Gymnazisté se mají o unii učit prostřednictvím internetové aplikace
Je jen málo věcí, které by průměrného českého středoškoláka nudily více než vyprávění o směrnicích, nařízeních a institucích Evropské unie. Pedagogové proto mají dostat pro svůj výklad názornou pomůcku. V rámci projektu s typicky unijně složitým názvem „Podpora rozšíření a využití informačních technologií ve výuce společenských věd“ tak mimo jiné vznikla speciální výuková počítačová hra nazvaná Evropa 2045. Ta dává studentům možnost virtuálně řídit některou z evropských zemí a odpovědět si třeba na otázku, jaká může být Evropa za čtyřicet let. „Díky hře odpadne pro studenty mnohdy až nezáživný výklad teorie o tom, jak unie funguje. Student okamžitě vidí důsledky svého jednání. Dozví se i řadu informací o 'své' zemi,“ uvedl zástupce ředitele Gymnázia Omská Tomáš Horák, který už hru se svými studenty vyzkoušel.
ÚSPĚCH ZALOŽENÝ NA SPOLUPRÁCI
Hráč z pozice hlavy státu rozhoduje o běžných aspektech reálné politiky unie, jako jsou otevřenost země emigrantům, tolerance k menšinám, energetická politika nebo vztahy se sousedy. Podle toho, kterým směrem svůj stát vede, potom jeho země prosperuje a občané jsou spokojeni, nebo naopak nikoli. K tomu se přidávají části hry, jež ve formě jakési encyklopedie seznamují studenty s jednotlivými aspekty fungování společenství.
„Hra neslouží jen k předávání faktických znalostí. Je to spíše jakýsi doplněk k přednáškám o Evropské unii, který dá studentům možnost to, co se naučí, okamžitě vyzkoušet,“ sdělil týdeníku EURO koordinátor projektu Vít Šisler z nevládní neziskové organizace Generation Europe. Hra má ale podle jejích tvůrců pomáhat rozvíjet také komunikaci. K úspěchu ve hře jsou totiž potřebné i diplomatické schopnosti. Když jeden z hráčů chce v rámci unie prosadit nějakou politiku, musejí mu to odsouhlasit ostatní státy, které to pochopitelně učiní pouze výměnou za ústupky v jiných oblastech. Hra je určena především studentům ve věku šestnácti až osmnácti let, na některých školách ji ale hrají i patnáctiletí.
PŘISPĚLA UNIE I STÁTNÍ ROZPOČET
Vývoj hry stál asi milion korun a z poloviny jej financoval Evropský sociální fond. Čtyřiceti procenty přispěl státní rozpočet a zbytek peněz věnovalo hlavní město Praha. Na celém projektu vedle Generation Europe spolupracovala také Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, jejíž pracovníci si vzali na starost programování a technické provedení projektu. Spoluvytvářel jej také Ústav informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě téže univerzity a několik nevládních organizací včetně Asociace pro mezinárodní otázky.
Zatím si hru vyzkoušelo kolem pěti set studentů asi na deseti školách. Ti otestovali pilotní verzi programu, kterou budou vývojáři dolaďovat, aby ji v červnu mohli školám nabídnout v její finální podobě. Ta bude všem školám bezplatně k dispozici na internetu a studenti ji budou moci hrát online. Tvůrci hry nabízejí učitelům také školení, ve kterých je naučí jak hru při výuce používat.
ŠKOLA HROU
Hry se ve výuce používají již velmi dlouho. Německá armáda využívala deskové simulace pro výuku strategického myšlení svých důstojníků už v 19. století. Své nenahraditelné místo potom měly počítačové simulace při výuce budoucích ekonomů, matematiků a fyziků, při níž se používají již desetiletí. Na středních školách se výuka pomocí počítačové hry poprvé objevila počátkem sedmdesátých let, kdy se američtí školáci začali učit historii své země hrou nazvanou Oregon Trail, tedy Oregonská stezka. V současnosti používá 3D hry s virtuálními postavami mimo jiné i americká armáda, která je využívá pro vojáky nasazené v Iráku nebo Afghánistánu. Vojáci se s jejich pomocí učí takticky uvažovat, zvládat krizové situace nebo se učí místní jazyky.
Nálepka: Více na: www.evropa2045.cz
