Bojová jednotka Evropské unie složená z Čechů a Slováků bude od poloviny roku v pohotovosti
Členské země Evropské unie se snaží posílit nezávislost vojenských kapacit EU na vojenských kapacitách Severoatlantické aliance (NATO). V tomto duchu se ubírá i koncept bojových uskupení, takzvaných battlegroups. Česká a Slovenská republika se připravují k vytvoření společných jednotek, které bude možné nasadit do zahraničních misí pod vlajkou Evropské unie již v druhé polovině roku 2009.
Německé velení
V těchto dnech (od 23. března do 3. dubna) probíhá vojenské cvičení česko-slovenské jednotky nazvané „Společný štít“. Má prokázat schopnost plánování a nasazení armádních jednotek v expedičním typu operace. „Jednotka je soběstačná jak z hlediska svého působení, tak i v zabezpečení přepravy a logistiky. Bojové uskupení je podřízeno velitelství sil a operací, které je v Německu. SRN je připravena poskytnout velitelství v případě, že by došlo k rozhodnutí nasadit evropské vojáky. Není tak nutné žádat NATO o pomoc s kapacitami,“ uvedl pro týdeník EURO Ivan Dvořák, ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany. Rozdělení sil mezi obě republiky je podle Dvořáka adekvátní možnostem obou zemí. Slováci přispívají do společné vojenské jednotky více než třemi stovkami lidí, což je přibližně pětina celkového počtu. Vojáci Evropské unie jsou připraveni k naplnění pěti základních cílů. Na spodním konci pomyslné stupnice intenzity konfliktu se nacházejí mise, které mají za úkol obsadit místa vstupů do prostoru, v němž probíhá operace (například letiště nebo přístavy). Dále se jedná o asistenci při zajištění humanitární pomoci včetně odstraňování následků katastrof a evakuace v nepřátelském prostředí. Na nejvyšších příčkách škály pak jsou operace na předcházení konfliktu (odzbrojování, prosazování embarga) a oddělení znepřátelených stran za použití síly. Uvedený výčet odpovídá Petersbergské deklaraci z roku 1992, kterou uzavřeli ministři zahraničí a obrany Západoevropské unie. Deklarace stejně jako Západoevropská unie byly postupně včleněny do práva a struktur EU.
Mimo Arktidu můžeme kamkoli
Jak bude vypadat nasazení bojového uskupení v praxi? Půjde pravděpodobně o síly v rozsahu praporu a počtu zhruba 1500 vojáků v poli, jejich bojovou podporu (ženisté, protivzdušná obrana nebo komunikační a informační podpora) a bojové zabezpečení (například zdravotní služba a vojenská policie). Kdyby se tedy rozhořel v některé vzdálené zemi konflikt, který by vyžadoval zásah EU, bojová jednotka musí být připravena k nasazení v operačním orbitu 6000 kilometrů od Bruselu vyjma arktických oblastí. Experti odhadují, že by v případě konfliktu byla EU vyzvána OSN k pomoci. O vyslání vojáků by rozhodovala Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy za účasti ministrů zahraničních věcí a ministrů obrany. „Ministři by požádali vojenské orgány EU, aby předložily doporučení a zpracovali koncept operace. Na základě tohoto konceptu by probíhalo další rozhodování, jestli by byla nasazena ,battlegroup‘, či nikoliv, anebo jestli daný typ bezpečnostní situace odpovídá předloženému konceptu,“ popisuje systém rozhodování Dvořák. V pohotovostním režimu musí být jednotky schopny do deseti dnů od rozhodnutí rady zareagovat a udržet se v místě krize po dobu 30 dnů. Operaci je možné prodloužit až na 120 dnů. Politici a diplomaté neradi slyší, když se bojové uskupení přirovnává k zárodkům evropské armády nebo ke konkurenci k Severoatlantické alianci. Výstavba česko-slovenského vojenského uskupení je podle Dvořáka v případě ČR naprosto komplementární s naším působením v NATO. Přiznává však, že existují rezervy v naplňování dohodnuté spolupráce právě mezi NATO a EU. I to se snaží překonat české předsednictví.
***
ODKAZ
Rozhovor s Ivanem Dvořákem, ředitelem sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany, naleznete na www.euro.cz
