Když přijíždíte po jedné z upravených silnic do Hluboké nad Vltavou, cestou minete několik transparentů se třpytivým kruhem zlatých hvězd na modrém pozadí. Není divu. Jsme v místě, které je přílivem evropských dotací dnes už velmi dobře známé. A po jistou dobu se tím také efektivně chlubilo. Z nepříliš prosperujícího města se především díky nim stalo turistickou destinací.
Golfové hřiště, luxusní lázně, domov důchodců, cyklostezky, hotely, ranče, to vše vzniklo díky podpoře evropských grantů. Hluboká je symbolem toho dobrého a ve velké míře i toho špatného, co nám evropské finance a naše nakládání s nimi daly. Do té druhé skupiny patří netransparentnost, neúčelnost a korupce. Způsob, jakým Češi s evropskými dotacemi zacházejí, je přitom místy natolik šokující, že se možná zapíšeme do evropské historie jako nejpodlejší vysavači společných prostředků. Vůbec nejhorší se přitom situace zdá být v oblastech, na nichž unii záleží zdaleka nejvíc – totiž v místech, jako je Hluboká, v regionech mimo nejbohatší centra naší republiky.
Vraťme se ale o několik kroků zpátky. Česko se může v letech 2007 až 2013 pochlubit vůbec největším příjmem dotací z evropského rozpočtu ze všech zemí, pokud tyto prostředky přepočteme na jednotlivé obyvatele. Velká část těchto financí míří na regionální politiku, na niž Brusel v současnosti vynakládá největší díl svých výdajů. Moc dobře přitom ví proč. Ačkoli je EU nejsilnějším hospodářským „celkem“ na světě, trpí velkými strukturálními rozdíly. V minulosti se jí některé z nich podařilo odstranit (například v bankovní krizí zdecimovaném Švédsku či ještě do konce osmdesátých let zaostalém Španělsku). Když tedy v roce 2004 vstoupilo do unie deset zemí bývalého komunistického bloku, bylo jasné, kam budou peníze muset začít proudit.
Čechům se na zmíněné sedmileté období podařilo získat více než 750 miliard korun (asi 23 procent HDP naší ekonomiky), přičemž přibližně 110 miliard z toho se rozhodli umístit do regionů soudržnosti, administrativních uskupení vzniklých spojením dvou krajů (dohromady jich je sedm). To byl přitom naprosto klíčový krok. V jednotlivých regionech tím vznikl nový byrokratický aparát vedený vlastní radou (v ní zasedají krajští politici), u něhož musí sami žadatelé (obce, podniky i neziskové organizace) licitovat o almužnu. Dnes, v závěrečné etapě evropské sedmiletky, se ukazuje, jak špatný to byl nápad. Ony regiony soudržnosti totiž nefungují ani zdaleka tak, jak by měly, a dokazují to nejen dva nechvalně známé příklady.
Hluboké problémy
„Jsem za to rád, naše snaha se konečně začíná projevovat,“ říká hrdě mladý, ale velmi vážně vypadající muž v dobře padnoucím obleku. Je konec roku 2009 a Jiří Trnka, šéf úřadu Regionální operační program (ROP) Jihozápad mluví s novináři o tom, že právě jeho „dotační aparát“ byl ministerstvem pro místní rozvoj vyhodnocen jako druhý nejtransparentnější v zemi. Jihočeši, kteří region spravují společně s Plzeňským krajem, jsou v té době vychvalováni jako možná vůbec nejefektivnější správci evropských prostředků. Jen o několik měsíců později vstupuje do budovy v centru Českých Budějovic policie a Jiřího Trnku odvádí v poutech společně s jeho podřízeným Martinem Půlpytlem. Případ se řeší dodnes, ovšem dle výsledku, ke kterému dospěla policie, ovlivňovali oba manažeři hodnocení projektů. Řečeno stručně – manipulovali s dotacemi.
Tehdy dochází k naprosto bezprecedentní situaci. Nejenže jsou ministerstvem financí veškeré dotační toky do obou krajů ihned zastaveny, navíc je rozhodnuto o zpětném přepočítání hodnocení velké části projektů. Někteří úspěšní žadatelé tedy po přepočítání přicházejí zkrátka, jiní jsou naopak úspěšnější. Rozjíždějí se výhrůžky o vzájemných žalobách a do toho se objevují střípky informací o tom, jak hluboko ony manipulace zasahovaly. Velmi nápadně dodnes působí právě město Hluboká nad Vltavou s několika téměř absurdními projekty (například kardiocentrum dotované 150 miliony přebudované krátce po svém vzniku na kliniku plastické chirurgie).
Skandál jihozápadního ROP se řeší dodnes. Stále ještě probíhá vyšetřování 2. a 3. výzvy. Zároveň můžeme s jistotou říct, že směřování rozsáhlých prostředků do jednoho pětitisícového města s moc pěkným zámkem nesplňuje zrovna účel regionální soudržnosti. A aby toho nebylo málo, kauza ROP Jihozápad nedávno ožila absurdním zakončením. Dlouho se mělo za to, že popsaná dotační chobotnice vede pouze k ODS, přestože v roce 2008 zvítězila v krajských volbách (stejně jako ve většině krajů) ČSSD, a obsadila tak pozice ve výkonné radě ROP. Při jedné z mnoha výpovědí ale obviněný Jiří Trnka vydal policii zajímavou nahrávku. Na ní je zřetelně slyšet hlas náměstka jihočeského hejtmana za ČSSD Petra Podholy, kterak s poměrně velkým vypětím Trnku přemlouvá ke zmanipulování dotací ve prospěch některých (údajně samotným hejtmanem vybraných) projektů. Je možné doložit, že k samotné manipulaci nikdy nedošlo, nahrávka ovšem ilustruje, nakolik jsou evropské peníze ve spárech politických zájmů. To ostatně velmi dobře ukazuje také další příklad.
Mladý a zbrklý kluk
Pokud si někdo dělal iluze o tom, že korupční jednání na jihozápadě bylo výjimečným pochybením jednotlivců, a nikoli systémovým problémem, tyto úvahy rychle vzaly za své letos v březnu. Tehdy totiž policie provedla zátah v dalším regionu soudržnosti, tentokrát v ROP Severozápad. Policisté tam podnikli bleskovou razii, během níž zatkli sedm lidí včetně šéfa úřadu Petra Kušnierze. Ministerstvo financí úplně zastavilo dotační toky, byť se zatím nehovoří o žádném přepočítávání jako na jihu. Oficiálně byla vznesena obvinění za uplácení, braní úplatků, vydírání a neoficiálně se hovoří o manipulaci s dotacemi. Také zde se zdá být klíčem k hádance rozložení stranických postů, o čemž dělá obrázek samotný Kušnierz, kontroverzní postava severočeské ODS.
„Když pracoval u mě, byl to mladý a možná zbrklý kluk. Myslím, že mezitím dospěl a poučil se. Každý z nás udělá v životě nějakou chybu,“ vysvětloval radní Ústeckého kraje a tamní bývalý hejtman Jiří Šulc ještě před rokem, proč Kušnierze vůbec do čela úřadu vybral. Už tehdy totiž šlo o osobu figurující v nejednom skandálu a s podezřele bohatým životopisem plným vlivných postů na ministerstvech. Kromě toho byl už v té době třikrát vyšetřován a několikrát pro podezření ze svých funkcí propuštěn. Poprvé byl z mostecké radnice vyhozen samotným Šulcem, když na tamějším odboru investic vypisoval podezřelé zakázky. Poté pracoval jako soukromý poradce, ovšem za podezření z podvodu byl opět vyšetřován a následně postaven před soud, který ho viny zprostil. Když se vrátil na post úředníka, jeho kariéra strmě stoupala přes pozice na ministerstvu školství a Národní památkový ústav až na pozici náměstka ministerstva zemědělství, kam si ho vybral ministr a člen severočeské ODS Petr Gandalovič. Odtud byl po odchodu Gandaloviče vyhozen za „nekompetentní manažerské kroky“.
Těžko nyní předjímat, jak vyšetřování dopadne, nicméně pokud zůstane jen u úplatků (Kušnierz se totiž v jednom z odposlouchávaných hovorů s úplatkem dokonce vytahoval), zřejmě ani zde nebude rozpletena chobotnice dotačních vysavačů. Jen letmý pohled na to, komu peníze z evropských fondů míří, přitom nápadně ukazuje na některé firmy propojené s ODS a ČSSD. Ty obě jako „na potvoru“ zasedají v radě Ústeckého kraje, kde severozápadní ROP sídlí. Jde zejména o dotační projekty realizované samotným krajem, městem Ústí nad Labem a městem Kadaň.
Mezi vítězi největších zakázek patří společnost Herkul, založená a vlastněná Vladimírem Repáčem. Jak nedávno doložily Parlamentní listy na působivých fotografiích z místního golfového turnaje, Repáč se velmi dobře zná s významnou figurou ČSSD Petrem Bendou. Menšinovým vlastníkem Herkulu je zase Radovan Dušek, který nedávno kandidoval do Senátu za ODS. Není tak zrovna dvakrát překvapivé, že Herkul staví z dotací silnici z Očichova do Kadaně a z České Kamenice do Jiříkova, které dohromady dosahují hodnoty bezmála miliardy korun. „Naše společnost se měsíčně účastní několika desítek výběrových řízení bez ohledu na to, jestli jde o soukromého nebo veřejného investora, včetně evropských dotací. Pana Bendu znají zástupci vedení firmy z kulturních a společenských akcí,“ odpovídá stroze Repáč skrze svou tiskovou mluvčí. Pan Benda ovšem figuruje ještě v jedné důležité oblasti, kam proudí evropské dotace, totiž ve zdravotnictví.
Společnost Krajská zdravotní, zastřešující organizace pěti velkých regionálních nemocnic, v jejímž čele Benda ještě donedávna stál, získala z prostředků ROP Severozápad dohromady jedenáct dotací v hodnotě 800 milionů korun. Většinu z toho použila na nákup zdravotnických přístrojů. Proti průběhu čtyř velkých veřejných zakázek, do nichž se pro tvrdá kritéria přihlásil jediný soutěžící, se ovšem postavila Evropská komise. Nelíbí se ani ministerstvu financí, které do místních nemocnic poslalo audit. Spekuluje se o tom, že Brusel bude chtít vrátit peníze, takže Benda nakonec musel z vedení Krajské zdravotní odstoupit.
Pokud ovšem chceme hledat další nitky politických vazeb v rámci evropských financí, najdeme jich v regionu více než dost. Z dotačního pramene se napojila také společnost Viamont založená bývalým ministrem dopravy Alešem Řebíčkem, dnes rozprodávaná po kusech několika vlastníkům (zejména rakouskému Strabagu). Do Kadaně zase mířily dotace na rekonstrukci místního nábřeží, kterou v zakázce za 150 milionů prováděly firmy napojené na člena ODS a bývalého starostu Liberce Jiřího Ježka (firma Joel a Stavby Holding). Za zmínku stojí rovněž společnost RRR vlastněná místními politiky za ČSSD Vlastimilem Rindošem a Pavlem Umlaufem. Ta ve Šluknově na základě třicetimilionové dotace postavila na zakázku domov důchodců. Ačkoli zakázku nesplnila včas a podle platných předpisů měla kraji zaplatit několikamilionovou pokutu, kolegové na kraji jí sankci odpustili.
Nepříjemné překvapení
Dva výše popsané regiony soudržnosti jsou ukázkou toho, že na cestě mezi Bruselem a občanem se v peněžních kanálech může objevit řada škůdců. Okolo ostatních regionů byl zatím klid (byť v některých z nich Evropská komise upozornila na nevhodné podmínky), včetně sousedního ROP Severovýchod, který vznikl spojením Pardubického, Královéhradeckého a Libereckého kraje. Zdání ale klame. Výmluvným symbolem je samotná budova, v níž úřad místního ROP sídlí.
„Čekalo to tady na mě jako dost nepříjemné překvapení, teď vůbec nevím, co s tím,“ říká Vladimír Derner při zmínce o obludné budově v pražské ulici v Hradci Králové, kam se úřad regionální rady přestěhoval v roce 2008, tedy těsně před volbami do krajských zastupitelstev. V těch se Dernerovi na kandidátce KDU-ČSL podařilo probojovat do krajské rady a vytlačit hegemonní vládu místní ODS. Jak ale zjistil, na některé věci už bylo pozdě.
„Tu budovu pronajal bývalý vicehejtman Rostislav Všetečka firmě TQM Services za neuvěřitelnou částku tří tisíc korun za metr čtvereční. Ta transakce byla absolutně podezřelá. TQM vznikla těsně před uzavřením smlouvy, a navíc má anonymní akcie,“ prohlašuje Derner. Na pronájem budovy samozřejmě nevydává prostředky Brusel, ale český stát. Příklad však ilustruje vztahy, které byly před krajskými volbami na severovýchodě běžné. Není překvapením, že řadu objemných dotací zprostředkovává agentura Dabona, společnost založená zmiňovaným ex-radním za ODS Všetečkou (který byl mimochodem svého času také předsedou regionální rady celého ROP).
„Dle mého názoru je naše úspěšnost v rámci průměru mezi poradenskými firmami působících v ČR. Stačí si vyhodnotit ostatní subjekty podobného zaměření. Myslím, že za naši úspěšnost může i nasazení a práce mých kolegů,“ tvrdí Drahoslav Chudoba, současný majitel agentury Dabona. Společnost mu Všetečka prodal ještě před získáním důležitých zakázek a z hlediska počtu grantů skutečně žádným velkým úspěchem neoplývá. Mezi její projekty ale patří některé velmi nákladné akce, například dlouho odkládaná rekonstrukce lanovky na Sněžku, na niž získala 230 milionů, nebo sportovní a relaxační centrum v Rychnově nad Kněžnou s dotací 150 milionů.
„Kdybych budoval společnost na tom, že jsem odkoupil společnost od pana Všetečky, tak si myslím, že by taková obchodní společnost neměla dlouhého trvání,“ trvá Chudoba na tom, že bývalý majitel nemá na společnost žádný vliv. Chudobovu nadstandardní pozici nicméně dokládá fakt, že jeho bývalé firmě Dřevotyp Bělá odpustil kraj milionové dluhy. Mohly, ale nemusely na tom mít podíl jeho politické vazby. Delší dobu pracoval jako asistent poslance Tomáše Ježka (ODS). Všichni tři – totiž Ježek, Chudoba i Všetečka – pocházejí z Rychnova nad Kněžnou.
„ODS nás všechny v minulosti od dotačních procesů úplně odřízla, takže o těch předchozích projektech nemáme skoro žádné informace. O různých personálních vazbách tak můžeme jen spekulovat,“ říká dnes, tři roky po volbách, současný náměstek hejtmana Vladimír Derner.
Sporné letiště
Ještě předtím, než do čela Moravskoslezského kraje, a tím pádem i ROP Moravskoslezsko přišel Jaroslav Palas, měla většina evropských prostředků směřovat na rozvoj ostravského letiště. Tehdejší radní dokonce z investic do letiště vytvořili samostatnou prioritní osu. Poté, co Palas společně s komunisty vytvořil nové vedení regionu, se měla koncepce změnit. Zastavení investic do mezinárodních linek a přesunutí investic do jiných, hlavně sociálních oblastí bylo poměrně razantním posunutím výhybky, a tudíž se očekával i odklon evropských dotací jiným směrem. K tomu ale nedošlo, většina prostředků stále míří do letiště (v nedávné době přibližně 600 milionů korun). Nic proti tomu, je ale oprávněné se ptát, zda miliardové injekce do dopravních spojení, které ročně využije necelých 300 tisíc cestujících (v nedalekých Katovicích je to 2,5 milionu), mají nějaký smysl.
„Vím, že pro celý region je mimořádně důležitý tento způsob spojení se světem, nicméně musím zde uvést, že jednotlivé regiony by byly schopny bohatě využít tyto prostředky na přímé investice do svého rozvoje,“ říká starosta Bruntálu, jeden z mála obecních zastupitelů, kteří na vyzvání týdeníku Euro zaslali svůj názor na rozdělení regionálních dotací.
Kromě prostředků na letiště míří v kraji dotace také hojně do rozvoje dopravní infrastruktury. To je oblast, od které by v Česku očekával transparentnost snad jen největší snílek. A tak i na Moravskoslezsku najdeme zakázku na obchvat Opavy v ceně půl miliardy, v němž zvítězilo konsorcium firem Strabag a Silnice Morava. Druhá jmenovaná firma patří podnikateli Daliboru Tesařovi, který je – jak informoval týdeník Ekonom – velmi dobrým známým hejtmana Palase, a navíc jeho sousedem.
Příště rovnou městům
Letmý pohled na většinu dotační infrastruktury v regionech, která byla vytvořena čistě k udílení dotací, dává jasné vodítko k závěru, že něco v současném systému nefunguje tak, jak má. Prodíráte-li se stohy dotačních předpisů, jejichž stránky jsou plné zmínek o kontrolních mechanismech, řeknete si, že chyba zřejmě nebude v detailech. Na jedné straně stojí Evropa, která štědře rozdává peníze, ale jejich kontrolu nechává na jednotlivých státech. A to, přiznejme si, v případě České republiky není zrovna chytré. V Bruselu sice sídlí orgán, který má za úkol vyšetřovat případnou zpronevěru společných unijních financí, detektivové a úředníci z Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) toho ovšem v minulosti příliš nevyšetřili.
„V České republice OLAF prováděl v loňském roce šestnáct šetření. Nyní můžeme zmínit proces na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde existuje podezření ze zneužití strukturálních fondů. OLAF nyní rozhoduje, zda zahájit vyšetřování,“ řekl týdeníku Euro tiskový mluvčí úřadu Johan Wullt. Působivé. Jenže první podezření na zpronevěru na Univerzitě Tomáše Bati se objevilo v tisku před více než rokem a OLAF stále šetří, zda vyšetřovat, či nikoliv.
Na druhé straně barikády jsou samotné české regiony. Už když kraje v roce 2000 vznikly, hodně se diskutovalo o tom, k čemu budou. Nyní se diskuse může směle stočit jiným směrem. Kraje disponují velkými finančními prostředky a přerozdělují tučné dotace. Problémem se zdá být, že jsou natolik mimo hledáček kontrolních orgánů, médií i samotných občanů, že nabízejí velký prostor pro korupci. Otázka se tedy nabízí: vážně by to měly být kraje, kdo bude rozhodovat o rozdělení evropských dotací?
„Pro příští období chceme navrhnout změnu systému tak, aby o penězích rozhodovaly či alespoň spolurozhodovaly samotné obce. Za prvé určitě vědí samy lépe, jak peníze použít, za druhé se tím částečně obejdou regiony soudržnosti, které se ukázaly jako nefunkční a v některých případech bohužel i zkorumpované,“ říká europoslanec Oldřich Vlasák, který je zároveň předsedou Svazu měst a obcí ČR.
„Obcházet regiony soudržnosti příliš nejde, ty fungují v celé Evropě, ale můžeme posílit roli menších měst v jednotlivých ROP. Tak návrh pana poslance chápu a jako takový je to rozumný návrh. Částečně by tím odpadla situace, kterou známe z ROP Jihozápad, kde se politici snažili ovlivňovat výběr projektů ve prospěch měst, ze kterých pocházeli,“ komentuje návrh Dan Marek, jeden z předních expertů na evropské dotace ze společnosti 4 Euro Partners.
V dalším sedmiletém rozpočtovém období už na Česko ovšem čeká mnohem méně peněz. Zdaleka totiž není tak pozadu za evropským průměrem, jako bylo před sedmi lety. Přesto bychom ale měli hlídat, kde skončí.
