Evropská úprava oblasti sociálního a zdravotního pojištění tvoří spolu s pravidly jednotlivých členských států komplikovaný systém. Letos v květnu byl navíc tento systém podstatně změněn. Pochopení jeho pravidel i jejich úprav se však vyplácí.
Autor: Artklee
V Evropské unii došlo k významné změně v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. V květnu 2010 vstoupilo v účinnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady. S ohledem na značné rozdíly ve výši příspěvků na sociální a zdravotní pojištění v rámci Unie totiž může zaměstnavatel správným a včasným plánováním dosáhnout značných úspor výdajů na sociální pojištění.
Evropské normy upravují zejména určování příslušnosti k systému pojištění v rámci EU a pravidla pro čerpání jednotlivých dávek sociálního a zdravotního pojištění. Hlavní pravidla koordinace, tedy účast v jediném systému pojištění a sčítání dob pojištění, zůstávají v novém nařízení zachována. Nové nařízení (tedy nařízení č. 883/2004, které nahradilo nařízení č. 1408/71) však kromě jiného mění způsob určování příslušného systému pojištění pro osoby pracující ve více členských státech EU či pro osoby působící v mezinárodní dopravě.
Práce ve více zemích Unie
Pravidla upravující možnost setrvání v systému pojištění v zemi bydliště zaměstnance po dobu výkonu práce ve více zemích EU se nově výrazně zpřísnila. V zemi bydliště bude zaměstnanec působící ve více státech EU pojištěn pouze tehdy, pokud zde bude vykonávat podstatnou část své práce (kritériem je minimálně 25 procent času, odměny či odpovědnosti), nebo pokud bude současně zaměstnán více zaměstnavateli se sídlem v různých státech EU. V ostatních případech bude zaměstnanec povinně pojištěn v systému členského státu, kde má zaměstnavatel sídlo. Změny si ukážeme na následujícím příkladu.
Pan Liška je občanem České republiky, bydlí v Brně a je zaměstnán slovenskou společností na pozici ředitele obchodu. Svou práci vykonává zpravidla v Bratislavě, avšak jednou týdně pracuje z domova v České republice. Podle pravidel Nařízení 1408 podléhal pan Liška českému systému sociálního a zdravotního pojištění. Pravidelně totiž pracoval v zemi svého bydliště, tedy v České republice. Podle Nařízení 883 však pan Liška (vzhledem k sídlu zaměstnavatele) podléhá slovenskému systému pojištění, neboť v České republice nevykonává podstatnou část své činnosti.
Práce v mezinárodní dopravě Další významná změna se dotýká pracovníků (a jejich případných zaměstnavatelů) působících v oblasti mezinárodní dopravy. Zatímco dosavadní Nařízení 1408 mělo pro takové pracovníky speciální pravidla, nové Nařízení 883 žádnou zvláštní úpravu neobsahuje. Na všechny zaměstnance v mezinárodní dopravě, kteří pracují na území více států EU, se tak nově vztahují stejná pravidla jako na jiné osoby pracující ve více zemích EU. Tento krok tedy představuje zjednodušení a zeštíhlení koordinačních pravidel, nicméně ne každý bude tuto změnu hodnotit pozitivně. Dopad změny si opět přiblížíme na příkladu. Pan Nowak bydlící v Polsku je zaměstnán českou dopravní společností. V rámci svého zaměstnání řídí kamion v regionu celé střední Evropy. V Polsku pracovně stráví přibližně třetinu svého času. Podle Nařízení 1408 by pan Nowak podléhal českému systému pojištění – a to proto, že jeho zaměstnavatel má sídlo v České republice. Na základě nového Nařízení 883 však pan Nowak podléhá polskému systému pojištění. V Polsku, kde bydlí, totiž stráví podstatnou část své pracovní doby. Česká společnost by tak měla hradit pojistné v Polsku. Pokud zaměstnává pracovníky z různých zemí Evropské unie, kteří podstatnou část své práce vykonávají v zemi svého bydliště, může vzniknout české společnosti povinnost registrovat se a hradit pojistné ve všech zemích, kde mají její zaměstnanci bydliště. A to bude (nejen administrativně) náročné. Přechodná ustanovení
Ještě více se situace zkomplikuje vlivem přechodných ustanovení. Dosavadní pravidla Nařízení 1408 totiž zůstanou aplikovatelná na všechny situace, jejichž běh započal před vstupem nového Nařízení 883 v účinnost. To znamená, že pokud například pan Nowak začal jezdit pro svého českého zaměstnavatele do různých zemí EU ještě před 1. květnem 2010, budou se na něho primárně vztahovat pravidla Nařízení 1408. Zkusme si situaci opět ukázat na příkladu.
Česká dopravní společnost přijme v průběhu roku 2010 dva zaměstnance bydlící v Polsku – pana Nowaka a pana Koszeka. Oba zaměstnanci budou jezdit na stejných trasách a v Polsku stráví 30–40 procent svého času. Pan Nowak začne vykonávat práci pro českou dopravní společnost ještě v dubnu 2010, a proto bude podléhat českému systému pojištění. Pan Koszek začne pracovat pro českého dopravce až od 1. června 2010 a bude pojištěn v polském systému. V praxi to bude znamenat, že český zaměstnavatel bude mít dva zaměstnance v identické situaci, avšak každý bude podléhat jinému pojistnému systému. Následně můžou mít oba zaměstnanci i odlišný nárok na zdravotní péči a dávky sociáln&
iacute;ho zabezpečení (včetně důchodů).
Jak jsme již zmínili, pokud osoba začala za prací v rámci EU migrovat před 1. květnem 2010, budou se na její situaci primárně aplikovat pravidla Nařízení 1408. Pokud se však situace osoby podstatně změní, měla by se použít pravidla Nařízení 883. Rovněž je možné požádat o aplikaci nových pravidel Nařízení 883 i ve všech ostatních situacích, tedy i tehdy, nedojde-li k podstatné změně situace.
Pokud by se tedy pan Nowak rozhodl, že by chtěl podléhat pravidlům Nařízení 883 (a tím pádem polskému systému sociálního a zdravotního pojištění), má možnost podat žádost na příslušný úřad. Není však zcela jasné, jakou kontrolu bude mít nad takovou žádostí český zaměstnavatel a zda (a jakým způsobem) se o aplikaci pravidel Nařízení 883 ve vztahu k panu Nowakovi dozví.
Pro úplnost ještě dodejme, že nová pravidla Nařízení 883 se nebudou uplatňovat v situacích zasahujících Švýcarsko a ostatní neunijní státy Evropského hospodářského prostoru – tedy Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Rovněž se nepoužijí vzhledem k občanům třetích států. Ve vztahu k těmto pracovníkům se bude nadále uplatňovat Nařízení 1408.
Evropská pravidla v oblasti sociálního a zdravotního pojištění jsou velmi komplexní a úprava v jednotlivých zemích je většinou relativně komplikovaná. Jejich znalost a správné ošetření jednotlivých situací však může snížit výdaje na pojištění a rovněž předejít možným postihům za špatné uplatnění pravidel.
