Francie se vítězstvím Národní fronty ve volbách do Evropského parlamentu vydala na cestu, která jí může nejen hospodářsky zlikvidovat, ale především připravit o reálný vliv na chod Evropské unie. Francouzští kritici se jistě zaradují, ale pro nikoho na starém kontinentu to neznamená nic dobrého.
Příklon Francie k cestě snadných řešení otevírá celoevropskou Pandořinu skříňku. Příkladem budiž poslední vyjádření bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Žhavý favorit prezidentských voleb se v komentáři v týdeníku Le Point vyjádřil pro konec schengenského systému a zavedení nového, který by se týkal jen zemí, které by odsouhlasily stejnou imigrační politiku. Podle něj současná podoba volného pohybu osob po EU imigrantům umožňuje, aby si vybrali zemi s nejvíce štědrým sociálním systémem. „Evropa tu není od toho, aby vytvářela sociální a migrační dumping, na který téměř systematicky doplácí Francie,“ uvedl.
V podstatě to znamená, že Sarkozymu není cizí myšlenka znovunastolení hraničních kontrol. Je ovšem vůbec něco takového možné? Na jednu stranu ano, na druhou ne. Evropské smlouvy v případě ohrožení umožňují hraniční kontroly znovu zavést, ale pouze na omezenou dobu. Pokud by to mělo být natrvalo, členský stát by stihly citelné sankce.
Vzhledem k tomu, že v příštích prezidentských volbách dojde velmi pravděpodobně na finálový souboj Sarkozy-Le Penová, z nichž první jmenovaný vyjde vítězně, je dobré názory bývalého prezidenta sledovat. Sarkozy navíc obnovení hranic v minulosti již jednou zkusil. Během Arabského jara povolal hlídky na hranici s Itálií z obav před africkými imigranty. Byl z toho celoevropský diplomatický skandál. Hranice se sice znovu plně otevřely, ale k částečné změně schengenských pravidel přeci jenom došlo, byť jen kosmetické.
Obnovit hraniční kontroly se pokusila v roce 2011 i dánská vláda. Vydrželo jí to jen několik měsíců a doplatila na to celá země. Vláda, která kontroly zavedla, padla a Dánsko čelilo bojkotu ze strany svých evropských partnerů. Německá vláda dokonce vyzývala občany, aby se severnímu sousedovi obloukem vyhnuli.
Dánský scénář nejspíš čeká každého, kdo by se podobný krok pokusil opakovat. Francie by ovšem tentokrát mohla dopadnout ještě hůř. Její hospodářství není zdaleka v takové kondici, jako hospodářství dánské. O státní pokladně, která zeje prázdnotou, už vůbec nemůže být řeč. Pokud by Sarkozy svá slova za několik let naplnil, může to skončit tragicky pro celou zemi. Že by je naplnila Le Penová, o tom není třeba pochybovat, ale pokud by zvítězila i v prezidentských volbách, tak si Francouzi žádné slitování nezaslouží.
Více se od autora dočtete zde:
Eurovolby začaly: české strany nabízejí čistě domácí témata
Eurovolby 2014: se stranami, které mohou překvapit
