Za oceánem se úspěšní piráti promění v podnikatele
Evropská unie, která se řadí ke společenstvím s nejvyšším počtem porušování copyrightů, zavelela do boje proti vše kopírujícím pirátům, a to zejména prostřednictvím tvrdších postihů. Objem nelegálního kopírování, které v Evropě narostlo v letech 1998 až 2004 o mamutích tisíc procent, by měl přibrzdit i připravovaný zákon, jenž počítá s pokutami ve výši až 300 tisíc eur a s odnětím svobody až na čtyři roky. Hon na piráty samozřejmě dorazil i do Česka. Za posledních pět let u nás bylo uzavřeno více než 50 internetových kaváren a heren, které byly označeny za hlavní epicentra šíření nelegálních kopií. Policie si vyšlápla i na nejaktivnější tuzemské piráty a při domovních prohlídkách zajistila přes dvacet počítačů, na něž byla upozorněna mezinárodní organizací IFPI. A na jaře byl poprvé v historii jeden z kyberkriminálníků odsouzen, byť vyvázl pouze s „výstražnou“ sedmiměsíční podmínkou. Pod přezdívkou Lubsoft nabízel ke stažení zhruba 700 GB autorsky chráněného obsahu, čímž dle soudu způsobil škodu pohybující se okolo jednoho milionu korun.
Amerika je v boji s moderními piráty již o krok dále. Soudní procesy s ostrými verdikty má za sebou, nyní přichází fáze usmiřování zákazníků i počítačových pirátů. Řada společností pochopila, že restrikce a zase restrikce nejsou tou pravou metodou, jak snížit pokles zisků filmových studií a vydavatelských společností. Apple a další nahlas brojí proti DRM u hudebních titulů, filmová studia připravují pouliční „download kiosky“, které budou nabízet za rozumný poplatek ke stažení kompletní nabídku filmů ve vysoké kvalitě.
Programy jako Gnutella pro P2P (peer-to-peer) sítě, fungující na základě výměny dat mezi navzájem propojenými počítači, se těší velké oblibě. A organizace MPAA, RIAA nebo tuzemská OSA jdou samozřejmě všem uživatelům z těchto komunit po krku. Na sdílení dat by nemuselo být nic škodlivého. V českých zákonech se nedočtete, že stahovat jakákoliv data, byť by byla opatřena copyrightem, by bylo trestné. Trestné je však takový obsah nabízet, což koliduje se základním principem P2P. Abyste se totiž ke kýženému obsahu dostali, musíte na oplátku otevřít vrátka k filmovým titulům a „empétrojkám“ na harddisku svého počítače. I když se výměnou dat nijak neobohacujete, velké společnosti, jež vlastní autorská práva, na tomto koloběhu ztrácejí. Statistiky MPAA říkají, že vydavatelé přijdou ročně o více než šest miliard dolarů.
Atlantská mladá firma Intent MediaWorks postavila celý princip ochrany majitelů práv tak trochu na hlavu. Rozjela službu, z níž budou profitovat i sami piráti. Přišla s novým řešením, jak zlegalizovat P2P sítě a přitom uspokojit i vydavatele. V současnosti agentury evidují okolo 9,5 milionu uživatelů peer-to-peer a toto číslo dále utěšeně narůstá. Průzkumy uvádějí, že 60 procent z nich považuje za adekvátní protihodnotu textovou, zvukovou či audiovizuální reklamu, která se zobrazí na začátku stahovacího procesu. Touto cestou lze obsah zlegalizovat a současně zacílit reklamu na velice atraktivní skupinu mladých lidí, kteří se zajímají o moderní technologie. U streamované videoupoutávky platí klient za tisíc zhlédnutí od 30 dolarů výše, textová reklama přijde na 5,80 dolaru. Z pirátů se tak mohou stát podnikatelé – čím větší objem stažení zaznamenají, tím větší obnos ze zisku ukousnou.
V současnosti jsou nejčastěji používaným kladivem na piráty zákony a technologie. Ale ať už jde o diskutabilní digitální omezení legálně zakoupených kopií nebo v našem právním řádu zakotvené „výpalné“, tedy jednorázové poplatky vztahující se na nákup jakéhokoliv elektronického přístroje či paměťového média umožňující kopírování, jedno je znepokojující: týká se všech bez rozdílu. Všichni jsou tedy považováni za potenciální kyberkriminálníky. I v tomto ohledu je příspěvek Intent Media Works zajímavý. Navíc již získala pro projekt několik vydavatelských společností a jako inzerenty Coca-Colu či Audi.
