeba do Asie, nepřichází v úvahu. Náklady na přepravu jedné tuny oceli z Vítkovic do polského přístavu Gdaňsk jsou zhruba totožné jako na přepravu stejného množství z Nižního Tagilu na Sibiři do Oregonu v USA.
Evraz Vítkovice Steel však nyní mají reálnou šanci proniknout i na ruský trh. Mateřská společnost Evraz se totiž účastní tendru na hlavního dodavatele ocelových výrobků na výstavbu zařízení pro zimní olympijské hry v Soči. Pokud uspěje, bude z toho profitovat i vítkovická společnost jako dodavatel štětovnic. Ty se používají ve stavebnictví především k pažení zeminy.

  • Našli jste v článku chybu?