Klíčem jsou kvalitní zaměstnanci, tvrdí ředitel Volf
Mezi nejvýznamnější firmy České republiky v žebříčku CZECH TOP 100 patří již tři roky firma Nowaco Czech Republic se sídlem v Kralupech nad Vltavou. Jejího ředitele Bohumila Volfa zpovídal bankéř Jan Struž, předseda Sdružení CZECH TOP 100.
STRUŽ: Často se nyní diskutuje o reformě veřejných financí a v této souvislosti také o otázce nemocenských dávek. Představuje pro vaši firmu nemocnost zaměstnanců nějaký problém vzhledem k prostředí, ve kterém pracují? VOLF: Žádné potíže s nemocností v souvislosti s našimi mrazírenskými a chladírenskými provozy neregistrujeme. Podstatnější problém vidím ve zneužívání nemocenské (a ostatních výhod) těmi zaměstnanci, kteří nechtějí ke svojí práci přistupovat s odpovídajícím nasazením. Výběr pracovníků, kteří jsou ochotni za odpovídající mzdu odevzdat kvalitní práci, považuji v našich podmínkách za klíč úspěšného podnikání. Jsem proto rád, že se nám za dvanáct let podařilo vytvořit silné jádro pracovníků, na něž se firma může spolehnout. Důkazem je složení nejvyššího managementu. Tvoří ho ti, kteří dokázali v době, kdy firma vznikala, využít příležitosti, kterou jim doba přinesla. Obecně se tento trend snažíme podpořit i systémem odměňování včetně toho, že mzdu za nemocné zaměstnance si rozdělí ti, kteří za ně museli práci odvést.
STRUŽ: Co poměr administrativních pracovníků a pracovníků v provozech? VOLF: Máme dnes zhruba jednoho administrativního pracovníka na čtyři zaměstnance v provozech.
STRUŽ: Jaká je současná struktura mateřské společnosti? VOLF: Strukturu společnosti Nowaco, jejíž akcie jsou obchodovány na dánské burze, tvoří dvě divize: distribuční se zastoupením v České i Slovenské republice, Maďarsku, Litvě, Bulharsku, Rumunsku a v Rusku a divizí obchodní, zastoupenou zhruba v deseti zemích mimo střední a východní Evropu. Obzvláště silná je naše obchodní divize v Číně, kde jsme otevřeli již tři společnosti, z exotických mohu jmenovat novou kancelář v Brazílii. Zatímco obchodní divize se zabývá prodejem a nákupem v rámci celého světa, distribuční divize se zaměřuje vždy na rozvoz a výrobu potravin v zemi působnosti. Stali jsme se největším výrobcem zmrzliny v Česku, otevřeli jsme výrobnu mražených hotových jídel, postavili jsme provoz na balení zeleniny. Naším posledním projektem je otevření bourárny masa pro potřeby gastronomických provozů. Jsme však zároveň schopni rozšířit naše distribuční kanály a vedle zmrazených a chlazených produktů zásobovat klienty i třeba suchými produkty.
STRUŽ: Ovlivní vaši firmu vstup Česka do Evropské unie? VOLF: Nowaco ČR je firmou vedenou od počátku pouze českým managementem, která začala před dvanácti lety absolutně od nuly a vypracovala se dnes do pozice jedné z největších potravinářských skupin. S rozšířením evropského prostoru spojujeme i pro nás otevření nových příležitostí. Osobně se ale domnívám, že vstup do unie může přinést českému zemědělství a potravinářství řadu komplikací. Pokud jsme v minulosti disponovali výhodami včetně levné pracovní síly, je třeba si uvědomit, že o řadu těchto výhod jsme již více či méně přišli a každý investor posuzuje svou investici z hlediska návratnosti. To může vést k tomu, že své investice může investor od nás přesouvat buď dál na východ, nebo i zpět do zemí západní Evropy, které pro něj budou blíž, bez jazykových bariér a se srovnatelnými podmínkami. Z mého pouze osobního pohledu čekají potravinářský průmysl naší země těžké časy a nikdo nechce o tomto problému otevřeně hovořit. Současná síla distribučních společností, charakter maloobchodu a zvyky českého spotřebitele totiž jasně hovoří pro takovou obchodní strategii, která nebere žádné ohledy na český původ potravin.
STRUŽ: Projevují se ve vaší činnosti zpřísňující se hygienické předpisy a ostatní formy regulace ze strany státu? VOLF: To je oblast, kterou mohu dobře porovnat vzhledem k tomu, že současně odpovídám za celou distribuční divizi ve střední a východní Evropě. S povděkem proto mohu konstatovat, že z hlediska režimu dovozu potravinářského zboží patříme k nejotevřenějším zemím a veškerá odpovědnost za dovezené zboží zůstává na nás, jakožto na dovozci, případně výrobci. A to považuji za správnou cestu. Naopak za nespravedlivou považuji v Česku kontrolu hygienické kvality provozů, která zejména u malých provozoven naráží na naprostou absenci donucovacích nástrojů, které by zajistily dodržení požadovaných norem. Velmi nespravedlivý je tento stav zejména pro velké a střední producenty, kteří investice na zajištění hygieničnosti svých provozů vynaloží mimo jiné i proto, že kontrolní orgány disponují v jejich případě většími donucovacími možnostmi. Cenová konkurence drobných výrobců, kteří mohou investice do hygieny provozu obejít, na trhu vytváří stav, kdy „padají“ především střední podniky, které nejsou schopné tvořit dostatečný zisk na nutné investice. U velkých producentů, kteří mají dostatek finančních prostředků, jsou se tyto investice pravidelně provádějí, avšak se snižováním ekonomických výsledků daného podniku v zemi. Tím se vracíme k problému, kdy zahraniční investor zvažuje, zda je jeho investice v dané zemi správná a zda nemá přemýšlet o přesunutí svých aktivit do zemí, v nichž jsou podmínky pro všechny podniky stejné.
