Není lehké odhadnout, jaké důsledky bude mít skutečnost, že volné sdružení křesťanskodemokratických a dalších konzervativních stran zaujalo po volbách minulý týden pozici nejsilnější politické síly Evropského parlamentu. Přibližně polovina oprávněný ch voličů ze zemí patnáctky rozhodla o tom, že poprvé od ustavení přímé volby v roce 1979, obsadí Evropská lidová strana 224 míst z 660, zatímco evropští socialisté se musí spokojit se 180 křesly. Pravice převálcovala svou konkurenci přede vším v Německu, Velké Británii a Itálii. Naopak od úplného volebního kolapsu zachránily evropské socialisty zejména dobré výsledky ve Francii, Španělsku, Portugalsku a Rakousku.
Konkrétní důsledky pro tvář Evropy budou patrné ihned poté, co předseda komise Romano Prodi předloží poslancům koncem července ke schválení navržených devatenáct členů exekutivy. Ačkoliv jsou kandidáti na posty komisařů deklarováni jako apolitičtí, lze předpokládat, že pravicovému parlamentu by měli vyhovovat podobně smýšlející odborníci.
Obecně se očekává, že v rámci kompetencí parlamentu by mělo být patrné především větší úsilí směřující k rozšíření patnáctky o nové členské země. Pravicové strany totiž nemusí programově hájit sociální zájmy svých „pracujících . O sv é ostny by tudíž mohla přijít bolestivá témata z agendy přijímání nových členů, jako je volný pohyb osob, jenž je trnem v oku evropským odborářům, či další využívání, z pohledu chudších středomořských zemí, již dnes přetížených regionálníc h a strukturálních fondů.
Roli Evropského parlamentu sice není možno stále ještě v porovnání s pravomocemi komise či rady přeceňovat, nicméně poroste. Rozhodování čistě na mezivládní úrovni spolu s přímo voleným, ale stále co do pravomocí velmi omezeným parlamente m je neudržitelné. Své ambice štrasburští poslanci dokázali letos na jaře, kdy parlamentem pověřený tým expertů doslova odstřelil do té doby nedotknutelnou komisi pro podezření ze zpronevěr a korupcí. Ačkoliv se později ukázalo, že výsledky šetření zdaleka nedokázaly nic v rozsahu obvinění, komise v čele se Jacquesem Santerem od stoupila. Vzápětí poté na berlínském summitu unie vyhlásil předseda parlamentu José Maria Gil-Robles tažení za institucionální reformu vedoucí právě k posílení pravomocí orgánu, která je podle něj skutečnou vůlí Evropanů.
