Podnik našel cestu, jak z očekávané krize.
Největšího domácího producenta hliníkových plechů a obalů holding Kovohutě Břidličná čekají tento týden výrazné změny. Na jeho konci by totiž měl podepsat smlouvu se strategickými partnery, kteří převezmou některé výrobní divize. Ze zbytku se pak vy tvoří Hutní závody Břidličná, jež budou patřit stejným majitelům jako doposud koncern, tedy třem fyzickým osobám.
Na podnik však zhruba před třemi týdny podala obchodní společnost Metalimex návrh na konkurs. „Již více než rok jsou v prodlení se zaplacením dvou set milionů korun za dodávky primárního hliníku, zdůraznil ředitel Metalimexu Petr Otava. I s úroky to prý dělá ve směnkách tři sta milionů.
Generální ředitel Kovohutí Ondřej Hradil tvrdí však něco jiného: „Dlužili jsme jim na základě dodavatelského úvěru asi šest set milionů a oni to chtěli splatit celé najednou. V té době jsme také spláceli obligace, takže jsme potřebovali během tří až čtyř týdnů sehnat miliardu. Museli jsme si tedy půjčit za drahé peníze, a přišli jsme tak o dvě stě milionů korun. O ně dnes vedeme s Metalimexem směnečný spor, ten se táhne již přes rok.
Otava je přesvědčený, že Kovohutě jsou předlužené a soud jejich návrhu vyhoví. „Těžko říct, na čí straně ve sporu leží pravda. Ale i když jsou hutě hodně zadlužené, rozhodně na tom nejsou tak špatně, aby měl být konkurs prohlášen, míní analyt ik Conseq Finance Libor Vinklát.
Rozrůstání.
Hutní podnik v Břidličné byl privatizován ve druhé vlně kuponové privatizace investičními fondy. Od nich potom společnost Lombard v roce 1994 skoupila zhruba polovinu základního jmění podniku, který vlastní současný generální ředitel a předseda představenstva Ondřej Hradil. „Nákup stál několik set milionů ko run, dvě stě šlo z vlastních zdrojů, na zbytek jsme si půjčili, uvedl ředitel.
O rok později Lombard navýšil základní jmění o 310 milionů korun emisí veřejně neobchodovatelných akcií, a získal tak zhruba tříčtvrtinový podíl. Nyní jsou majoritními vlastníky Ondřej Hradil a kolegové z firem Lombard a Lombard Capital Marcela Gajdová a Petr Vavřinek.
Během následujících let podnik kapitálově vstoupil do šumperského Prametu, lídra trhu na poli práškové metalurgie. Koupil tiskárnu TAPA Tábor, založil obchodní reprezentace v Německu, na Slovensku, v Polsku a ve Švédsku. Pramet ke konci roku 1996 získal největší bulharskou firmu, zabývající se výrobou feritů, Ferromagnit. Počátkem roku 1997 založily Kovohutě spolu s firmou Kanaz Jerevan v Arménii společný podnik, ale nakonec od tohoto projektu odstoupily. „Nepodařilo se nám získat investiční úvěr, upřesnil Hradil.
Nahoru a dolů.
V době, kdy Hradil a jeho kolegové vstupovali do Kovohutí, byl podnik téměř zralý na konkurs. Během následujících dvou let se ovšem managementu podařilo zvýšit tržby, upevnit postavení na trhu, získat významné zákazníky, jak o například tabákový koncern Philip Morris či výrobce sladkostí Nestlé. Podnik v roce 1996 dokonce vydělal sto milionů korun čistého při tržbách 3,8 miliardy.
Rok následující se zpočátku nesl ve stejném duchu: za tři čtvrtletí firma vykázala o deset procent vyšší zisk, tržby rostly také, investovalo se do technologie. V té době americká ratingová agentura Standard Poor s přiznala Kovohutím jako první tuzemské privátní společnosti dlouhodobý rating BB s pozitivním výhledem, což je předposlední spekulativní stupeň.
Ke konci roku však už byl zisk meziročně nižší o čtyřicet procent, ve stejném duchu byly i loňské výsledky. „Hlavním důvodem klesajícího zisku jsou rostoucí finanční náklady. Investujeme totiž přes leasing, vysvětlil Hradil. Ruku v ruce s tím šly také bankovní úvěry a obchodní závazky, jež se zvyšovaly. Loni byl navíc objem tržeb výrazně menší, a tím pádem také poklesla úroveň přidané hodnoty. Provozní hospodářský výsledek propadl do červených čísel, což bylo zčásti způso beno i požárem v divizi produkující hliníkové plechy a fólie. V černých číslech podnik udržely splátky od pojišťovny.
Standard & Poor s tak počátkem letošního roku snížila hodnocení úvěrových závazků firmy na B+. „I nadále zůstává rating Kovohutí v režimu sledování s pravděpodobností další redukce. Degradace ratingu odráží slabší než očekávanou provozní ziskovost a horší finanční flexibilitu, dodala agentura.
EBRD nedopadl.
Majitelé hutního koncernu si už před dvěma lety uvědomili, že podnik musí finančně posílit, aby se mohl rozvíjet a expandovat. Naplánovali tedy, že podnik by měl během následujících pěti let v zájmu finanční stability masivně nav yšovat základní jmění z 1,245 miliardy korun.
Ještě v roce 1997 bylo schváleno posílení o téměř půl miliardy. Akcie měly být upsány v září následujího roku a tohoto úkolu se měla zhostit Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Několikaměsíční jednání s touto finanční insti tucí byla však v srpnu neúspěšně ukončena. „Banka změnila strategii a navíc začala požadovat majoritu, upřesnil Hradil.
Management se tedy začal poohlížet po jiném partnerovi, tentokrát strategickém. „Nebylo zbytí, nejsme nadále schopni rozvíjet všechny obory a získávat k tomu další investiční úvěry od bank, konstatuje ředitel. Podle něho by se podnik během dv ou let mohl dostat do velkých problémů. Soustředí se totiž na úzké mezery na trhu, a vyrábí tedy jenom specializované výrobky, zatímco světoví konkurenti mají silné pozice napříč oborem. Navíc koncern nemá se svým výrobním sortimentem žádnou šanci z ískávat lukrativní státní zakázky. Na Kovohutích také leží úvěrové břemeno téměř miliardy korun a obligace v objemu 400 milionů, jež jsou splatné dvacátého prosince letošního roku.
Vedení se snažilo situaci ještě řešit fúzí Kovohutí s Prametem, ale sešlo z toho kvůli nárokům minoritních akcionářů. Ti žádali vyplatit celkem 750 milionů a tuto zátěž by hutě neunesly.
Prodej natřikrát.
Po řadě jednání se Kovohutě s Prametem dohodly, že změní svoji dosavadní spolupráci a obchodní a výrobní aktivity. Proto hutě založily dceřinou společnost Hutní závody Břidličná, do níž v těchto dnech převedly veškerá výrobní aktiva a příslušné cizí zdroje. „Tato nová společnost naváže na činnost obou podniků a převezme obchodní závazky a pohledávky vůči jejich obchodním partnerům, upřesnil Hradil.
Ke konci tohoto týdne by navíc měly být podepsány smlouvy se strategickými partnery, jimž budou prodány dvě divize šumperského Prametu. Výrobu magneticky měkkých feritů koupí Siemens Matsushita a výrobu nástrojů ze slinutého karbidu zase švédský vý robní podnik, jenž si až do podpisu smlouvy přeje zůstat v anonymitě. Pramet, který loni utržil přes jednu miliardu korun, tak přijde o šedesát procent svého obratu.
K prodeji by mělo dojít během dvou měsíců a inkasované prostředky (zhruba 400 milionů korun) budou spolu se zbytkem šumperského podniku převedeny do Hutních závodů. „Nad rámec tohoto kapitálového posílení pro nás rakouská banka Gutmann hledá finanční investory - venture fondy, kteří by měli přinést další půl miliardy. Úvěrové zatížení by tak razantně pokleslo, stejně jako úrokové náklady, zdůraznil generální ředitel.
Hutní závody by se nadále měly soustředit jen na specifické trhy. Hlavními výrobky by měly být tabákové fólie a hliníkové pásky do chladičů. „V příštím roce by měl obrat dosáhnout pěti miliard korun a čistý zisk dvou set milionů, plánuje Hrad il. V horizontu čtyř let se pak podnik chce spojit se strategickým investorem, kterým bude nadnárodní hliníková společnost. Hutě v Břidličné by jí totiž se svým specializovaným výrobním programem mohly doplnit sortiment.
