Výraz fracking nemají těžaři rádi nikde na světě. Možná i proto v polovině června vydala kanadsko-německá společnost Central European Petroleum (CEP) zprávu, že v pokusném vrtu Barth 11 v Meklenbursku-Předním Pomořansku po tříletém neformálním moratoriu obnovuje „proces hydraulického štěpení“. To ošklivé slovo na f sice nepoužili, každému ale bylo jasné, že se do několikakilometrové hloubky opět začala pod tlakem vstřikovat voda s příměsí, která má uvolnit cestu ropě a plynu.
Načasování to bylo dokonalé. Německá vláda chce ještě před letními prázdninami předložit Bundestagu zákon, který by fracking reguloval. Až dosud je povolování pokusných vrtů záležitostí jednotlivých zemí. Ve hře jsou dvě varianty. První počítá s tím, že zákonodárci jen sepíší do paragrafů postupy, které němečtí těžaři používají již 40 let.
Především zákaz používání některých chemikálií a upřednostnění písku, celulózy nebo keramických kuliček ve frakovací směsi. Přísnější varianta bude po těžařích požadovat kompletní ekologickou studii EIA. I s tím, že účastníky řízení budou moci být občanské iniciativy.
Frack-off z Kremlu
Takových iniciativ, které mají v programu přímo boj s frakováním, je v Německu více než šedesát. A dalších 250 zákaz sporné těžařské technologie podporuje. Právě o iniciativy, které v různých variantách bojují za „frack-off“, se nedávno ostře opřel generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen. „Potkal jsem spojence, kteří měli zprávy o tom, že se Rusko v rámci promyšlené informační a dezinformační kampaně angažuje v organizacích, jež se staví proti těžbě břidlicového plynu,“ prohlásil šéf Severoatlantické aliance. Jeho úvaha byla logická: boj proti frakování nepřímo podporuje ruské zájmy v podobě exportu konvenčně těženého plynu. Na 45 ekologických iniciativ vzápětí Rasmussenovi vzkázalo, že chtějí buď důkazy, nebo omluvu. Byla mezi nimi i česká Koalice Stop HF.
Ruská karta hraje významnou roli i v sousedním Polsku. Plyn vycházející z rozpukaných břidlicových a pískovcových vrstev je politická páka proti Rusku, kterou v ruce drží premiér Donald Tusk. Podpora těžby plynu z břidlic je podle něj nástrojem proti „plynovému vydírání“ ze strany Ruska.
Proti frakování se i pomoci reklamních lahví s minerální vodou staví například němečtí Piráti
„Abychom mohli počítat peníze z břidlicového plynu, musíme ho začít dobývat,“ prohlásil Tusk, jehož velkým spojencem v otázce frackingu je britský premiér David Cameron. Ten ostatně prohlásil, že frakování je zkrátka povinnost. Těžařům chce polská vláda dát šestileté daňové prázdniny, a jejich byznys tak alespoň co do pobídek postavit na úroveň vytěžování udržitelných zdrojů. Polsko má na 50 průzkumných vrtů a plánuje, že komerční těžbu břidlicového plynu spustí ještě letos. Velký průlom to ostatně nebude, neboť ostrý provoz se technologicky nijak neliší od toho výzkumného.
Břidlicoví lobbisté
Polsko není jediné, kdo láká těžaře na svůj plyn skrytý pod vrstvami hornin. Třeba předseda litevského parlamentu Vydas Gedvilas se loni na podzim vydal do USA, aby přesvědčil americké těžařské giganty o nadějných vyhlídkách v Pobaltí. Nepovedlo se – krátce po jeho návratu Chevron oznámil, že vysoutěženou licenci na průzkum lokality poblíž Šilute nevyužije.
Představte si, kde byste byli teď, kdybyste Rusku mohli vzkázat: Nechte si svůj plyn
Břidlicový plyn, respektive americké technologie na jeho vytěžení, představuje silné politikum také na Ukrajině. Letos v dubnu za frakování lobboval během své návštěvy Kyjeva americký viceprezident Joe Biden. Ukrajina podle něj má na to, aby se od Ruska emancipovala i po energetické stránce. „Představte si, kde byste byli teď, kdybyste Rusku mohli vzkázat: Nechte si svůj plyn,“ prohlásil sugestivně druhý muž Bílého domu.
Být to jen na politicích, čeká Evropu díky břidlicovým plynům energetická soběstačnost na několik desetiletí. Samotní těžaři ovšem již tak nadšení nejsou. Především netuší, nakolik se jim těžba vyplatí, protože odhady zásob vytěžitelného plynu silně kolísají. Jisté je, že největší evropská ložiska leží v Polsku. Jenže zatímco americká agentura Energy Information Administration (EIA) v roce 2011 udávala zásoby v objemu 5,3 bilionu krychlových metrů, loni číslo revidovala na 4,2 bilionu. Existuje ještě dva roky starý odhad, který vypracoval Polský geologický ústav ve spolupráci s U. S. Geological Survey. Ten došel k mnohem skromnějšímu číslu – pouhých 768 miliard kubíků.
Horší, než se čekalo
Odpovídají tomu i zprávy od firem, které se do pokusných vrtů pustily. ConocoPhillips, Chevron, ale i státní těžařská společnost Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo (PGNiG) s výsledky průzkumů spokojené nebyly. „První výsledky z 30 horizontálních a dvou vertikálních vrtů byly méně úspěšné, než mnozí doufali. Výtěžnost i kvalita nalezišť pak nižší, než se očekávalo,“ napsala americká EIA ve své loňské zprávě. K nejasným vyhlídkám je nutné přičíst i ekologická omezení. Pětina území Polska leží v oblasti Natura 2000 a ostatně i zmiňovaná státní firma PGNiG musela řešit dodatečná povolení kvůli koloniím luňáků červených.
Protest členů frakce Zelených v Evropském parlamentu proti frakování
Někteří hráči na trhu s dobýváním břidlicového plynu proto Polsko již odepsali. V roce 2012 průzkum frakování v zemi ukončil ExxonMobil, loni pak odešly další dvě menší společnosti, kanadská Talisman Energy a americká Marathon. Letos v dubnu se licenci nepodařilo prodloužit francouzskému koncernu Total. Kromě nejasných vyhlídek jim vadí i přílišná byrokracie – vláda uděluje licence na pět let a je třeba je obnovovat. A například změnu směru nebo hloubky hydraulického štěpení trvá vyřídit až rok. Nejasná je i situace, která nastane po chystaných daňových prázdninách. Premiér Tusk uvažuje o čtyřicetiprocentní dani z obratu. To ale těžařům připadá příliš, protože jejich byznys může být nakonec mnohem hubenější, než si plánují.
Čekají tak na to, až polská vláda přijde s balíkem pobídek. „Pokud budeme pokračovat stejným způsobem jako dosud, těžařský průmysl bude v útlumu a nesplní svůj potenciál,“ varoval Tomasz Maj, někdejší manažer Talismanu. Můžeme to brát jako lehké vydírání. Ovšem také jako reálné zhodnocení polských šancí.
Konec druhého Norska
Druhé Norsko, které si ve své zemi přál ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, v Polsku díky břidlicovému plynu už asi nevznikne. Varšava se i tak dostala do bludného kruhu. Pokud těžaře masivně nepodpoří, nahraje tím Rusku. Když je podpoří, tak ale také.
Rusko má masivní zásoby břidlicového plynu i ropy na Sibiři i v Kaliningradské oblasti a zatím je nevyužívá z jediného důvodu – konvenční těžba je levnější. Což se může lehce změnit poté, až se polská vlna zájmu o fracking převalí do Pobaltí a Rusové tu budou chtít nabízet své technologie.
Na rozdíl od přísných evropských norem mají jednu podstatnou výhodu – v liduprázdné Sibiři životní prostředí opravdu nikoho nepálí. A to ošklivé slovo na f tam ani neznají.
Čtěte také:
USA se díky břidlicím staly největším těžařem ropy a plynu na světě
Oettinger: Břidlicový plyn má smysl, pokryje desetinu evropské spotřeby
Soumrak břidlicového plynu? Německo chce sedmiletý zákaz frakování