Komplikované vztahy se Západem maří mimořádné obchodní příležitosti, ...
Celý podtitul:
Komplikované vztahy se Západem maří mimořádné obchodní příležitosti, a tak zatím vydělávají Číňané a Arabové
Súdán disponuje obrovským nerostným bohatstvím a příznivými podmínkami pro intenzivní zemědělství. Od konce roku 1999, kdy se začala využívat objevená ložiska ropy, prodělává prudký hospodářský rozvoj. Zahraniční investice zrychlily roční růst HDP po desetiletí zanedbávané a opomíjené země na více než deset procent. Evropské a americké firmy však stojí stranou. „Výrazně limitujícím faktorem pro investice je mezinárodní politické prostředí,“ říká honorární konzul Súdánu v České republice Petr Pelikán, jediný oficiální zástupce země u nás.
Již od padesátých let jsou vztahy mezi Súdánem a Západem napjaté. Kvůli odporu vůči tvrdé západní politice je súdánská vláda označována za „vojenský a islamistický režim“ nebo za „agresivní islámský stát“. USA obviňují Súdán z údajné podpory terorismu, a v roce 1998 dokonce vybombardovaly farmaceutickou továrnu aš-Šífa nedaleko Chartúmu (za niž musely později zaplatit odškodné). Spolu s dalšími státy uvalily na Súdán embargo, OSN embarguje dovoz zbraní a rozmisťuje v konfliktním Dárfúru mezinárodní jednotky. Nedávné právně zpochybnitelné obvinění prezidenta Umara Hasana Bašíra Mezinárodním trestním soudem (ICC) v Haagu z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které zde byly spáchány, vztahy ještě více rozjitřilo.
„Súdán se s postoji Evropy a USA vyrovnal tak, že si našel spojence v Číně,“ sdělil týdeníku EURO státní ministr zahraničí Alí Kartí. A tak zatímco české úřady nedávno pedantsky zakázaly vyvézt do Súdánu časopis Květy pro české krajany, investoři a obchodníci z Číny, Indie, Malajsie a arabských zemí obsazují klíčové pozice v ekonomice. Arabové investují do energetiky a ropy, Číňané dodávají zbraně, opravují rafinerie a odebírají největší díl ropné produkce.
Černý kůň africké ropy
Koncem roku 1999 byl zprovozněn ropovod z centrální části státu do ropného terminálu v Suákinu u Port Súdánu. Na světový trh začala prýštit ropa z pátých největších zásob v Africe odhadovaných na 6,4 miliardy barelů. Současná produkce dosahuje asi 600 tisíc barelů denně a tvoří 65 procent súdánských exportních příjmů.
Ekonomická krize a loňský pokles cen ropy o desítky procent snížily příjmy do státní kasy, která podle mírových dohod s Jižanským lidově osvobozeneckým hnutím (SPLM/A) přepouští dvě procenta příjmů přímo do těch svazových států súdánské federace, kde se těží. Těžařské podniky ovládají Číňané, Indové a Malajci, kteří investovali již několik miliard dolarů. Státní firma Sudapet trpí nedostatkem financí a technologického zázemí a ponechává si v konsorciích jen minoritní podíly ve výši pět až osm procent. Úspěšné prospektorské aktivity vyvíjejí také ruské, italské, francouzské a holandské firmy, kanadský Talisman však byl nucen své podíly kvůli embargu odprodat.
Nedostatečnou kapacitu rafinerií v Ubajdu zdvojnásobil v roce 2006 nový, Číňany postavený podnik v Džajlí (80 kilometrů na sever od Chartúmu) s kapacitou 100 tisíc barelů denně. V Port Súdánu by letos měli Malajci otevřít novou podobně velkou rafinerii.
Patníky a pražce v poušti
Ani vysoké příjmy z ropy a mohutné investice však nebudou mít rychlý a bezprostřední dopad na většinu obyvatel. Nepřehledná situace v Dárfúru, důsledky dlouhých válek a především mizerná infrastruktura zamezí distribuci bohatství jinam než do kapes chartúmské elity. Devadesát procent z 35milionové populace přijde zkrátka.
To se však může změnit během několika let. Súdán investuje do výstavby silnic a letos by konečně měla být zprovozněna spojnice s Egyptem, největším obchodním partnerem. Železnice postavená ještě Brity mezi městy Vádí Halfa, Chartúmem, Port Súdánem a dárfúrskou Nijálou je zanedbaná a v dezolátním stavu, některé úseky jsou vyřazené z provozu a na zbylých vlaky jezdí až v týdenních intervalech. Vláda nyní hledá investory, kteří by ji dali do pořádku. Nejrychleji se ve velké zemi rozvíjejí komunikační sítě. Mobilní spojení zajišťují již čtyři operátoři.
Budování infrastruktury však patří mezi nejcitlivější súdánské problémy, závisí na něm zásobování odlehlých oblastí. Někteří pozorovatelé tvrdí, že například rozkradení prostředků na výstavbu Taríq Gharb (západní cesty) v 90. letech, která měla spojit Chartúm s důležitými centry v Dárfúru a Kurdufánu, bylo jedním z mnoha hybatelů nepokojů, které nyní Dárfúr sužují. Peníze vybrané od obyvatel formou zvláštní daně totiž zmizely neznámo kam.
Rozsviťte! Meroe stojí
Navzdory mohutným investicím jsou stále nedostatečné kapacity na výrobu elektřiny. Poptávku nestačí pokrýt ani nová nilská elektrárna v Meroe, která přehradila řeku asi 200 kilometrů severně od Chartúmu a jejíž deset turbín se postupně rozjíždí od letošního února. Na investici za dvě miliardy dolarů se z pětiny podíleli Číňané a ze třetiny Súdán, zbylou necelou polovinu uhradily arabské země ze Zálivu. Výkon 1250 MW zdvojnásobí do konce roku 2010 súdánskou produkci elektřiny, ale stále není dostatečný a problémy přetrvávají s distribucí a výstavbou vedení. Odlehlé oblasti proto zůstávají závislé na elektřině vyráběné z mazutu. Česká firma ČKD mimochodem dodala v 90. letech tři generátory pro Karímu a Dongolu na severu země a pro dárfúrskou Nijálu (její osud je nyní značně nejistý).
V roce 2000 spustil výrobu největší podnik společnosti Sudan Master Technologies, která 40 kilometrů od metropole Chartúmu vystavěla průmyslový komplex Giad. Šest fabrik a městečko pro zaměstnance je výkladní skříní rodícího se súdánského průmyslu: ocelárna s kapacitou 60 tisíc tun oceli, válcovna, závody na výrobu hliníku a mědi, plastové trouby, montáž automobilů vybavená českou lakovnou od ASO Humpolec. Roční kapacita montáží – 1500 nákladních vozů Renault a Mann a asi 1500 osobních vozů Hyundai a Nissan – je využitá asi z poloviny.
Nebyla to však jen ropa, co vyvedlo Súdán z katastrofální krize na počátku 90. let, ale také poměrně úspěšně realizovaný plán rozvoje ekonomiky. Ten kladně hodnotila i Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF). Jak však potvrzují politici na obou stranách, z politických důvodů jej obě instituce nepodporují a odmítají poskytovat úvěry.
Politické motivy a s nimi spojená mediální prezentace zkreslují drsnou, ale perspektivní súdánskou skutečnost. Nyní je Súdán kritizován pro údajný konzervativní islámský přístup a porušování lidských práv v Dárfúru, ale to by mohla být jen záminka. „Západ měl problémy se Súdánem již před nástupem islámské vlády, od 50. let podporoval vzbouřence na jihu,“ tvrdí ministr Kartí.
Jak daleko jsou některá média ochotna zajít, prokázaly například v polovině 90. let americké televize včetně CNN a CBS. Jejich reportáže o údajném rozšíření otroctví v Súdánu se nakonec ukázaly jako lživé, což potvrdila Christian Solidarity Worldwide v roce 2002 a o pět let později i zvláštní kanadský vyslanec John Harker.
Embargo a špatná pověst je důvodem, proč se ani česká Exportní a garanční agentura (EGAP) nestaví příliš nadšeně k poskytování garancí pro projekty v Súdánu. „Zařazení Súdánu do nejrizikovější kategorie vypadá především jako politické rozhodnutí a nevypovídá tolik o hospodářské situaci,“ tvrdí Petr Pelikán.
Přitom Súdánci by více českých firem přijali s otevřenou náručí. Zařízení pro zpracování přírodních surovin, především zemědělských plodin, dopravní prostředky, automobily i těžké dopravní stroje jsou nejpoptávanější komoditou. „Potřebujeme vyřešit hromadnou dopravu, nemáme vlaky, potřebujeme elektrárny tepelné, vodní i nekonvenční,“ říká Kartí.
Obilnice světa
Mimořádně zajímavou oblastí je súdánská zemědělská produkce, která se podílí jednou třetinou na HDP a zaměstnává 80 procent obyvatel. Kvalitní súdánské hovězí je oblíbené v Egyptě i ve státech Zálivu, skopové určené pro muslimské svátky se vyváží do celého světa stejně jako bavlna a sezam.
Po celé zemi vznikají rozsáhlé velkofarmy, často financované zahraničním kapitálem. Střední část Súdánu mezi Modrým a Bílý Nilem je velmi úrodná. Již Britové na počátku 20. století z ní vytvořili největší oblast na světě zavlažovanou bez čerpadel, jen systémem přehrad a kanálů. Přesto má rozvoj zemědělství negativní dopad na sociální stabilitu. Oblasti, jako jsou Kurdufán nebo západosúdánský Dárfúr, zažívají konflikty a sociální otřesy právě kvůli zemědělským reformám vnuceným vládě MMF a Světovou bankou. Dříve obvyklá tolerance mezi usedlými zemědělci a pastevci však se vznikem velkofarem bere za své. Lidé jsou vytlačováni z tradičních oblastí, nomádi se nemohou se svými stády volně pohybovat jako kdysi. Klimatické změny a méně srážek kladou na zdroje takové nároky, že propukají konflikty a zdlouhavé války.
Přesto má země mimořádný potravinový potenciál. „Podle studií je Súdán nadějí lidstva pro zásobování potravinami,“ říká dále ministr Kartí a dodává: „Namísto toho, aby se svět o tyto zdroje se súdánským lidem dělil, vytváří na nás tlak, aby je získal jen pod svou kontrolu.“
Nejuniverzálnější zemědělskou komoditou zůstává arabská guma, pryskyřice ze dvou druhů akácie, která se přidává jako emulgátor do celé řady průmyslově vyráběných potravin, nápojů a léčiv a tvoří důležitou součást novinových barev. Je dokonce tak důležitá, že je výslovně vyňata z embarga.
Téměř monopolní produkce z 90. letech, kdy Súdán na světový trh dodával až 80 procent arabské gumy, za posledních 40 let klesla na polovinu. Klimatické změny snížily rozlohu akácií, snižuje se výnosnost. Konkurencí jsou také uměle vyráběné emulgátory. Súdán, z jehož západního konce na východní se rozprostírá široký pás akácií, však dodává na světový trh desítky tisíc tun této suroviny ročně, a pokrývá tak stále 56 procent celkové světové spotřeby. „Až několik milionů Súdánců je nějakou formou zapojeno do produkce arabské gumy,“ potvrdil Músá Muhammad Karáma, bývalý šéf súdánské Gum Arabic Company.
Nad budoucností země visí celá řada otazníků. Mírové dohody z roku 2005 garantují jihu šestiletou autonomii, v roce 2011 čeká zemi klíčové referendum, jež by mohlo přinést její rozdělení (na ropu bohatý jih ale bude potřebovat rafinerie, ropovody a přístavy na severu). Nepokoje a obtížná situace v Dárfúru přerůstají v regionální konflikt, do něhož se zapojuje s francouzskou podporou Čad. Tisíce uprchlíků proudí do země z okolních států, především z Etiopie, Eritreje a Čadu.
„Naším problémem je to, že jsme přeplněni přírodními zdroji. A mocnosti tyto zdroje chtějí,“ tvrdí Alí Kartí. Podle něj se externí síly snaží rozbít zemi na malé státy a vztahy se Západem vyostřují.
*
BOX
Súdánské poklady**
– Disponuje pátými největšími zásobami ropy v Africe (asi 6,4 miliardy barelů).
– Současná produkce dosahuje asi 600 tisíc barelů denně a tvoří 65 procent súdánských exportních příjmů.
– Kvalitní místní hovězí je oblíbené v Egyptě i ve státech Zálivu.
– Skopové určené pro muslimské svátky se vyváží do celého světa stejně jako bavlna a sezam.
– Země pokrývá 56 procent celkové světové spotřeby arabské gumy
MAPKA (se základními údaji)
Rozloha: 2 5O5 813 km2 (největší africký stát)
Obyvatelstvo: 39,3 milionu obyvatel (odhad 2007)
Náboženství: státním náboženstvím je islám
Hlavní město: Chartúm (2 207 000 obyvatel, s předměstími 8 000 000; odhad 2005)
Administrativní dělení: 26 států
Úřední řeč: arabština
Měna: 1 súdánský dínár (SDD) = 100 dirhamů
HDP na osobu: 1244 USD (2007)
ČLÁNKY DO MAILU