Hry ve Vancouveru budou ziskové, tvrdí člen kandidátského výboru
Dosud to byla jenom komedie o tom, kdo olympiádu uspořádá, teď přijde na řadu doopravdy tvrdá práce, konstatoval Otto Jelinek v rohovoru pro týdeník EURO poté, co se pořadatelem 21. zimních olympijských her v roce 2010 stal Vancouver. V Praze o tom na svém pravidelném zasedání rozhodli členové Mezinárodního olympijského výboru (MOV), kteří dali kanadskému městu přednost před rakouským Salcburkem a jihokorejským Pjončchangem. Exministr kanadské vlády, bývalý mistr světa v krasobruslení a současný šéf společnosti Deloitte & Touche ve střední a východní Evropě Otto Jelinek byl členem kandidátského výboru města Vancouver.
EURO: Z čeho pramení úspěch Vancouveru? JELINEK: Myslím, že jsme měli technicky nejlepší nabídku. To, že vypadl Salcburk, nikoho nepřekvapilo. I když to není oficiální názor, hrál proti němu fakt, že zimní hry v roce 2006 budou v Turíně, což je téměř vedle Salcburku. Není možné, aby byla další olympiáda tak blízko, jakoby u sousedů. Věděli jsme, že Rakušané vypadnou, ale těžší souboj byl s korejským Pjončchangem. Měl velice dobře připravenou kandidaturu a navíc mu vláda slíbila neomezené množství peněz, které budou pro olympiádu potřeba.
EURO: Jak velkou roli hraje při výběru pořadatele olympiády lobbing? JELINEK: Žádný z členů Mezinárodního olympijského výboru by to nepřiznal, ale již teď spekulují, kde by měla být letní olympiáda v roce 2012. Ti, kteří si myslí, že by to mohl být New York, nechtěli hlasovat pro Vancouver. Nebylo by totiž příliš reálné, aby se během dvou let konaly hry na stejném kontinentu. To byl také důvod, proč Evropané, kteří v prvním kole dali hlas Salcburku, potom hlasovali pro nás. Chtějí totiž olympiádu v roce 2012 v Evropě.
EURO: Takže nakonec Vancouveru pomohly evropské hlasy? JELINEK: Byly dva důležité faktory. Jednak jsme měli opravdu dobrou nabídku, bez které bychom nikdy nevyhráli, a za druhé přiznávám, že nám pomohla Evropa. Můj názor je, že Evropa teď bude mít větší šanci pro získání her v roce 2012.
EURO: Kolik stála kandidatura Vancouveru? JELINEK: Bylo to poměrně dost peněz, hodně milionů. V porovnání s kandidaturou Calgary v roce 1988 to byla suma minimálně desetkrát vyšší.
EURO: Jaká byla vaše role? JELINEK: Byl jsem členem představenstva kandidátského výboru města Vancouver. Trochu jsem pomáhal s lobbingem v Evropě, jako bývalý ministr sportu stále znám dost členů Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Nebylo to ale žádné tvrdé lobbování, když jsem byl například v Londýně, Budapešti nebo kdekoli jinde, šel jsem s kolegy na oběd nebo na pivo. Co jsem členům MOV o Vancouveru vysvětloval, jsem říkal ze srdce, jak to cítím. Ne, že by mi někdo napsal, co se má dělat a říkat.
EURO: Jako kanadský ministr sportu jste byl zodpovědný za uspořádání her v Calgary. Vzpomínátě ještě na tuto svou životní etapu? JELINEK: Olympiáda v Calgary byla mým nejdůležitějším úkolem v pozici ministra sportu. Měli jsme čtyři roky na přípravy a stavbu prakticky všech sportovišť, přičemž se nesmělo stavět za peníze z daní. To byla podmínka našeho premiéra. Když ze mě tehdy udělal ministra sportu, řekl: Jelinku, tvým úkolem jsou hry v Calgary, ale nedostaneš ani dolar ani cent ze státních peněz. Museli jsme tedy sehnat více než půl miliardy dolarů, abychom zvládli vše postavit.
EURO: Celou sumu jste získali z privátních zdrojů? JELINEK: Ano, všechny peníze jsme sehnali z marketingového programu a soukromého sektoru. Model, který byl v Calgary velice úspěšný, jsem si ale nevymyslel, autorem marketingového programu je Peter Ueberroth, který připravil letní olympiádu v Los Angeles v roce 1984. Předtím nebyly žádné hry tak marketingově orientované a nebylo při nich tolik zástupců privátního sektoru. Také proto všechny olympiády předtím těžce prodělávaly. Například hry v Montrealu v roce 1976 skončily ztrátou vyšší než miliardu dolarů.
EURO: Z kolika procent jsou již sportoviště ve Vancouveru postavena a co zbývá dobudovat? JELINEK: Více než polovina z nich již stojí, například obrovská hala pro 55 tisíc lidí, v níž bude zahajovací a závěrečný ceremoniál, nebo aréna pro hokej a krasobruslení. Řada staveb a budov se ale také musí vybudovat, například dálnice mezi Vancouverem a Whistlerem, což je místo, kde se uskuteční lyžařské soutěže. Ale dálnice by se musela postavit, i kdyby žádná olympiáda nebyla, věci teď jenom získají rychlejší spád.
EURO: Podobně hovoří i zastánci případného pořadatelství her v Praze… JELINEK: To je stejná věc. Infrastruktura v Praze se během příštích dvaceti let musí zcela změnit, a to i v případě, že by se nepodařilo hry pro město získat. Odpůrci myšlenky vytýkají Praze hlavně nedostatečnou infrastrukturu a nedostatek peněz, ale jak říkám – zlepšení musí přijít tak jako tak.
EURO: Velkou roli při přidělování pořadatelství hraje budoucí využití olympijské vesnice a sportovišť. Jaké bude v případě Vancouveru? JELINEK: To je důležitý faktor, nikdo nechce, aby stadiony a vesnice zůstaly prázdné. Ve Vancouveru se ze sportovišť stanou tréninkové kempy pro mladé lidi a vesnice se využije pro bydlení chudších lidí. Také se část peněz, které na hry přijdou, převede do speciálního fondu a úroky z tohoto účtu se použijí na budoucí údržbu těchto staveb. To jsme zavedli v Calgary a dnes je ve fondu přes čtvrt miliardy dolarů. Z úroků se platí údržba a správa budov, aby bylo možné je stále používat. Peníze z účtu se nemohou vybírat, jen úroky.
